Když se v seriálu "Jistě pane ministře" bojovalo s Evropskou unií za hnusný britský párek, netušil jsem, že se sám se stanu směšným účastníkem čehosi podobného. Opravdoví Češi nyní bojují za pomazánkové máslo a já odrodilec jsem si troufl říci, že my v tomhle sporu s Unií prostě taháme za kratší konec. Tak abyste věděli: Nemám nic proti pomazánkovému máslu a občas ho omylem jím. Přeji jeho výrobcům mnoho zdaru a přál bych jim samozřejmě i ten název.

K problematice pomazánkového másla jsem se dostal po svém příchodu do Bruselu. Nechal jsem si prostě zpracovat přehled všech českých kauz a našich pozic. Člověk nikdy neví, kdy potká někoho, u koho se dá lobovat. Některé z českých kauz jsou ale smutné případy, kdy se moc nedá dělat. Tak mi odpusťte, že v některých případech, když vidím ty velkoústé sliby vítězství, pustím ze sebe trochu realistické skepse. Jak myslíte, že dopadne spor s obejitým výběrovým řízením u nyní nelétajících letadel CASA pro českou armádu? Případ otevřený na základě italské stížnosti už doputoval k soudu. V tom se ani nedá lobovat, je to korupční levárna...

Rozeberu-li si fakta kolem pomazánkového másla, nemohu než říci, že si trochu lžeme do vlastní kapsy. A jen to napíšu, vyskočí zástup vlastenců, jak jsem jen mohl tak strašlivě poškodit naše rodinné zlato. Nezlobte se, nemůžu lhát jen proto, že jsem Čech. Těší mne ovšem, že mi tolik lidí napsalo, že tomu vůbec nerozumím. Včetně pana ministra. Těší mne, že máme tolik lidí, co tomu rozumí. Jen mne mate, že ti všichni, co tomu tak báječně rozumí, nikdy nezaznamenali sebemenší úspěch. Že asi pětkrát v Bruselu dostali hanebně na prdel.

Odborník na slovo vzatý, ministr zemědělství Fuksa píše, že vůbec neví, že by si na nás v souvislosti s pomazánkovým máslem někdo stěžoval. Prý je to absurdní. No, já nevím pane ministře. Interní sdělení Komise na toto téma většinou začíná slovy: "Stěžovatel (Slovenská xx xx) informoval Komisi, že česká legislativa připouští užití obchodního označení pomazánkové máslo ..." Skutečnost, že ministerský úřad si pět let nedokázal zjistit ani tenhle základní údaj, je dost skličující.

Pan ministr Fuksa nechápe, čím by nějací Slováci mohli být poškozeni. Víte pane ministře, ono se to pomazánkové máslo vyrábí i na Slovensku. A když se přiveze do české samoobsluhy, tak se tukové pomazánky prodá podstatně méně než stejného produktu se zavedeným nápisem pomazánkové máslo. A pokud slovenský výrobce ze zoufalství začne protiprávně vyrábět pro český trh pomazánku s jiným označením, komplikuje mu to výrobu, distribuci a hospodaření se zásobami. Chápu, že tohle je pro ministra pochopitelné obtížně. Možná vás ale potěší, že je to pochopitelné pro všechny studenty mikroekonomie i marketingu. Bohužel i pro referenty Evropské Komise.

Pan ministr Fuksa se mi také vysmívá, že prý vlády sociální demokracie nevymohly výjimku pro pomazánkové máslo. Víte pane ministře, oni Češi tenkrát byli na opačné straně. V devadesátých létech zaplavily náš trh dovážené margaríny a málem jsme kvůli tomu museli vyhubit krávy. A tak přišlo zemědělcům důležité, aby se máslo smělo říkat jenom skutečnému produktu. Pro pomazánkové máslo je ale právně fakt, že není uvedeno jako výjimka v přístupové smlouvě, konečná. Nehodnotím, že to je dobře nebo špatně. Jen říkám, že je to fakt.

Ministr Fuksa se rozhořčuje, že tvrdím, že Česko vědomě obelhalo bruselské úředníky, že název opustí. Pan ministr jen neumí formální logiku: Nic takového neříkám. Nemám pro to žádné důkazy. V bruselských archivech o tom není zápis ani dokument z české strany. A nikdo vám to nikdy oficiálně neřekne. Ale u kafe jsem tuhle hloupou historku slyšel několikrát. Pan ministr tomu nevěří. A já nevím. Naším společným problémem ovšem je, že té historce věří nějací bruselští úředníci.

Co říci závěrem? Název pomazánkové máslo a jakýkoli jiný konkrétní název je zcela mimo pravomoc Evropského parlamentu. Parlament nemá pravomoc navrhnout změnu regulace. Můj osobní názor v daném sporu je zcela bezpodstatný a nikdo ho nikde nebude užívat. Nemůže nijak ohrozit Českou republiku, jakkoli pánové Fuksa nebo Březina dojemně věří pitomosti, že bruselští právníci dnem i nocí zoufale hledají chybějící argumenty na blozích v české kotlině.

Jsem přející člověk, a v epochálním sporu s Bruselem o pomazánkové máslo bych přál ministru Hackerovi stejné vítězství jako s legendárním britským párkem. Tím spíš, že u Evropského soudu Česká republika ještě nevyhrála. Budu nadmíru šťasten, když se budu moci vysmát arogantním právníkům z mého týmu, kteří po prostudování čtrnácti stránek české argumentace tvrdí, že před soudem nejsme zrovna favoritem.