Námitky vůči Janu Švejnarovi lze rozdělit na několik skupin. První z nich se týká toho, že je ten Švejnar vlastně přespolní. U nás v Kotěhůlkách nemůže být starostou ten, kdo se v Kotěhůlkách nenarodil, nechodil do školy a nenavštěvoval pravidelně místní záchodek. Jen takový muž je hoden cti nám vládnout. Švejnar se sice v českých Kotěhůlkách narodil, avšak až příliš mnoho toho načural za oceánem, takže přestal být doma dost věrohodný. Zato místa, kde věrně usedaly hýždě současného prezidenta, známe důvěrně.

Švejnar nemá zkušenosti z české politiky. Co to znamená mít zkušenosti z české politiky? Jak se s českým lidem shodují naši přední komentátoři (Mitrofanov či Komárek), znamená česká politická zkušenost především odtržení od reality. Znamená to lpění na privilegiích. Třeba na imunitě, kterou už dobrých osmnáct let prý chtějí všichni čeští političtí pleticháři rušit, jen ta imunita nám tu zůstává nedotčena jak čistá panna. Zkušenost z české politiky nepochybně není ničím potřebným, a není-li Švejnar potřísněn domácí politickou omáčkou, jsou to body pro něj.

Prezident má být nadstranický. Nejlépe z ODS. Nadstranickost tohoto typu Švejnarovi určitě chybí. Stejně jako originální myšlenky o oteplování planety. Jestliže antipřihřátý Klaus dělá naší zemi reklamu svými komickými ekologickými vložkami na mezinárodních setkáních, Švejnar by byl až nudně konformní. Zatímco kolem Klause arktické ledovce tají, aniž by se oteplovalo, se Švejnarem by to mohlo být naopak.

Švejnar by se také dost nepopral za českou korunu. Klidně by ji vyměnil za euro, mluvící na nás s ošklivým německým přízvukem. Co bychom byli bez koruny? Víte, jaké by to bylo, nemít korunu v kapse? Kdepak, Klaus nás ožebračit nenechá. Ačkoli podle hnidopichů z České národní banky se koruně daří stále lépe a lépe zrovna od chvíle, kdy Václav Klaus definitivně odešel z vlády.

Švejnar je eurooptimista. Klaus skeptik. Jó, kde my jsme už mohli bez té Evropy být? Mohli jsme být až tam. Někde mezi Kyjevem a Minskem. Humorné nálepkování Evropské unie jako příčiny všech možných i nemožných zel pobaví. Ale, jak řekl klasik Václav Klaus: Nikdy jsme se neměli tak dobře jako teď. Lze k tomu dodat pouze tolik, že se máme tak dobře po osmi letech vlád sociální demokracie a po vstupu do Evropské unie.

Zbývá poslední připomínka: žena profesora Švejnara je Američanka. To je jistě vážný handicap. Ale Švejnar by nebyl prvním prezidentem, jehož žena měla americký pas. Stojí za to připomenout, že Charlottě Garrigue Masarykové to tenkrát Češi velkoryse odpustili. A to stály národní hodnoty o nějaký ten stupínek výš, než dnes.

Václav Klaus tak má ve skutečnosti jedinou výhodu. Jeho angličtina je nám srozumitelnější.

Psáno pro Právo