Když čtu poznámky čtenářů pod texty Bohuslava Sobotky, vždycky najdu úsměšky nad tím, že nemá ekonomické vzdělání. Že je pouhým juristou. A že by se měl stydět. A že takoví vzdělanostní žabaři jako on na ministerstvo financí nepatří. Ať kouká znovu studovat.

Jde o drobné nedorozumění. Nejlepší čeští ministři financí byli totiž vždy právníci. Prvním ministrem financí, který geniálně vytvořil českou měnu, byl JUDr. Alois Rašín. Týž Rašín taky vlastní rukou napsal první zákon novodobého Československa. Naším největším ekonomem ve funkci ministra financí byl samozřejmě právník Karel Engliš. Plejáda právníků na této funkci je velmi dlouhá, vzpomeňme proto profesora Cyrila Horáčka, Bohumila Vlasáka, Karla Trapla, Eduarda Outratu, Ladislava Feirabenda, Josefa Kalfuse či Jaromíra Dolanského.

Historické důvody jsou zřejmé. Ekonomie ve středu Evropy byla dlouho pokládána za subdisciplínu práva a učila se na právnických fakultách. A učila se velmi dobře. Právnické vzdělání má řada renomovaných teoretických ekonomů rakouské školy jako Menger, Wieser, Sax a Böhm-Bawerk. Také excelentní neorakušané Mises a nositel ekonomické Nobelovy ceny Hayek jsou vzděláním právníky. Největší ekonom, který se kdy narodil na našem území, Josef Schumpeter, vystudoval vídeňskou právnickou fakultu.

I několik generací českých teoretických ekonomů mělo právnické vzdělání. Národohospodáři Kaizl a Bráf, kteří se stali českými ministry c. k. rakouské vlády, vystudovali pražskou právnickou fakultu a stali se jejími profesory. Zastavte se někdy u jejich hrobů na vyšehradském Slavíně. Další akademickou generaci představují třeba profesoři Gruber, Horáček a Mildschuch. Vrcholem ekonomického myšlení první republiky jsou profesoři Karel Engliš a Josef Macek. Právníci. Sociální demokrat Macek, idol české intelektuální mládeže, v roce 1948 neváhal nazout lyže a přejet na nich ve svých dvaašedesáti šumavskou hranici. Až do své smrti pak přednášel v USA. Engliš, kterého Karlova univerzita v roce 1947 manifestačně zvolila rektorem, měl doma mnohem smutnější osud.

Jediný český teoretický ekonom, který kdy dostal státní vyznamenání od prezidenta Václava Klause, byl vzděláním právník, Englišův žák František Vencovský. Já měl smutnou čest hovořit za vládu nad jeho rakví. Byl to těžký úkol, profesor Vencovský patřil k mým nedostižným profesionálním vzorům. Jeho schopnost spojovat teorii s praxí byla v peněžní oblasti úžasná a snad nenapodobitelná.

Ekonomie a právo jsou disciplíny, které spolu úzce souvisí. Právníci to dobře vědí, proto je v jejich vzdělání silně zastoupena ekonomie a ekonomické právní obory. Klíčové disciplíny práva, jako občanské, obchodní, finanční i trestní právo mají plně nebo částečně ekonomický obsah. Každý graduovaný právník je slušně vybaven pro praktickou ekonomickou činnost. Naopak většina čerstvě vystudovaných ekonomů nejenže nemá kloudné ponětí o právu, ale vlastně ani o té praxi… Tento deficit jsem si prožil na vlastní kůži, a trvalo mi trapně dlouhé čtyři roky, než jsem se zorientoval alespoň v hmotněprávní oblasti. Tak abych ji mohl elementárně užívat v praxi, odborně komunikovat s právníky a učit některé mezní disciplíny. Právní diletantismus českých ekonomů byl ostatně jednou z příčin řady transformačních katastrof. Ekonomové, kteří neumí sepsat jednoduchou smlouvu a cenzurovat směnku by byli první republice k smíchu. My, mlátičky prázdné slámy, jsme na začátku devadesátých let ale představovali namyšlený standard…

Práce ministra financí má skoro z devadesáti procent právní povahu. Jde o rozhodnutí, smlouvy, výběrová a správní řízení, legislativu. Čisté ekonomické agendy, na kterou nestačí kupecké počty, je minimum. Každé rozhodnutí je ale právním aktem. Každé rozhodnutí zakládá odpovědnost České republiky. O této odpovědnosti ví ovšem čistí ekonomové, zemědělci a chemici poměrně málo.

Akademický ekonom, jakými byli třeba Klaus, Kočárník nebo Mertlík, umí z těch zbývajících 10 procent alespoň věcně konverzovat s ekonomickými analytiky. Běžný manažersky vzdělaný ekonom má ovšem potíže se orientovat i v této oblasti. Přidaná hodnota ekonoma v této funkci je přinejmenším sporná. Plácání o tom, že menší daně jsou lepší než větší, dnes ovládají i absolventi zvláštních škol. Mýtus ekonomie je prostě zábavný. Skutečnost, že v bankovní radě ČNB žádný právník není, nás ovšem stála víc peněz, než si dokážeme představit. Ta nejvýznamnější rozhodnutí měla výlučně právní povahu a prošustrovali jsme na nich kalhoty i trenýrky.

Bude-li příštím ministrem financí slušný právník, budu klidnější. Není to samozřejmě záruka úspěchu. Úspěch závisí taky na štěstí, týmu spolupracovníků, politické pozici a fázi hospodářského cyklu. Diplom z ekonomické fakulty v Kotěhůlkách má jen dekorativní význam.