Jak jsme „porazili“ Evropu
Byli kdysi dnové, kdy jsme se o členství v Evropské unii pokorně ucházeli, plazili jsme se před jejími zadními vchody a byli jsme ochotni metat kozelce, jen aby nás tam vzali. Nejsme v EU ani pět let, a už jsme náramně zpychli. Ohrnujeme své nosíky nad bruselskými byrokraty, posmíváme se snaze o sjednocení právních norem a pláčeme nad tím, jak nám Evropa systematicky škodí.
Skutečnost je taková, že jsme vstupem do evropského spolku neskutečně vydělali. Právní přístřešek EU udělal z podezřelé zemičky loupeživých privatizačních rytířů důvěryhodnou a vyhledávanou investiční destinaci, která se stala exportním žralokem. Náš finanční sektor, který byl před deseti lety symbolem prohnilosti, se stal oázou stability, dokonce v rámci samotné Evropy. Vysoká nezaměstnanost klesla k nejnižším ukazatelům EU, náš majetek prudce nabobtnal a koruna vůči ostatním měnám ztloustla. Mzdy utěšeně rostly. Obaleni blahobytným tukem teď mudrujeme nad tím, jak nás ta evropská šelma rdousí.
Obecně nadává na Evropu ten, kdo z ní nejvíce profituje. Takoví Irové kráčeli do unie jako chudí příbuzní. S pomocí unijní kasy a daňového podbízení se záhy vyšvihli na evropského lídra. Dnes halekají, že si od EU nedají poroučet a zařízli Evropskou smlouvu. Rakušané se mají úplně nejlépe ve své historii, a přesto dvě třetiny z nich zvesela nadávají na evropskou hydru. Odíráme je a bereme jim prý pracovní místa, jakkoli to statisticky není pravda.
V boji s Evropou jsme dosáhli nemalých vítězství. Obhájili jsme českou, lihem pančovanou slivovici. Zaujali jsme kruhovou obranu olomouckých syrečků. A saháme k vyšším metám. Nechceme kosmopolitní euro. Chceme platit svou poctivou, monarchistickou korunou. Evropskou smlouvu, ohrožující naši suverenitu, zašlápneme jako ploštici. Potomci husitů se Evropy nebojí!
Zajímavé je podívat se do sociologických průzkumů. Evropu chtějí u nás především lidé vzdělanější, mladší a movitější. Do Evropy odhodlaně kráčí podnikatelé. Evropy se bojí mnozí důchodci, kterým kdosi bizarně nakukal, že jim to sníží důchody. Evropu nechtějí komunisté a Klaus. Zajímavá společnost. Pokud jde o pana prezidenta, vysvětluji si to tím, že vstoupil do důchodového věku. Podle statistik je v důchodovém věku i většina komunistů.
Skutečností zůstává, že evropští byrokraté jsou v porovnání s těmi našimi zpravidla výkonnější a méně úplatní. Evropské právní předpisy jsou možná protivné, ale obvykle logičtější, přesnější a spravedlivější než lidová tvořivost české vlády a parlamentu. Pokud někomu vadí, že se u nás bude v budoucnu méně krást českým národním způsobem, musí hledat spíše východní vzory. Ale ani tam to dlouho nevydrží.
Evropa tváří v tvář současné finanční a energetické krizi představuje stabilnější část světové ekonomiky. Její trh přerostl americké rozměry a sociální stabilita padesát let tvoří pilíř konkurenceschopnosti. Nemůžeme se zastavit. Musíme jít dál.
Myslím si, že Evropa se nemá bourat, ale stavět.
Psáno pro MfD
Skutečnost je taková, že jsme vstupem do evropského spolku neskutečně vydělali. Právní přístřešek EU udělal z podezřelé zemičky loupeživých privatizačních rytířů důvěryhodnou a vyhledávanou investiční destinaci, která se stala exportním žralokem. Náš finanční sektor, který byl před deseti lety symbolem prohnilosti, se stal oázou stability, dokonce v rámci samotné Evropy. Vysoká nezaměstnanost klesla k nejnižším ukazatelům EU, náš majetek prudce nabobtnal a koruna vůči ostatním měnám ztloustla. Mzdy utěšeně rostly. Obaleni blahobytným tukem teď mudrujeme nad tím, jak nás ta evropská šelma rdousí.
Obecně nadává na Evropu ten, kdo z ní nejvíce profituje. Takoví Irové kráčeli do unie jako chudí příbuzní. S pomocí unijní kasy a daňového podbízení se záhy vyšvihli na evropského lídra. Dnes halekají, že si od EU nedají poroučet a zařízli Evropskou smlouvu. Rakušané se mají úplně nejlépe ve své historii, a přesto dvě třetiny z nich zvesela nadávají na evropskou hydru. Odíráme je a bereme jim prý pracovní místa, jakkoli to statisticky není pravda.
V boji s Evropou jsme dosáhli nemalých vítězství. Obhájili jsme českou, lihem pančovanou slivovici. Zaujali jsme kruhovou obranu olomouckých syrečků. A saháme k vyšším metám. Nechceme kosmopolitní euro. Chceme platit svou poctivou, monarchistickou korunou. Evropskou smlouvu, ohrožující naši suverenitu, zašlápneme jako ploštici. Potomci husitů se Evropy nebojí!
Zajímavé je podívat se do sociologických průzkumů. Evropu chtějí u nás především lidé vzdělanější, mladší a movitější. Do Evropy odhodlaně kráčí podnikatelé. Evropy se bojí mnozí důchodci, kterým kdosi bizarně nakukal, že jim to sníží důchody. Evropu nechtějí komunisté a Klaus. Zajímavá společnost. Pokud jde o pana prezidenta, vysvětluji si to tím, že vstoupil do důchodového věku. Podle statistik je v důchodovém věku i většina komunistů.
Skutečností zůstává, že evropští byrokraté jsou v porovnání s těmi našimi zpravidla výkonnější a méně úplatní. Evropské právní předpisy jsou možná protivné, ale obvykle logičtější, přesnější a spravedlivější než lidová tvořivost české vlády a parlamentu. Pokud někomu vadí, že se u nás bude v budoucnu méně krást českým národním způsobem, musí hledat spíše východní vzory. Ale ani tam to dlouho nevydrží.
Evropa tváří v tvář současné finanční a energetické krizi představuje stabilnější část světové ekonomiky. Její trh přerostl americké rozměry a sociální stabilita padesát let tvoří pilíř konkurenceschopnosti. Nemůžeme se zastavit. Musíme jít dál.
Myslím si, že Evropa se nemá bourat, ale stavět.
Psáno pro MfD