Česká škola je otloukánek. Dostává v mezinárodním srovnání podprůměrné peníze. Ve stejném srovnání má ale nadprůměrné výsledky. Ty výsledky se pomalu zhoršují. Pokud na to moje děti budou mít, moji vnuci už budou chodit do prestižních soukromých škol. Veřejné budou natolik mizerné, že si jejich návštěvu nebude moci odpovědná rodina dovolit.

V České republice pomalu ale zato jistě rostou ghetta. Sociální apartheid už nepoužívá cedulky „Cikánům vstup zakázán.“ Jsou nemoderní. Sociálnímu apartheidu stačí cenovka. Chápeme podle cen, že tahle hospoda není pro nás. Podle cenovek také stále více chápeme, do kterých škol našinec smí a nesmí: „Tahle škola je jen pro hezké a umyté děti. Pro ty, co na to mají.“

Kvalitní veřejná škola byl masarykovský ideál. Levicový filosof Masaryk ale už nějak nefrčí. Neříkáme to nahlas, ale chceme zvlášť školy pro panstvo a pro lokaje. Lokaj taky musí umět číst a psát, jinak by ve sklepě popletl Château Margaux s Château d'Yquem. K tomu stačí šest let školní docházky. Šest let je ale pro střed Evropy trochu málo. Rozdáme tedy maturitní vysvědčení a vysokoškolské diplomy všem. Diplomy přece nejsou vzdělání…

Bojovat proti ghettu znamená udržet kvalitu veřejných škol. Udržet kvalitu veřejných škol pak znamená hlavně motivovat jejich učitele. Jde o platy a pracovní podmínky. Školy dostaly už ránu v devadesátých letech. Kvalitní učitelé odešli. Po roce 2000 začala náprava. Platy učitelů rostly rychleji než jinde. Postupně dosáhly 109 % průměru. Od letošního roku reálné platy učitelů už zase klesají. Absolventi pedagogických fakult nemají o mizerně placenou práci zájem. Veřejná škola se znovu vydala na sestupnou dráhu.

Vláda učitelům „přidala.“ Neříká, že přidala jen z toho, co vzala. Reálné platy měly původně poklesnout o pět procent, pak jen o tři, teď o dvě a půl. „Mlčte učitelé, přidali jsme vám půl miliardy,“ povídá vláda. Půl miliardy jsou velké peníze. Pro jednoho učitele je to ale sto třicet korun. Kvůli těm pár pětkám ještě bude muset ředitel sepsat hlášení, jak moc pěkně ta paní učitelka učí. Kocourkov. V příštím roce se mají učitelské mzdy vrátit k reálnému růstu. Letošní propad ale už nikdo nenahradí. A slibovaný růst mezd bude sotva na úrovni průměru. Úpadek školství proto bude pokračovat.

Vysokým školám sebrala vláda peníze vůbec. Poprvé od roku 1989 výdaje na vysoké školy poklesly. Dohromady to s inflací může vydat na osmiprocentní reálný propad. V plánu financování na další roky jsou ale znovu reálné poklesy financování vysokoškolské výuky. Premiér Topolánek se přitom školám řehtá na celé kolo: „Školství a věda jsou našimi prioritami!“ No jo, tak takhle nějak to tenkrát vyhráli ti sedláci u Chlumce…

Nedostatek peněz pro české školy se zakrývá báchorkami. Peníze prý nejsou. Ale resorty loni uložily do rezerv 85 miliard. Sociálními demokraty sestavený loňský rozpočet vedl k nejlepšímu výsledku veřejných financí poslední doby. Letošní rozpočet díky inflaci bude bohatší na příjmech o více než 20 miliard. Vláda nemá 3 miliardy pro učitele ale má 300 miliard pro církve…

Vzdělání dává šanci k uplatnění. Děti s mizernou jazykovou výbavou a odbornými znalostmi budou dělat lepší nebo horší slouhy. Budou stát s nataženou rukou jako klienti sociálního systému. Laciná škola je ve skutečnosti obrovsky drahá. Drahá pro celou společnost. Jenže ve školství se tragédie projeví až se zpožděním nějakých dvaceti let. Tak proč si zrovna teď dělat starosti.

Ministr Liška rozdává školám místo peněz úsměvy. Jeho popularita roste. Je to důkazem toho, že nám stačí málo.

Psáno pro Literární noviny