Příspěvek pana blokolegy Hořejšího na téma homeopatie mne potěšil. Svou střízlivostí, rozhodností a zjevným vědeckým přehledem. Nevadilo mi, že text byl delší, jsem zvyklý podobné texty číst a co je horší, také psát.

Přesto se musím svěřit s tím, že k homeopatii mám v zásadě kladný přístup. Ačkoli léta sdílím stejné názory jako pan profesor. Ad absurdum naředěná účinná látka nemůže objektivně pomoci. Ani uškodit. Může ale spravit sebevědomí pacienta v boji s nemocí. To není tak málo.

Mám s tím dávnou zkušenost. Onoho dne se jeden z mých četných synků zatvářil nemocně. Pravdou je, že na něj lezla nějaká úplně maličká chorůbka. Znáte to, tak dva dny se člověk cítí trošičku slaběji, ale pak mocná příroda slavně zvítězí. Jenže mladý muž (bylo mu tak sedm), dospěl k názoru, že ta prkotina by se měla spíše hýčkat, chtělo by to poležet s ní v postýlce a aspoň týden si odpočinout od školy.

A tak jsme skončili v čekárně našeho dětského lékaře. Moudrý praktik prohlédl dítko důkladně, ale nic závažného samozřejmě nenašel. Pohlédl na mne zkoumavě a zeptal se: „Tady by snad pomohla homeopatika. Řekl bych, že je to ten případ, kdy by to zabralo. Samozřejmě, pokud nemáte námitky.“

„Myslím, že placebo nemůže uškodit,“ odpověděl jsem srdnatě.

„Není to placebo,“ řekl pan doktor rozhodně, ale v očích mu zahrály spiklenecké ohníčky: „Každopádně ale máte pravdu, že nemůže uškodit. Nevadí, že se to platí?“

„Nevadí,“ řekl jsem vstřícně: „ale může s tím chodit do školy, že?“ Pan doktor samozřejmě přikývl.

Cestou z lékárny se syn smutně zeptal, zdali si má sbalit tašku a jít do školy už na druhou hodinu. Velkomyslně jsem mu řekl, že by mu asi pomohlo, kdyby ještě dneska zůstal v posteli. V každé hře musí mít oba soupeři aspoň maličkou iluzi vítězství. Zatvářil se vděčně. Mohu potvrdit, že homeopatika zabrala fantasticky. Už odpoledne synek znatelně pookřál.

V tomto směru je tedy homeopatie užitečná a naše rodina s ní zaznamenala mnohé úspěchy. Napadá mne, že homeopatie by mohla mít širší použití. Blahodárnou by podle mého názoru byla v politice. Kdybychom ty Bursíky, Čunky, Paroubky a Topolánky naředili do přípustné koncentrace, lezli by nám méně na nervy. Třeba by nám připadali i užitečnější.

Jsou ovšem oblasti, kde bych homeopatický přístup zcela odmítal. Těší mne, že skepse pana profesora Hořejšího k homeopatii nepovede k požadavku, abychom snad při naší plánované schůzce ředili argentinský hovězí biftek neutrálním nosičem tak, aby zmizela jeho intenzívní chuť. O ředění vína pak ani nemluvě. Jakkoli by mi při mé nadměrné váze homeopatická strava složená z vody s pouhou mikroskopickou dávkou potravy byla jistě ku prospěchu.