Český hlásek ve světě
V minulém textu
jsem se dotkl některých paradoxů světového dění. V diskusi se vyrojily hlasy souhlasné i nesouhlasné. Z těch nesouhlasných vypustím osobní výtky. Někomu se prostě nelíbím a jiný léčí sebevědomí tím, že druhému nějak říká, že je pitomec. Obojí je jistě přirozené, takže nestojí za zmínku. Z nesouhlasných připomínek ovšem některé za věcnou poznámku stojí.
Několik diskutujících si dělalo legraci z toho, jak se mi to vesele plká, protože nižádnou odpovědnost za zahraniční politiku ČR, natož politiku evropskou či světovou nemám. To, bohužel, není zas úplná pravda. Jsem malým českým reprezentantem v předsednictvu PES (Presidency of Party of European Socialists). To je místo, kde dochází ke koordinaci zásadních politik evropských sociálně demokratických stran. Zde se formuje politika levicového klubu v Evropském parlamentu. V dialogu s PES dnes nachází formulaci zahraniční politika zemí jako je Velká Británie, Itálie, Španělsko nebo Německo. S výjimkou Francie tedy všech klíčových zemí EU.
Existují proto chvíle, kdy má česká sociální demokracie k formulaci obecnějších zásad evropské politiky možná blíže, než oficiální reprezentace našeho Ministerstva zahraničních věcí. Příkladem je třeba stanovisko evropských sociálně demokratických stran k instalaci amerického systému protiraketové obrany v EU (radar). Mimochodem, toto stanovisko neformulovala ČSSD. Nebylo by to věrohodné, protože ve věci máme vlastní zájem.
Kolem usnesení byla v PES samozřejmě široká diskuse. Zdůraznil jsem v ní za českou stranu, že jsme si vědomi naší povinnosti vůči mezinárodní bezpečnosti. Připomněl jsem naší účast v misích jako je Kosovo či Afghánistán. Konečně jsem zdůraznil, že jsme ochotni protiraketový systém v ČR přijmout, pokud to bude jasně formulovaný bezpečnostní zájem NATO a součást bezpečnostní politiky EU.
Mé vystoupení vyvolalo spíše kritické reakce. Řada kolegů ode mne čekala zcela negativistické stanovisko. Mnozí z nich vyrostli v protiválečném hnutí šedesátých a sedmdesátých let a nevidí ve zbrojení velký efekt. Trpělivě jsem jim vysvětloval, že my známe cenu svobody a víme, že se za ni platí. Realistická politika má daleko od pacifismu. Závěr byl jednoznačný. K případné instalaci radaru a raket je nutný jednoznačný souhlas NATO a EU. Bilaterální ujednání mezi členskou zemí EU a USA je považováno za kontraproduktivní. Usnesení bylo podpořeno všemi členy PES, přičemž znění bylo pochopitelně konzultováno s ministry zahraničí klíčových zemí. Včetně Velké Británie...
Někteří čtenáři mi pod blogem zlostně vytýkají antiamerikanismus. To je opravdu hluboký omyl. Spojené státy mají nezastupitelnou roli ve světové politice a v systému světové bezpečnosti. Investují do obrany světa tolik, jako nikdo jiný. Pozici USA musí každý respektovat. Náš respekt plně odpovídá váze, kterou USA na světové scéně mají. Všechny vlády české sociální demokracie ostatně udržovaly o nějaký ten stupeň vřelejší vztahy s USA než je evropský průměr. I mé vztahy s americkým velvyslancem mohu za svého vládního působení označit za nadstandardní v oficiální i osobní rovině.
Na druhé straně přes tyto naše dobré vztahy nesmíme být zcela nekritičtí. Přestože občas následujeme dokonce i takovou linii USA o jejímž ospravedlnění máme snad pochybnosti, existuje mez, kterou nemůžeme překročit. Naší snahou je proto nalezení souladu zahraničních politik klíčových zemí EU s USA. Jsem rád, že v rámci PES zásadní rozpory v zahraničně politické oblasti dnes nejsou. PES také prohlubuje spolupráci s americkou demokratickou stranou. Návštěva šéfa PES a někdejšího dánského premiéra Poula Nyrupa Rasmussena v USA proběhla mimo zájem médií, ale přinesla výsledky. Bude-li budoucím americkým prezidentem demokrat, dojde k dalšímu sblížení Evropy a USA.
Jiní čtenáři mi vytýkají, že zůstávám v příliš kritické rovině a dávám málo návodů k řešení. V blogu není prostor pro všechny otázky, a ani mé chabé intelektuální schopnosti nestačí k formulaci všech odpovědí. V obecné rovině je věc prostá. Náš západní svět bude mít v i budoucnu pozici, která bude odvozená z jeho ekonomické síly. Musíme ale respektovat, že výkon Číny bude někdy po roce 2020 už větší než výkon USA. O nějakých deset let později se na takovou pozici dostane i Indie. Náskok budeme mít jen v produkci na obyvatele.
Klíčovými momenty naší ekonomické výkonnosti jsou energetika, školství a motivační ekonomický mechanismus. Motivace je podmíněna sociálním zázemím. Čím větší skupiny obyvatel budou ve vyspělých zemích vyloučeny z podílu na tvorbě bohatství, tím větší vnitřní problémy budeme mít. Zahraniční pozice je odvozena z vnitřní síly.
Klíčovou oblastí je nepochybně energetika. V Evropě pak ještě více než v USA. Moc Chávezů či Ahmadínežádů lze dovodit z jejich ekonomického postavení. Africká energie nás nutí polykat i hořké pilulky v podobě Mugabeho nebo Kaddáfího. Čím méně budeme na jejich ropě závislí, tím autonomnější pozici budeme mít. Budování energeticky nezávislé pozice si dnes neumím představit bez dalšího rozvoje jaderné energetiky. G. Bush to pochopil, ale Evropa zatím přešlapuje na místě. V tom také vidím jistou možnost konkrétního přínosu naší země. Jaderná energetika samozřejmě není všelék, vedle ní musíme dále energií šetřit a rozvíjet nové generace efektivních alternativních zdrojů.
Čtenáři mají plnou pravdu v tom, že i Evropa se musí více věnovat světové bezpečnosti a vlastní obraně. Mám za to, že bychom měli koncentrovat své síly. Budoucí investice do této oblasti jsou však natolik náročné, že přerůstají možnosti národních států. Špičkové obranné systémy budeme muset organizovat a financovat na nadnárodní úrovni. Není možné ani spravedlivé, aby většinu nákladů nadále nesly jen USA. Jakkoli je to nepříjemné, budeme muset v tomto ohledu obětovat další štipec své suverenity. Silné kafe, že…
Mrzí mne, že nejsme úspěšní v jiné věci. Vývoz naší vyspělé demokracie nějak vázne. Pokud naše morální a kulturní hodnoty prohrávají s náboženskou či nacionální ortodoxií, musíme hledat příčiny selhání především v nás. Odpověď na otázku, proč naše ideologie a étos prohrává se zdánlivě primitivním světem, je pro mne nejasná. Zkuste najít odpověď.
jsem se dotkl některých paradoxů světového dění. V diskusi se vyrojily hlasy souhlasné i nesouhlasné. Z těch nesouhlasných vypustím osobní výtky. Někomu se prostě nelíbím a jiný léčí sebevědomí tím, že druhému nějak říká, že je pitomec. Obojí je jistě přirozené, takže nestojí za zmínku. Z nesouhlasných připomínek ovšem některé za věcnou poznámku stojí.
Několik diskutujících si dělalo legraci z toho, jak se mi to vesele plká, protože nižádnou odpovědnost za zahraniční politiku ČR, natož politiku evropskou či světovou nemám. To, bohužel, není zas úplná pravda. Jsem malým českým reprezentantem v předsednictvu PES (Presidency of Party of European Socialists). To je místo, kde dochází ke koordinaci zásadních politik evropských sociálně demokratických stran. Zde se formuje politika levicového klubu v Evropském parlamentu. V dialogu s PES dnes nachází formulaci zahraniční politika zemí jako je Velká Británie, Itálie, Španělsko nebo Německo. S výjimkou Francie tedy všech klíčových zemí EU.
Existují proto chvíle, kdy má česká sociální demokracie k formulaci obecnějších zásad evropské politiky možná blíže, než oficiální reprezentace našeho Ministerstva zahraničních věcí. Příkladem je třeba stanovisko evropských sociálně demokratických stran k instalaci amerického systému protiraketové obrany v EU (radar). Mimochodem, toto stanovisko neformulovala ČSSD. Nebylo by to věrohodné, protože ve věci máme vlastní zájem.
Kolem usnesení byla v PES samozřejmě široká diskuse. Zdůraznil jsem v ní za českou stranu, že jsme si vědomi naší povinnosti vůči mezinárodní bezpečnosti. Připomněl jsem naší účast v misích jako je Kosovo či Afghánistán. Konečně jsem zdůraznil, že jsme ochotni protiraketový systém v ČR přijmout, pokud to bude jasně formulovaný bezpečnostní zájem NATO a součást bezpečnostní politiky EU.
Mé vystoupení vyvolalo spíše kritické reakce. Řada kolegů ode mne čekala zcela negativistické stanovisko. Mnozí z nich vyrostli v protiválečném hnutí šedesátých a sedmdesátých let a nevidí ve zbrojení velký efekt. Trpělivě jsem jim vysvětloval, že my známe cenu svobody a víme, že se za ni platí. Realistická politika má daleko od pacifismu. Závěr byl jednoznačný. K případné instalaci radaru a raket je nutný jednoznačný souhlas NATO a EU. Bilaterální ujednání mezi členskou zemí EU a USA je považováno za kontraproduktivní. Usnesení bylo podpořeno všemi členy PES, přičemž znění bylo pochopitelně konzultováno s ministry zahraničí klíčových zemí. Včetně Velké Británie...
Někteří čtenáři mi pod blogem zlostně vytýkají antiamerikanismus. To je opravdu hluboký omyl. Spojené státy mají nezastupitelnou roli ve světové politice a v systému světové bezpečnosti. Investují do obrany světa tolik, jako nikdo jiný. Pozici USA musí každý respektovat. Náš respekt plně odpovídá váze, kterou USA na světové scéně mají. Všechny vlády české sociální demokracie ostatně udržovaly o nějaký ten stupeň vřelejší vztahy s USA než je evropský průměr. I mé vztahy s americkým velvyslancem mohu za svého vládního působení označit za nadstandardní v oficiální i osobní rovině.
Na druhé straně přes tyto naše dobré vztahy nesmíme být zcela nekritičtí. Přestože občas následujeme dokonce i takovou linii USA o jejímž ospravedlnění máme snad pochybnosti, existuje mez, kterou nemůžeme překročit. Naší snahou je proto nalezení souladu zahraničních politik klíčových zemí EU s USA. Jsem rád, že v rámci PES zásadní rozpory v zahraničně politické oblasti dnes nejsou. PES také prohlubuje spolupráci s americkou demokratickou stranou. Návštěva šéfa PES a někdejšího dánského premiéra Poula Nyrupa Rasmussena v USA proběhla mimo zájem médií, ale přinesla výsledky. Bude-li budoucím americkým prezidentem demokrat, dojde k dalšímu sblížení Evropy a USA.
Jiní čtenáři mi vytýkají, že zůstávám v příliš kritické rovině a dávám málo návodů k řešení. V blogu není prostor pro všechny otázky, a ani mé chabé intelektuální schopnosti nestačí k formulaci všech odpovědí. V obecné rovině je věc prostá. Náš západní svět bude mít v i budoucnu pozici, která bude odvozená z jeho ekonomické síly. Musíme ale respektovat, že výkon Číny bude někdy po roce 2020 už větší než výkon USA. O nějakých deset let později se na takovou pozici dostane i Indie. Náskok budeme mít jen v produkci na obyvatele.
Klíčovými momenty naší ekonomické výkonnosti jsou energetika, školství a motivační ekonomický mechanismus. Motivace je podmíněna sociálním zázemím. Čím větší skupiny obyvatel budou ve vyspělých zemích vyloučeny z podílu na tvorbě bohatství, tím větší vnitřní problémy budeme mít. Zahraniční pozice je odvozena z vnitřní síly.
Klíčovou oblastí je nepochybně energetika. V Evropě pak ještě více než v USA. Moc Chávezů či Ahmadínežádů lze dovodit z jejich ekonomického postavení. Africká energie nás nutí polykat i hořké pilulky v podobě Mugabeho nebo Kaddáfího. Čím méně budeme na jejich ropě závislí, tím autonomnější pozici budeme mít. Budování energeticky nezávislé pozice si dnes neumím představit bez dalšího rozvoje jaderné energetiky. G. Bush to pochopil, ale Evropa zatím přešlapuje na místě. V tom také vidím jistou možnost konkrétního přínosu naší země. Jaderná energetika samozřejmě není všelék, vedle ní musíme dále energií šetřit a rozvíjet nové generace efektivních alternativních zdrojů.
Čtenáři mají plnou pravdu v tom, že i Evropa se musí více věnovat světové bezpečnosti a vlastní obraně. Mám za to, že bychom měli koncentrovat své síly. Budoucí investice do této oblasti jsou však natolik náročné, že přerůstají možnosti národních států. Špičkové obranné systémy budeme muset organizovat a financovat na nadnárodní úrovni. Není možné ani spravedlivé, aby většinu nákladů nadále nesly jen USA. Jakkoli je to nepříjemné, budeme muset v tomto ohledu obětovat další štipec své suverenity. Silné kafe, že…
Mrzí mne, že nejsme úspěšní v jiné věci. Vývoz naší vyspělé demokracie nějak vázne. Pokud naše morální a kulturní hodnoty prohrávají s náboženskou či nacionální ortodoxií, musíme hledat příčiny selhání především v nás. Odpověď na otázku, proč naše ideologie a étos prohrává se zdánlivě primitivním světem, je pro mne nejasná. Zkuste najít odpověď.