Zrychlení inflace v posledních měsících je pro mnohé nepříjemným procitnutím. Po dlouhou dobu se zdálo, že inflačními obtížemi tato země rozhodně netrpí. Přesto si musíme přiznat, že rychlejší inflace má předvídatelné příčiny.

Již před lety vstoupila naše země na globální trh.. Čím více se dnes propojují trhy české republiky se světem a s Evropskou unií, tím více roste tlak na propojení cen. Některé ceny jsou již léta vyrovnané. Jde o zboží, které je snadným předmětem obchodu a neexistují pro něj hranice. Ceny obchodovatelného zboží jsou proto již léta v podstatě stejné, plus minus nějaké náklady dopravy a samotného obchodu.

S rostoucí integrací trhů klesá objem zboží a služeb, které mají odtrženou tvorbu cen. Není dost dobře možné udržet stlačené ceny jen v určité oblasti a jinde mít svobodnou tvorbu cen. Ceny nemohou fungovat izolovaně, protože se protkávají v oblasti příjmů i nákladů. Mám-li náklady ve světových cenách, nemohu dlouhodobě akceptovat příjmy v národní ceně, která by se zásadně lišila od ceny světové. Zároveň si i zboží určené pro národní trh, hledá přístup na další trhy. Kdysi se zdálo, že mléko se nedá exportovat. Dnes už českým mlékárnám chybí.

Srovnáme-li cenovou hladinu ČR s průměrem Evropy, či se zeměmi, se kterými se chceme srovnávat, jako Rakousko a Německo, vidíme značný adaptační resp. inflační potenciál. V roce 2006 činila cenová úroveň ČR zhruba 61 % průměru EU, vůči Rakousku a Německu byl pak rozdíl ještě o něco vyšší. Silný inflační tlak je tedy zákonitý.

Proč se v minulém období tento tlak projevoval méně? Ekonomika měla v tomto období ještě poměrně značné volné kapacity a nevyužívala svůj skutečný potenciál. Přebytek zdrojů brzdil i přes dynamický hospodářský růst cenovou expanzi, nezastavil však přirozený tlak na posilování koruny. Asi nejviditelnější veličina využití zdrojů, nezaměstnanost, však klesla na polovinu a dnes pomalu již atakuje svou přirozenou ekonomickou míru. To je signálem pro cenové vzlínání.

Vláda inflační tlaky ještě dále podpořila. Růst snížené sazby daně z přidané hodnoty zrychlí inflaci v příštím roce o další procento. Dále vláda zrušila daňovou progresi, která by stahovala část dodatečné poptávky. Žádné zbrždění inflace nevyvolá ani současná rozpočtová politika. Zejména pokud se v příštím roce podaří čerpat alespoň některé zdroje z fondů EU, půjde o výraznou fiskální expanzi. Jestliže se v ekonomice zvýší poptávka privátní i veřejné sféry, musí mít tato skutečnost jasný dopad na cenovou hladinu. Obavy ČNB z inflace nad 5 % jsou proto opodstatněné.

Vyšší inflace vládě formálně pomůže s daňovými příjmy a povede k lepšímu rozpočtovému výsledku. Vyšší ceny nominálně navýší jak příjmové daně tak i výnos některých nepřímých daní. Těm, komu se vyšší inflační očekávání nepromítnou do příjmů, se ovšem pěkně protáhnou obličeje. Těžko se mohou radovat všichni.

Psáno pro HN