Pan Germanicus zmínil pod mým minulým blogem, že by uvítal mou (případně sociálně demokratickou) představu o tom, jak překonat současnou krizi v naší zemi. Téma je příliš vážné na to, aby se dalo jen tak přejít. A asi příliš velké, aby se k němu mohla vyjádřit jen moje maličkost. Ale určitě je zajímavé pro čtenářskou diskusi.

Nastolení férových pravidel finančních trhů a ochrana zejména drobných vkladatelů a investorů je dlouhodobým tématem Strany evropských socialistů (PES), která sdružuje sociální demokraty Evropy. Předseda PES, bývalý dánský premiér Poul Nyrup Rasmussen, je ekonom, který téma před PES nastolil již před půldruhým rokem. Světová finanční krize téma dále vyprofilovala na klíčovou oblast zájmu, včetně evropských voleb v roce 2009. Téma samo vyostřuje spor progresivní levice a konzervativních politických směrů.

Poul získal pro spolupráci s PES plejádu špičkových ekonomů, kteří jsou bez ohledu na mou jistě hypertrofovanou ješitnost opravdu lepší než já. Spolupráci zahájili J. Stiglitz, P. Krugman a W. Sharpe, specialisté na veřejné finance a finanční trhy, všichni nositelé Nobelových cen za ekonomii. Na posledním „krizovém“ setkání lídrů PES on line konzultoval s šéfy socialistů další přední ekonom J. Galbraith (český čtenář zná jeho neméně slavného tatínka, ekonoma a diplomata Kennedyho éry).

Východiska sociálně demokratických principů formuloval podle Rasmussenových připomínek právě slavný J. Stiglitz s týmem z Kolumbijské univerzity. Přesto nečekejte od těchto materiálů zázračné zjevení světla. Nikdo, včetně nositelů Nobelových cen, neumí vymyslet něco, co by nahradilo trhy, odstranilo rizika a dalo věčnou prosperitu úplně všem. Přesto je jasné, že potřebujeme efektivnější, mezinárodně propojenou regulaci, která musí respektovat růstové i sociální prvky. Jde o to, aby trhy fungovaly lépe, aby partneři měli všechny relevantní informace, a aby nestřídmé odměny špičkových manažerů motivovaly k efektu, nikoli k zakrývání problémů.

Zmiňuje se aktivní úloha monetární politiky v otázkách hospodářského růstu a zaměstnanosti. Teoreticky je dnes totiž populární především nové keynesovství, ke kterému se řadí jak Stiglitz, tak šéf Fedu B. Bernanke. Řada tezí Stiglitzova materiálu se zdá být jednoduchá, až banální. Problém je totiž nikoli v tezi samotné, ale v hloubce jejího prosazení v praxi. Mnohá hesla znějí v ekonomice dlouho, ale obsahově nejsou naplněna. Celkový apel přístupu PES vyzývá ke globální akci, v globalizované ekonomice nemá jiná aspirace smysl.

Čeští sociální demokraté postupují v souladu hlavními trendy řešení krize. Nechtějí vyvolávat zbytečnou paniku, ale na straně druhé mají zájem zemi připravit na možné sekundární projevy importované finanční krize a produkční recese. Vyhýbají se radikalismu, vyhýbají se výkřikům o soumraku tržního hospodářství. Navazují na politiku, kterou v minulosti úspěšně prováděli, tedy motivace výrobců v podmínkách sociálního smíru, vyčištění a zprůhlednění finančního sektoru, zavedení účinné regulace a integrace regulátorů. Příprava širšího materiálu k otázkám globální recese (finanční krize) postupuje. Bylo by předčasné publikovat dílčí materiály. V příloze proto přikládám stanovisko grémia ČSSD, které alespoň naznačuje směr úvah. Na formulaci tohoto stanoviska jsem měl možnost se podílet.


Prohlášení ČSSD ke světové finanční krizi

Stanovisko

ČSSD oceňuje oficiální prohlášení České národní banky ke krizi na světových finančních trzích ze dne 30. 9. jako potřebné ujištění občanům i institucím o tom, že v současné době není důvodů k znepokojení.

Strana se shoduje s centrální bankou na tom, že díky dynamickému růstu odstartovanému za minulých vlád ČSSD zůstal český finanční trh poměrně izolován. Expozice do turbulencemi ohrožených zahraničních aktiv jsou minimální, což bylo dáno právě domácí úvěrovou poptávkou, danou dynamicky se rozvíjející výrobou a spotřebou obyvatel na domácím trhu.

Světová finanční krize potvrdila správnou politiku minulých vlád ČSSD, které věnovaly vyčištění finančního sektoru od špatných pohledávek a neodpovědných vlastníků i manažerů značnou pozornost. Náklady uhrazení ztrát divokého „kapitalismu“ v režii ODS dosáhly téměř půl biliónu korun. Výsledek se však dostavil. Následující rekordní období rekordního růstu bylo založeno i na důvěryhodném, odpovědném a efektivním finančním sektoru.

ČSSD také prosadila sjednocení dozorových a dohledových aktivit finančního trhu do jediné instituce, nezávislé České národní banky. Naopak rozdrobenost dozoru je nyní v USA jedním ze zdrojů obtíží. ČNB si získala v posledních letech pověst jedné z nejpřísnějších evropských supervizních autorit. Česká legislativa také vytvořila právní prostředí, které je v řadě ohledů náročnější, než podmínky v krizí ohrožených USA či některých státech západní Evropy.


Kritika vlády

ČSSD však vyjadřuje hluboké zklamání nad ekonomickou nekompetentností vlády, tváří v tvář světové finanční krizi. Příkladem budiž neuvěřitelná drzost v předpokladech předloženého státního rozpočtu, který Topolánkova vláda postavila na potěmkinovském předpokladu hospodářského růstu 4,8 %. Ve stejné době ČNB předkládala vizi růstu 3,4 %. Připomeňme si, že za vlád ČSSD vycházely naopak rozpočty z ještě konzervativnějších dat, než předkládala ČNB.

Skutečností je, že růst v příštím roce může poklesnout pod 3 % a zdanitelné zisky i bonusy podniků mohou s ohledem na snížení exportní poptávky a posilování koruny poklesnout mnohem dynamičtěji. Nelze vyloučit ani dopad vlivu zvýšené tvorby rezerv a opravných položek na některá aktiva. To může mít podstatnější, nelineární dopad do výběru daní. Obdobně lze počítat s poněkud méně optimistickou prognózou vývoje na trhu práce. Rozpočet založený na báchorkách ČSSD nepodpoří.

ČSSD považuje za neodpovědné, že vláda své stanovisko k finanční krizi vydala pozdě a dosud nezřídila informační středisko, které by podávalo střízlivé a věcné informace o domácím trhu a poskytovalo alespoň základní informační servis těm občanům, kteří investovali v zahraničí. Vláda tak hazardérsky ponechala prostor pro spekulace a obavy tisku i laické veřejnosti.


Programové implikace

Světová finanční krize potvrdila správnost programových zásad, na kterých je postavena česká sociální demokracie. Řada opatření, která se na světových trzích nyní prosazují, je s programem i opatřeními již realizovanými sociální demokracií, zcela konformní. Poučení, která si česká sociální demokracie ze současné krize nese, lze shrnout do několika tezí.

Nevěříme v neokonzervativní či neoliberální kapitalismus. Věříme v sociálně tržní hospodářství, které individuální iniciativu organicky doplňuje společenskou odpovědností. Nadále však nevěříme v účinnost nahrazení iniciativy státním dirigismem.

Nevěříme, že by k vyšší bezpečnosti přispělo násobení regulačních povinností. Byrokracie nikoho nechrání, byrokracie pouze obtěžuje. Regulace však musí být efektivnější, finanční operace i odměny plně transparentní, odpovědnost musí být přesně vymezena a orgány veřejného dozoru na národní úrovni sjednoceny a na mezinárodní účinně propojeny.

Souhlasíme s názory demokratických i republikánských kongresmanů v USA, kteří požadují zákonné omezení amorálně vysokých příjmů manažerů, vedoucích k falešné motivaci a z ní plynoucímu zakrývání vážných hospodářských problémů. Na extrémní sobectví úzké vrstvy nesmí doplácet obyčejní lidé ztrátami svých úspor nebo veřejných zdrojů. Proto také trváme na progresivním zdanění příjmů, které užívá západní Evropa a USA.

Finanční krize také znovu prokázala, nakolik může být riskantní penzijní pojištění orientované jen na soukromé penzijní fondy. Jsme zásadně proti tomu, aby stát přikazoval občanovi penzijní spoření do soukromých fondů.


Vybraná věcná opatření podpory růstu

Jsme toho názoru, že by vláda měla urychlit přípravy k zavedení společné evropské měny a měla by stanovit datum přijetí v souladu s názory většiny analytiků a podnikatelské veřejnosti.

Není vhodná doba pro snížení sociálního pojištění, tyto zdroje naopak budou veřejné fondy potřebovat. Navrhujeme naopak zahájit diskusi o konsensuálním návratu k daňové progresi.

Doporučujeme urychlit přípravu výstavby nových energetických zdrojů včetně jaderných. Jde zde nejen o posílení energetické nezávislosti, jde o to dynamizovat hospodářský růst a využít příznivějšího cenového klimatu daného zvolněním tempa růstu světové ekonomiky.

Vzhledem k očekávanému poklesu cen aktiv a obecně konzervativnějšímu přístupu zahraničních investorů k akvizicím a obtížnějšímu získávání úvěrových zdrojů doporučujeme odložit privatizaci některých podniků, protože jinak státu hrozí závažné finanční ztráty.

Jsme připraveni bez ohledu na všechny politické spory rychle a účinně spolupracovat se všemi parlamentními silami a převzít též spoluodpovědnost za možná rozhodnutí, která by v případě potřeby podpořila nutné antikrizové postupy v rámci EU i na národní úrovni. Úzkostlivě však preferujeme věcnost a střízlivost před hysterií. Z finanční krize nelze vytloukat aktuální politický kapitál.

Praha, 6. října 2008