Ať napíše předseda sociální demokracie co chce, sklidí od pravice nářez. Cheche, on chce euro! Páni, to je truhlík! Nakládačka je založena na několika neotřesitelných axiomech (pravdách-předpokladech, které se nedokazují). Paroubek (dříve Zeman) je definičně hulvát, diletant, nemakačenkofil, chorobně bažící po moci (jde vládě po krku). Další díl masakru spočívá ve vršení ideologických floskulí. Floskule je naučená (odposlouchaná) populární fráze, která ovšem nemá reálný obsah. Dovolte mi, abych se dnes věnoval těm floskulím.

Zopakujte si ekonomii, doporučují sociálním demokratům příznivci pádné pravice. Děkuji za doporučení, řada z nás to poctivě činí, protože tu ekonomii učí a zkouší na univerzitách. Mezi experty, kteří formují hospodářskou politiku Lidového domu, jsou učitelé vysokých škol, analytici, bankéři a průmyslníci. Někteří vystupují veřejně, jiní zůstávají v anonymitě vzhledem ke svému postavení. Vedení ČSSD pozorně naslouchá např. profesoru Švejnarovi. Ten doporučuje euro zavést. Takže radu, aby si tento absolvent Cornellu a Princetonu zopakoval makroekonomii, mu můžete poslat mailem. Neurazí se, má smysl pro humor. Není naopak známo, že by v dresu současné ODS působil respektovaný ekonom ve vládě, parlamentu nebo okolí premiéra. Píše o tom zde na blogu už i pan Kohout, takže to jistě bude pravda.

Pravice šetří, levice umí jen zvyšovat daně. Nedokazatelné. Spočítáte-li z dostupných dat roku 2005 realitu, vyjde vám, že v průměru (váženém) měly pravicové vlády EU dokonce vyšší daně (složenou kvótu) než levicové. Smírně řečeno, ani pravice ani levice nemá univerzální ideologický recept na šetření a nízké daně.

Pravice krotí vládní deficity, levice je uvolňuje. Nepravdivé. Započtete-li do vládního deficitu v souladu s metodikou EU efekty privatizace, měl vyšší deficity kupónový Klaus než kterákoli vláda ČSSD. V USA deficity zvyšovali pravicoví prezidenti Reagan a Bushové, demokrat Bill Clinton je snižoval. Plánované deficity Topolánkovy reformy byly v průměru vyšší než deficity reálně dosahované Sobotkou.

Pravice je odpovědná, levice zadlužuje. Nepravdivé. Po vládách pravice v ČR zbyl dluh kolem 15 % HDP, po vládách levice 29 % HDP (zvýšení cca o obdobných 14 %). Obě strany spektra tedy finančně zadlužily zemi zhruba stejně, přičemž téměř celý objem „levicového“ dluhu padl na sanaci skrytého dluhu, který pravice zanechala v bankovním sektoru. Pozn. Jen diletanti a pan Tlustý srovnávají dluh v absolutních cifrách.

Pravice dělá nutné reformy, levice nic. V roce 2003 česká levice provedla finanční reformy, které řešily rozměrově stejný (o něco vyšší) problém, než současná „reforma“. Sám Topolánek přiznal, že pouze opakuje Špidlovu reformu.

Pro nynější stabilizaci veřejných financí je nutná důchodová reforma. Vědomá lež. Důchodová reforma nemá se současnými veřejnými financemi nic společného, řeší problémy daleko v budoucnosti. Pokud se ale zavede povinné spoření, zvýší to naopak veřejné výdaje. Povinné spoření na dlouhých dvacet let jen odvede z průběžného systému peníze, které bude nutno doplnit z rozpočtových zdrojů. Tato důchodová reforma jen dále zvýší vedlejší náklady práce. Důchodové spoření je v současné době největší hrozbou slovenských veřejných rozpočtů.

Levice po sobě zanechala drahý a neefektivní sociální stát. Nejhloupější lež. Sociální stát stojí v průměru v EU 25 asi 27,4 % HDP. Český sociální stát stál v roce 2005 19,1 % HDP. Je tedy jedním z vůbec nejlevnějších. A je jedním z nejefektivnějších, vede k nejnižšímu ohrožení chudobou. České socky dostávají široko daleko nejméně, relativně (!) méně než polovinu evropského průměru a račte si tu podporu nemakačenků pak ještě přepočítat srovnáním HDP a kupní síly… Nevěříte tomu, ale je mi líto, data jsou ošklivá věc. Já ta data nedělám a statistici je opravdu nefalšují.

Důchodci nás díky levici vyjídají. Levice si opravdu důchodce nekupovala. Čeští důchodci jsou velice skromní. V průměru dostávají v EU asi 12 % HDP, u nás 7,9 % (2005). Výkon české ekonomiky je zhruba o třetinu nižší než německé, ale český důchodce dostane na dlaň v paritě kupní síly méně než polovinu příjmu německého kolegy. Topolánek důchodcům před volbami slíbil zlepšení důchodů včetně zlepšení náhradového poměru. Ten nyní naopak zhoršuje.

Zdravotnictví je v krizi. V rozporu se statistikami. I deficitní české zdravotnictví vykazovalo lepší finanční výsledky než většina evropských veřejných rozpočtů. Po racionalizačních operacích a mobilizaci zdrojů provedených odporným Davidem Rathem skončilo loni v přebytku 27 miliard korun… Poměr nákladů a výsledků je pak jeden z nejlepších na světě. Dáváme na zdravotnictví mnohem méně než jinde, ale jsme světovou špičkou v nízké dětské úmrtnosti (velmoci jako USA a Slovensko mají dvojnásobek), špičkou v transplantacích, očních operacích a kardiovaskulárních chorobách.

Euro rozpoutá strašlivou inflaci. V rozporu se statistikami a zkušenostmi ostatních zemí. U zemí, které inflaci krátkodobě před vstupem do zóny podvážou, se pak objeví logický krátkodobý vzestup. Jinak u zemí, které mají výrazně nižší cenovou hladinou je logicky inflace o něco vyšší, protože jednotný trh znamená jednotné ceny. Ceny u nás budou stoupat maličko rychleji (asi o procento) než ve starých zemích. Je to efekt našich rychleji se zvyšujících platů. Tím se to také občanovi kompenzuje… Slovinsko má nyní stejnou inflaci jako my, platí tím za euro úplně stejně jako my za Topolánka.

Euro nemůžeme zavést pro neodpovědnou rozpočtovou politiku levice. V rozporu s jasnými statistickými fakty. Levice vždy splnila kritéria konvergenčního programu, a to s impozantním předstihem. Z poslední čtyři roky země, ač nemusela, třikrát splnila všechna maastrichtská kritéria eurozóny, která nebyla schopna plnit polovina zemí eurozóny samotné. Je to stejný výsledek, jako má vzorné Slovensko. Topolánek si ovšem loni vykoledoval záporné stanovisko EU, protože jeho jazykově a odborně neschopní ministři financí tam strašili deficitem nad 4 %. Když jsem tvrdil, že je to nesmysl, a pravděpodobně budeme opět v souladu s tříprocentním Maastrichtem, dělali ze mne novináři blbce. Když to pak dopadlo ještě mnohem lépe, než jsem sliboval (1,59), žádný z katastrofálistických novinářů si nějak nevzpomněl, že jsem vlastně génius. No, snad abych si to před spaním občas říkal sám…

Paroubek mohl euro zavést sám. Nemohl. Na to byla jeho vládní mise krátká. V roce 2005 jsem zpracovával společnou pozici vlády a ČNB. Teoreticky bylo možné zavést euro k 1. 1. 2009, scházelo k tomu banálních zhruba dvacet miliard škrtů, což je problém řešitelný u pracovního stolu předsedy vlády asi za čtyřicet minut. Rutinní věc. Problém byl ale politický, protože v případě vítězství ODS ve volbách jsme riskovali ostudnou změnu národní pozice, tj. odmítnutí eura poté, co bychom se k němu přihlásili. Proto jsme se rozhodli pro pracovní datum 1. 1. 2010, které ovšem Topolánkova vláda z ideologických důvodů zamítla. V povolebním vyjednávání jsme ODS nabídli vstřícnost při plnění potřebných kritérií, ale ODS vše odmítla. Pokud by Topolánkův kabinet nyní o euru rozhodl, je realistické přijetí tak k 1. 1. 2012. Bude-li se rozhodovat po volbách v roce 2010, je teoretickým termínem 1. 1. 2013, realističtějším, žel, spíš až 2014… To v podnikatelských kruzích vyvolává bezmocný vztek. Exportně orientovaná česká ekonomika platí obrovské náklady konverze měny a kursového rizika. Za posledních čtrnáct měsíců vzrostly ceny naší produkce o celou čtvrtinu. A tady končí všechny floskule.

Psáno pro Literární noviny