Můj text, který jsem umístil na blogu, vyvolal hezkou reakci pani doktorky Kláry Veselé Samkové. Můj příspěvek byl jen částí polemiky s jiným právníkem, ctihodným JUDr. PHD. Janem Kudrnou z Právnické fakulty v Praze. Textů bylo více, tři z každé strany. Můžete srovnat výsledek. Stejně se do tam všechno nedostalo. Poděkování patří paní doktorce, protože se chopila další výzvy.

Hned na začátku se musím přiznat k intrice. Název filipika jsem zvolil, abych přitáhl zájem čtenáře. V textu paní doktorky není mnoho věcí, které by mne provokovaly. Zdá se mi, že jde spíše o detaily. Protože ale ďábel je skryt v detailech, nelze vyloučit, že právě v nich bychom se chytli za vlasy.

Tedy paní doktorka dává příklad teoretického právního textu, který v evropském kontextu chce rozlišovat mezi ochranou vlastnictví podle účelu a původu. To mne rozhořčuje stejně jako ji. Pokud někdo majetek řádně nabyl, nelze v jeho ochraně rozlišovat mezi tím, zdali se jednalo o příjem z práce nebo podnikání. Tuto skutečnost reflektuje i poslední programový dokument sociální demokracie Program naděje, který garantuje stejnou podporu poctivé práci i poctivému podnikání. Souvisí to s hierarchií základních sociálně demokratických hodnot v pořadí svoboda, solidarita a spravedlnost.

Ekonomové skutečně požadují od právníků co nejpřesnější definice majetkových práv. Čím jasnější a funkčnější jsou ta pravidla hry, tím jasnější je ekonomický kompas. Víme pak, co můžeme a co nemůžeme, a jakou část odměny nám nikdo nesebere. To většinu z nás motivuje k činnosti, jakkoli jsou mezi námi i tací, co pracují vždy a bez ohledu na odměnu i ti, co nepracují nikdy.

Ekonomové často viní právníky, že vlastnictví nedostatečně chrání. Jenže právo je jen nedokonalý lidský nástroj, úplně stejný jako ostatní. Právo je jen nějakým přiblížením spravedlnosti. Nikdy nečekejte, že s ní splyne. Úcta k právům a vlastnictví je především v nás samotných. Nejdůležitější věcí je zde právní vědomí. Společnost, kde lidé nekradou, protože krást se jim díky ekonomickým a morálním poměrům nevyplatí, je ta správná. Naplňuje mne radostí, že se k takovému stavu aspoň hlemýždím tempem přibližujeme. Samozřejmě, že mne to tempo štve.

Svým studentům vysvětluji, že právo se má dodržovat, protože se to vyplatí. Být partnerem, na kterého je spolehnutí, je obrovská ekonomická hodnota. Vysvětluji jim také, že jedním z největších úkolů ekonoma v praxi je hledání takových partnerů, na které je spolehnutí, že se budou podle právního kompasu chovat. A nastavení podmínek obchodu, které případné riziko partnera minimalizují.

Vznik předmětu právního sporu je především naší hrubou ekonomickou chybou. Podcenili jste okolnosti, zvolili jste špatného partnera, špatný předmět obchodu, špatnou destinaci apod. Chybu vždy hledejte u sebe, hledání chyb mimo vás je povídačkou pro veřejnost… Jste placeni za to, že chyby neděláte. Uděláte-li jich víc, stejně vás z práce vyhodí, bez ohledu na to, že za to právně nemůžete.

Dojde-li k důvodu právního sporu, nemáte přes sebelepší péči žádnou jistotu, že dosáhnete svého. Máte jen jistotu, že vás to bude stát peníze. To není žádný nářek nad stavem českého práva, to je konstatování stavu obecně. Soudíte-li se v Čechách či v Belgii nebo USA, riziko nespravedlnosti je velmi podobné. Někde je psané právo o něco lepší, někde lépe fungují soudy, ale to riziko nespravedlnosti je obdobné. Někdy udělá chybu váš právník, někdy zahraje soupeřův právník lepší smeč a jindy sice máte pravdu, ale jako na potvoru ji nemůžete věrohodně dokázat. Často vyhrajete spor ale na protistraně si nic nevezmete… Předmět krádeže je zkonzumován a viník nic nemá. A paní doktorka by mohla pokračovat řadou barvitějších příkladů.

Kdysi jsem si myslel, že právo je od toho, aby odhalilo, napravilo a ztrestalo každou špatnost. Byl jsem velice zklamán, že tomu tak není. Ale to poznání zas nebylo tak pesimistické. Od té doby vím, že právo je především ve mně. A je v každém z vás. Bude-li toho práva v nás dostatečně, budeme potřebovat právníky jen k tomu, aby nám ty zákony a smlouvy psali přesně. Čím více nás bude právo dodržovat, tím snazší bude postihovat a exkomunikovat ty, co se právu vysmívají. Není to tak naivní, jak se na první pohled zdá. Ekonomika je na této věci tisíce let založena. Víc než na vynucení práva, protože trest, že s tebou nebudeme už obchodovat, je okamžitý a strašlivý. Čekat, až za nás naše chyby vyřeší právníci, bylo, je a bude často neúčinné a vždycky drahé.

PS. Právníků si hluboce vážím a sám jsem se několik let živil odbornou prací na rozhraní ekonomie a práva. Tuto zkušenost mohu doporučit.