Odborově organizovaný pračlověk
Pan Kamberský uštědřil další intelektuální kopanec odborářským šéfům (Stávkou do pravěku, HN 7.3.). Tato líná a věčně nedokrmená individua jsou prý skvrnou na kráse naší prosperity a demokracie. Jakkoli se ani v archivu Hospodářských novin nedochovaly podrobnější informace o odborovém hnutí v řadách lovců mamutů, je v redakci jasno, že následky tohoto hrubého omylu prapředků neseme podnes.
Co strašného ty odborářské pijavice zase provedly? Loni se odboráři dožadovali vyšších mezd a sklidili za to pohoršení od ekonomických analytiků a hospodářských komentátorů. Když se nyní ukázalo, že to „nemožně“ vysoké zvýšení povede k poklesu tempa růstu reálných mezd o celou polovinu, dovolili si na to odboráři upozornit. Hodlají znovu vyjednávat o kompenzaci.
Panu Kamberskému se zajídají formy odborového vystupování jako manifestace a stávky. Každý má své nástroje. Faktem, je, že kdyby pánové Bakala a Kellner mašírovali před odborovou centrálou s rozvinutým transparentem: „Neberte chudým miliardářům miliardy,“ nevzbudilo by to asi ten žádoucí soucit.
Vždycky, když odbory zahajují vyjednávání, ptají se novináři s lesknoucíma se očima, zda se bude stávkovat. Potřebují to pro titulky. Vždy dostanou úplně stejnou odpověď, že pokud se bezvýsledně vyčerpají ostatní formy jednání, patří i stávka mezi legální formy ochrany práce. Část tisku pak radostně šíří třídní psychózu, že odboráři chtějí stávkovat, rabovat Pražský Hrad a znásilňovat půvabné redaktorky Hospodářských novin. Opak je pravdou, odboráři by se rádi dohodli bez stávky. I k redaktorkám by rádi byli galantnější, ale bojí se, že by urazili jejich feministický jemnocit.
Pan Kamberský se posmívá, že s tou stávkou to nebude tak horké. Ano, odborový předák Milan Štěch výslovně zdůraznil, že odbory jsou přece se zaměstnavateli na stejné lodi a rozhodně je nechtějí poškodit. To nemůže už říci o vládě, která letos snížila reálné mzdy učitelům a veřejným zaměstnancům o tři procenta a ostatní poškodila akcelerací inflace. Zaměstnavatelé nikomu vědomě reálné mzdy nesnížili, vláda ano. To je celé sdělení.
Přestože pan Kamberský má za to, že odboráři patří do pravěku, většina analýz české ekonomiky obdivuje náš trvalý sociální smír. Tak si myslím, že bychom za ten kultivovaný sociální dialog odborářům i zaměstnavatelům měli spíš s mlasknutím políbit ruku.
Psáno pro HN
Co strašného ty odborářské pijavice zase provedly? Loni se odboráři dožadovali vyšších mezd a sklidili za to pohoršení od ekonomických analytiků a hospodářských komentátorů. Když se nyní ukázalo, že to „nemožně“ vysoké zvýšení povede k poklesu tempa růstu reálných mezd o celou polovinu, dovolili si na to odboráři upozornit. Hodlají znovu vyjednávat o kompenzaci.
Panu Kamberskému se zajídají formy odborového vystupování jako manifestace a stávky. Každý má své nástroje. Faktem, je, že kdyby pánové Bakala a Kellner mašírovali před odborovou centrálou s rozvinutým transparentem: „Neberte chudým miliardářům miliardy,“ nevzbudilo by to asi ten žádoucí soucit.
Vždycky, když odbory zahajují vyjednávání, ptají se novináři s lesknoucíma se očima, zda se bude stávkovat. Potřebují to pro titulky. Vždy dostanou úplně stejnou odpověď, že pokud se bezvýsledně vyčerpají ostatní formy jednání, patří i stávka mezi legální formy ochrany práce. Část tisku pak radostně šíří třídní psychózu, že odboráři chtějí stávkovat, rabovat Pražský Hrad a znásilňovat půvabné redaktorky Hospodářských novin. Opak je pravdou, odboráři by se rádi dohodli bez stávky. I k redaktorkám by rádi byli galantnější, ale bojí se, že by urazili jejich feministický jemnocit.
Pan Kamberský se posmívá, že s tou stávkou to nebude tak horké. Ano, odborový předák Milan Štěch výslovně zdůraznil, že odbory jsou přece se zaměstnavateli na stejné lodi a rozhodně je nechtějí poškodit. To nemůže už říci o vládě, která letos snížila reálné mzdy učitelům a veřejným zaměstnancům o tři procenta a ostatní poškodila akcelerací inflace. Zaměstnavatelé nikomu vědomě reálné mzdy nesnížili, vláda ano. To je celé sdělení.
Přestože pan Kamberský má za to, že odboráři patří do pravěku, většina analýz české ekonomiky obdivuje náš trvalý sociální smír. Tak si myslím, že bychom za ten kultivovaný sociální dialog odborářům i zaměstnavatelům měli spíš s mlasknutím políbit ruku.
Psáno pro HN