9. května 1950 přednesl francouzský ministr Robert Schuman svou představu o společné evropské regulaci trhu s ocelí a uhlím. Tak začal příběh současné Evropské unie. Na počest této události vzpomínáme Den Evropy, který se též nazývá Schumanovým dnem. U příležitosti Dne Evropy jsem odpověděl na anketní otázky serveru Evropské zprávy.

1) Jak hodnotíte proměnu Dne Evropy v průběhu let?

Původní Den Evropy zajisté odrážel étos, se kterým bylo společenství založeno. Dnešní lidé samozřejmě vidí dnešní problémy. Je to dobře, nežijeme v minulosti.

2) Je Den Evropy stále ještě Schumanovým dnem? Rozvíjí podle vašeho názoru současná Evropská unie původní Schumanovu deklaraci nebo jde o zcela odlišný projekt?

Jistěže je i Schumanovým dnem. Ale současný evropský model jde dál a určitě trochu jinam, než byly i ty nejsmělejší sny z roku 1950. A abych byl přesný, nevyhýbá se ani cimrmanovským slepým uličkám. Myšlenka EU ostatně pochází právě od českého génia. Proto je české velvyslanectví v Bruselu symbolicky umístěno tam, kde archeologové našli téměř nepochybné Cimrmanovy stopy.

3) Schumanova deklarace byla vedle ekonomických důvodů motivována hrozbou třetí světové války. Můžete identifikovat rizika, kterým sjednocená Evropa čelí dnes, a která jí budou hrozit v blízké budoucnosti?

Hrozba války a nahrazení konfrontace kooperací, to bylo něco, co vydrželo Unii padesát let. Ale ta etapa skončila v roce 2004 integrací střední Evropy včetně naší země. Železná opona definitivně zmizela. Dnešní výzvy nejsou vnímány tak bezprostředně jako dědictví II. světové války. Ale jsou asi ještě naléhavější. Je to ekonomický rozvoj v podmínkách globální konkurence, podmíněný novým pojetím vzdělání. Je to odpovědnost za globální životní prostředí. A odpovědnost za globální bezpečnost a lidská práva. Ve skutečnosti jsou ty úkoly větší než kdykoli předtím. Nebezpečné je, že nevzbuzují onu kladnou emoci, jako to bylo dřív.

4) Definujte prosím svou vizi budoucnosti České republiky v rámci EU.

Bohatá kultura a naplněný způsob života, silná a motivovaná ekonomika, právní jistota, sociální bezpečí, bezpečnost před agresí.

5) Cítíte se být Čechem/ Češkou nebo spíše Evropanem/ Evropankou?

Já se necítím Čechem. Já jím přece jsem. A taky jsem Evropanem. Ani jedna ta charakteristika se nedá odpárat. Určitě ale nechci, aby obsah těch pojmů splynul.

6) Kdy Vy osobně a při jaké příležitosti jste si uvědomili naplno existenci EU?

Na to mám ryze osobní vzpomínku. V roce 2006 jsem vedl českou delegaci na summitu Evropské rady. Seděl jsem na židli českého premiéra mezi šestadvaceti dalšími předsedy vlád. Projednávala se energetika. Přihlásil jsem se o slovo a řekl jsem, že závazek dosáhnout vysokých procent alternativních energetických zdrojů, který je uveden v návrhu usnesení, je pro Českou republiku nesplnitelný a neakceptovatelný. Zakývali hlavou a ze závazků to vyškrtli. Evropa udělala to, co chtěli Češi.

7) Co podle vás může dělat Česká republika pro to, aby se EU vymanila z aktuálních ekonomických problémů?

Nepřekážet. Přestat dělat potíže ostatním. Zbavit se nálepky pitomce, kterou nám v Evropě vybojovali Klaus, Vondra a Topolánek.

8) Jaká je podle vašeho názoru pozice EU v kontextu transatlantické politiky? Jaká má být role Evropy při vzrůstající konkurenci Asie?

Evropa je jedním ze světových center a musí hrát příslušnou roli. V technologii, ekonomice, zahraniční politice i ve vojenské oblasti. Musí se úměrně podílet na nastolení nového typu světového řádu.

9) Znamenají podle vás odstředivé tendence členských států EU ohrožení stability EU nebo jde o přirozený proces, kterým Unie projde posílena?

Jistěže jde o přirozený proces. Skončí tím, že některé státy z Evropské unie fakticky vypadnou. Nikdo nikoho držet nebude. Technicky se může postupovat tak, že pro jádrové země bude platit mechanismus posílené spolupráce a vedle budou postávat retardové bez rozhodovacích pravomocí.

10) Jste pro přechod České republiky k Euru? Jaké výhody by podle vás vstup ČR do eurozóny přinesl českým občanům?

Ano, dlouho si myslím, že euro by umožnilo uspořit prostředky za každodenní směnu za koruny a naopak, vyhnout se rizikům změn kursu a nákladům jeho zajišťování. Zbaví nás dalších desítek miliard ztrát České národní banky. Nicméně dnes nás nikdo do zóny nevezme a nejméně pět let se na eura můžeme leda hladově koukat přes slovenský plot. A platit spokojeným bankám za to směnárenství...