Topolánkova bílá kniha
Dne 12. 5., byla představena dlouho očekávaná Bílá kniha terciárního vzdělávání (BK), která nastiňuje budoucno českých vysokých škol. Bylo to formou show ve vládním paláci. Kamery vrčely, Topolánci a jejich věrní předli. Ti, kdo očekávali nástin řešení základních oblastí, byli ovšem poněkud zklamáni. BK zůstala do značné míry u výčtu poměrně známých faktů o českém terciárním školství a v představách přestavby vysokých škol působí velmi mlhavě.
Pozdní distribuce BK způsobila, že smysl setkání nebyl naplněn. Nikdo nemohl připravit kvalifikovanou oponenturu. Zástupce Konference rektorů sdělil, že obdrželi BK pouhé čtyři dny před konáním konference, a tedy se musí omezit na první dojmy ze čtení díla. V projevech se plejáda vládních činitelů zapřísahala tím, že chce o své pravdě jednat a přesvědčit svou opozici. Pro jistotu ale opozici na shromáždění nebylo vůbec dáno slovo. Mile překvapilo, že na poslední chvíli zástupci opozice byli aspoň pozváni. Směli jsme i zatleskat.
Představení BK bylo tedy marketingovou show, organizovanou tak, aby případní oponenti byli v citelné informační nevýhodě. Premiér Topolánek se uvedl projevem, ve kterém tvrdil, že vzdělání je soukromým statkem, čímž se dostal do rozporu i s vlastním expertem Petrem Matějů, který konformně s teorií zastává názor, že jde o statek smíšený. Premiérův projev, který ostře kontrastoval s jeho přirozenou rétorikou, obsahoval další věcné chyby. Perlou bylo premiérovo prohlášení, že on sám by na Bílé knize neměnil ani čárku. Tím se prokázalo, že premiér sám Bílou knihu nečetl, protože v díle je řada protikladů a tak mlhavých tvrzení, že si nelze představit, že by v této podobě mohla být uzavřena.
V BK je řečena řada věcí, které jsou nesporné. Jednak banální pravdy typu „voda teče,“ ale i závěry, na kterých se shodují expertní studie. Na druhé straně přehršle klíčových pasáží je psána slohem Humphreyho Appelbyho (vládního tajemníka z Yes Minister) a destilace obsahu je velmi obtížná. Mnohoznačnost „ptydepe“ jazyka dává fantazii křídla.
Kniha se zaklíná tím, že vysokým školám je nutno dát více samostatnosti a odpovědnosti. Ovšem vedení škol už nemá být voleno akademickou obcí, ale někým jiným. Z opatrných formulací lze dovodit, že vedení školy (správní radu, která se má stát klíčovým orgánem), budou napříště zřejmě jmenovat politici. To je jistě významné posílení samostatnosti. Z volby rektora mají být pokud možno vymeteni studenti a třeba i akademická obec. Tento výklad, který BK připouští, ovšem spíše než samostatnost připomíná zestátnění.
V části o financích se nedovídáme to nejpodstatnější. Jaká bude rozpočtová politika vlády vůči sektoru vysokých škol. Sporé informace říkají, že veřejné prostředky budou omezeny a že soukromé školy musí dostat stejnou podporu jako veřejné. Tím se tedy taktně říká, že více prostředků zřejmě nebude a zároveň se veřejné školy budou muset uskromnit ve prospěch škol soukromých. Z koláče financí pro vysoké školy by soukromé školy nárokovaly asi desetinu. Naopak nápaditá je BK ve způsobech rozdělování prostředků: Když se stejných deset korun vyplácí korunku po korunce, mají z toho prý obdarovaní větší radost. Spravedlivě je ale nutno říci, že obecná opatření jako větší podpora studentů a kontrola kvality vědeckých výstupů jsou samozřejmě v souladu s programovými cíli ČSSD.
Ačkoli se BK zaklíná cíli zkvalitnění vysokoškolské přípravy, řada nastíněných opatření jde naopak proti tomuto směřování. Školy mají být odměňovány podle počtu absolventů, takže tlak na produkci titulů bez znalostí se dále zvýší. Rozvolněna má být kvalifikační struktura učitelů vysokých škol. Nedostatek profesorů tedy budeme řešit přidělováním titulů na běžícím páse bez vnější kontroly. Těším se obzvlášť na profesory Langera, Římana a Dalíka. Omlouvám se, zapomněl jsem na Julínka. Promiňte, pane profesore…
Sympatická je snaha odměňovat vědu. Bohužel ale ještě neumíme moc rozlišit vědu a pseudovědu. BK také řeší problémy velmi univerzalisticky a zapomíná na rozmanitost oborů, které mají značně rozdílné podmínky pro publikaci i spolupráci s praxí.
Lze shrnout, že způsob prezentace i obsah BK jsou zatím pro odbornou veřejnost spíše zklamáním. Jednota nevládne ani ve vládních řadách. Klíčová pasáž, která nejvíc zajímá novináře, školné, je jen intelektuální hříčkou, protože sám ministr Liška uvádí, že se v tomto volebním období nebude zavádět. Výhrady k BK vyslovila i Akreditační komise a vnitřní oponentura na Ministerstvu školství prý vlastně ani neproběhla.
Není jasné, s kým chce vláda o BK diskutovat. Zatím vždy místo diskusí vše propohankovala a promelčákovala. Ono se ale nezdá, že by běžela skutečná diskuse ani uvnitř státních struktur. A tak zůstává realitou jen jediný krok vlády ve směru ke školství. Učitelům základních a středních škol byly v letošním roce sníženy reálné platy. Vysokým školám byly poprvé od roku 1989 absolutně sníženy prostředky, což může společně s inflací vést až k desetiprocentnímu reálnému propadu zdrojů. Věrohodnost premiéra Topolánka vůči školství nemůže být menší.
PS. Po sepsání tohoto zapšklého textu publikovalo Aktuálně.cz zprávu pana Holuba, že česká vláda ve skutečnosti plánuje snižovat reálné příjmy univerzit ještě další tři roky! Premiér Topolánek si tedy z nás se svými univerzitními prioritami zase jen dělal srandel.
PPS. Gaudeamus igitur!
Pozdní distribuce BK způsobila, že smysl setkání nebyl naplněn. Nikdo nemohl připravit kvalifikovanou oponenturu. Zástupce Konference rektorů sdělil, že obdrželi BK pouhé čtyři dny před konáním konference, a tedy se musí omezit na první dojmy ze čtení díla. V projevech se plejáda vládních činitelů zapřísahala tím, že chce o své pravdě jednat a přesvědčit svou opozici. Pro jistotu ale opozici na shromáždění nebylo vůbec dáno slovo. Mile překvapilo, že na poslední chvíli zástupci opozice byli aspoň pozváni. Směli jsme i zatleskat.
Představení BK bylo tedy marketingovou show, organizovanou tak, aby případní oponenti byli v citelné informační nevýhodě. Premiér Topolánek se uvedl projevem, ve kterém tvrdil, že vzdělání je soukromým statkem, čímž se dostal do rozporu i s vlastním expertem Petrem Matějů, který konformně s teorií zastává názor, že jde o statek smíšený. Premiérův projev, který ostře kontrastoval s jeho přirozenou rétorikou, obsahoval další věcné chyby. Perlou bylo premiérovo prohlášení, že on sám by na Bílé knize neměnil ani čárku. Tím se prokázalo, že premiér sám Bílou knihu nečetl, protože v díle je řada protikladů a tak mlhavých tvrzení, že si nelze představit, že by v této podobě mohla být uzavřena.
V BK je řečena řada věcí, které jsou nesporné. Jednak banální pravdy typu „voda teče,“ ale i závěry, na kterých se shodují expertní studie. Na druhé straně přehršle klíčových pasáží je psána slohem Humphreyho Appelbyho (vládního tajemníka z Yes Minister) a destilace obsahu je velmi obtížná. Mnohoznačnost „ptydepe“ jazyka dává fantazii křídla.
Kniha se zaklíná tím, že vysokým školám je nutno dát více samostatnosti a odpovědnosti. Ovšem vedení škol už nemá být voleno akademickou obcí, ale někým jiným. Z opatrných formulací lze dovodit, že vedení školy (správní radu, která se má stát klíčovým orgánem), budou napříště zřejmě jmenovat politici. To je jistě významné posílení samostatnosti. Z volby rektora mají být pokud možno vymeteni studenti a třeba i akademická obec. Tento výklad, který BK připouští, ovšem spíše než samostatnost připomíná zestátnění.
V části o financích se nedovídáme to nejpodstatnější. Jaká bude rozpočtová politika vlády vůči sektoru vysokých škol. Sporé informace říkají, že veřejné prostředky budou omezeny a že soukromé školy musí dostat stejnou podporu jako veřejné. Tím se tedy taktně říká, že více prostředků zřejmě nebude a zároveň se veřejné školy budou muset uskromnit ve prospěch škol soukromých. Z koláče financí pro vysoké školy by soukromé školy nárokovaly asi desetinu. Naopak nápaditá je BK ve způsobech rozdělování prostředků: Když se stejných deset korun vyplácí korunku po korunce, mají z toho prý obdarovaní větší radost. Spravedlivě je ale nutno říci, že obecná opatření jako větší podpora studentů a kontrola kvality vědeckých výstupů jsou samozřejmě v souladu s programovými cíli ČSSD.
Ačkoli se BK zaklíná cíli zkvalitnění vysokoškolské přípravy, řada nastíněných opatření jde naopak proti tomuto směřování. Školy mají být odměňovány podle počtu absolventů, takže tlak na produkci titulů bez znalostí se dále zvýší. Rozvolněna má být kvalifikační struktura učitelů vysokých škol. Nedostatek profesorů tedy budeme řešit přidělováním titulů na běžícím páse bez vnější kontroly. Těším se obzvlášť na profesory Langera, Římana a Dalíka. Omlouvám se, zapomněl jsem na Julínka. Promiňte, pane profesore…
Sympatická je snaha odměňovat vědu. Bohužel ale ještě neumíme moc rozlišit vědu a pseudovědu. BK také řeší problémy velmi univerzalisticky a zapomíná na rozmanitost oborů, které mají značně rozdílné podmínky pro publikaci i spolupráci s praxí.
Lze shrnout, že způsob prezentace i obsah BK jsou zatím pro odbornou veřejnost spíše zklamáním. Jednota nevládne ani ve vládních řadách. Klíčová pasáž, která nejvíc zajímá novináře, školné, je jen intelektuální hříčkou, protože sám ministr Liška uvádí, že se v tomto volebním období nebude zavádět. Výhrady k BK vyslovila i Akreditační komise a vnitřní oponentura na Ministerstvu školství prý vlastně ani neproběhla.
Není jasné, s kým chce vláda o BK diskutovat. Zatím vždy místo diskusí vše propohankovala a promelčákovala. Ono se ale nezdá, že by běžela skutečná diskuse ani uvnitř státních struktur. A tak zůstává realitou jen jediný krok vlády ve směru ke školství. Učitelům základních a středních škol byly v letošním roce sníženy reálné platy. Vysokým školám byly poprvé od roku 1989 absolutně sníženy prostředky, což může společně s inflací vést až k desetiprocentnímu reálnému propadu zdrojů. Věrohodnost premiéra Topolánka vůči školství nemůže být menší.
PS. Po sepsání tohoto zapšklého textu publikovalo Aktuálně.cz zprávu pana Holuba, že česká vláda ve skutečnosti plánuje snižovat reálné příjmy univerzit ještě další tři roky! Premiér Topolánek si tedy z nás se svými univerzitními prioritami zase jen dělal srandel.
PPS. Gaudeamus igitur!