Kalousek se zlobí, Čunek chechtá…
Miroslav Kalousek se příkře ohradil proti tomu, že by snad v době, kdy byl náměstkem ministra obrany, loboval u jeho nohou cesťáky honorovaný lobbyista Čunek. Novináři to pečlivě rozebírají. Je to snad projevem nově propuknuvších sporů mezi dvěma lídry lidovců? Má to znamenat otevřené vyhlášení války jednoho křídla vůči druhému?
Kalouskovi můžeme asi vyčítat mnohé. Určitě ale není hloupý. Pokud jde o náznak toho, že by u něj kdokoli a kdykoli loboval, musí to rozhodně popřít. Nemůže ani náznakem připustit, že by lobování bylo stranickou záležitostí, a nemůže připustit, že by to snad patřilo k nějaké praxi. Nejsou-li důkazy (kdo by je po dvanácti letech dohledal), musí lobování popřít, i kdyby bylo pravdou. Jakože není.
Naproti tomu Čunek musí svou pozici lobbyisty nechat otevřenou. Nemůže zašlápnout jedno z vysvětlení svých zázračných úspor. Navíc to vylepšuje jeho „kádrový“ profil. Nebyl jen tak obyčejný bezpečák, byl muž, který firmu reprezentoval a vyjednával důležité věci. A to, že se jezdí do Prahy vyjednávat, ví každé vsetínské děcko.
Pravda bude taková ta umouněná česká či moravská. Ať už dostával Čunek peníze za cokoli, dostával je formou, aby na to nebylo moc vidět. Jenže kolik firem tenkrát dávalo svým zaměstnancům penízky způsobem, který je na nákladech tolik nestojí… Kolik Čecháčků-Moraváčků si v minulém období přivydělávalo reálnými či fiktivními cestovními náklady? Smlouvičkou bokem a penězi na dřevo?
Možná ten Čunek malinkým lobbyistíčkem i byl, jakkoli to Kalousek s Baudyšem dnes popírají. Možná o tom ani nevěděli. Zásadním pracovním nástrojem každého lobbyisty je tvářit se pětkrát důležitěji, než je jeho skutečný akční rádius. Z vyprávění investorů jsem zaslechl, co údajní lobbyisté slibují. Jsem poměrně otrlý, ale i já jsem se divil. Takže bych se nedivil, kdyby svého ředitele Čunek živil pohádkami o svých úžasných konexích. Pohádky umí a podle výše úspor to vypadá, že mu to šlo dobře.
Pachuť v ústech musí cítit Karel Schwarzenberg. Sliboval si od auditu jednoznačné rozsouzení věci. A ono to zůstalo tak napůl cesty. Šerlokové z Londýna našli jen pobryndané ubrusy a nějaký ten smrádek. Schwarzenberg aby teď nějak tak napůl odešel. Každopádně sedět v tomto prostředí je od něj svého druhu hrdinstvím.
Stranou pozornosti, zastíněna hledáním rodinných úspor, zůstala politická kvalifikace Jiřího Čunka. S ohledem na minulé peripetie soudím, že je génius.
Kalouskovi můžeme asi vyčítat mnohé. Určitě ale není hloupý. Pokud jde o náznak toho, že by u něj kdokoli a kdykoli loboval, musí to rozhodně popřít. Nemůže ani náznakem připustit, že by lobování bylo stranickou záležitostí, a nemůže připustit, že by to snad patřilo k nějaké praxi. Nejsou-li důkazy (kdo by je po dvanácti letech dohledal), musí lobování popřít, i kdyby bylo pravdou. Jakože není.
Naproti tomu Čunek musí svou pozici lobbyisty nechat otevřenou. Nemůže zašlápnout jedno z vysvětlení svých zázračných úspor. Navíc to vylepšuje jeho „kádrový“ profil. Nebyl jen tak obyčejný bezpečák, byl muž, který firmu reprezentoval a vyjednával důležité věci. A to, že se jezdí do Prahy vyjednávat, ví každé vsetínské děcko.
Pravda bude taková ta umouněná česká či moravská. Ať už dostával Čunek peníze za cokoli, dostával je formou, aby na to nebylo moc vidět. Jenže kolik firem tenkrát dávalo svým zaměstnancům penízky způsobem, který je na nákladech tolik nestojí… Kolik Čecháčků-Moraváčků si v minulém období přivydělávalo reálnými či fiktivními cestovními náklady? Smlouvičkou bokem a penězi na dřevo?
Možná ten Čunek malinkým lobbyistíčkem i byl, jakkoli to Kalousek s Baudyšem dnes popírají. Možná o tom ani nevěděli. Zásadním pracovním nástrojem každého lobbyisty je tvářit se pětkrát důležitěji, než je jeho skutečný akční rádius. Z vyprávění investorů jsem zaslechl, co údajní lobbyisté slibují. Jsem poměrně otrlý, ale i já jsem se divil. Takže bych se nedivil, kdyby svého ředitele Čunek živil pohádkami o svých úžasných konexích. Pohádky umí a podle výše úspor to vypadá, že mu to šlo dobře.
Pachuť v ústech musí cítit Karel Schwarzenberg. Sliboval si od auditu jednoznačné rozsouzení věci. A ono to zůstalo tak napůl cesty. Šerlokové z Londýna našli jen pobryndané ubrusy a nějaký ten smrádek. Schwarzenberg aby teď nějak tak napůl odešel. Každopádně sedět v tomto prostředí je od něj svého druhu hrdinstvím.
Stranou pozornosti, zastíněna hledáním rodinných úspor, zůstala politická kvalifikace Jiřího Čunka. S ohledem na minulé peripetie soudím, že je génius.