Myslel jsem, že jde o vtip. Pan Radek mne tu provokoval, abych napsal odpověď na dílo váženého kolegy. A paní Líný černý pes se s ním vsadila o celou uzenou kýtu, že to neudělám. Radek mi obratem nabídl půlku. Vtip je vtip a potřebuje repliku. No tak jsem to sepsal. A pak byla doopravdy ta šunka.

Domníval jsem se, že to odbudeme symbolicky. V redakci Aktuálně.cz mne ale čekala obrovská kýta s tmavou kůrkou po tradičním uzení. Čučel jsem na ni očarovaně omámen vůní masa a páleného švestkového dřeva. Švestka je totiž k uzení nejlepší. Na zem mne vrátil pan Stejskal, když mne upozornil, že moje je jen půlka. Nedal jsem najevo zklamání.

Dárkyně seděla skromně v pozadí. Osobně jsem toho názoru, že ženy jsou mnohem chytřejší než chlapi. Kdyby to bylo jinak, lidi by ty mamuty nikdy nepřežili. Paní Líný černý pes potvrzovala tuto mou hypotézu dokonale. Jakkoli jsme s panem Stejskalem normální ješitní chlapi, intelektuální převaha paní doktorky byla drtivá. Mlaskali jsme nad šunkou, jen fotograf zbledl, že je vegetarián. Zacvakal závěrkou a prchl. Musí to být statečný muž, já bych za takový mls snad vydal i stranickou legitimaci.

Stmívalo se, když jsem odcházel z redakce. Auto bylo daleko a šunková kost těžkla v ruce. Později jsem pojal podezření, že paní Psa mi přidělila určitě tu větší půli. Sehrál jsem tak roli socana, který má plnou hubu péče o hladovějící chudinu, a sám se nacpe k prasknutí. Šel jsem Prahou a šunka voněla. Lidé mne míjeli a větřili. Psi loudili, ale nic jsem jim nedal.

Doma jsem kýtu položil na stůl a sledoval další dění. Mé tři ubohé, věčně nenajedené siroty (sportem cepovaní pořízci od 17 do 21 let) zasedly ke stolu. Nenápadně jsem zapnul stopky, jak dlouho jim to vydrží. U nás totiž žádné jídlo nevydrží. Hoši jedli bohatýrsky. Po necelé hodině však zmalátněli a vzdali to. Byli pokořeni, zatímco šunka jen lehce zeštíhlela. Vydržela týden, ochutnaly návštěvy a poslední odřezky dala babi do fleků.

Nobelovu cenu míru měla dostat šunka.