Onehdy jsem sepsal na žádost pana Germanica (tatínek císaře Caliguly?) něco o tom, jak si světové sociálně demokratické hnutí představuje diskusi o vypořádání krize, a jak si to v prvních náznacích představují čeští sociální demokraté. Hnedle se strhla pěkná diskuse, která mne naplnila pýchou. Páni diskutéři ukázali sebevědomí, které notně předčilo všechny textem jmenované nositele Nobelových cen za ekonomii.

Jak jen diskutérům závidím jejich znalosti a intelekt, jak rád bych se naučil myslet, jak mi doporučuje vzdělaný pan „No…“ či užívat selský rozum, jak mi radí moudrý pan „Kamil,“ či abych nezůstal bědným duševním impotentem, jak mne s jemným společenským taktem ocenil pan „JC.“ Problém je samozřejmě v tom, že všichni uvedení jsou reprezentanty vzdělanější tj. pravicové části národa, zatímco má levicová úchylka mne předurčuje k dědičné zhovadilosti. Odpusťte.

Dokonce i pan Rumcajs nabil bambitku nejtvrdším žaludem z řáholeckého lesa, a pustil se do pravicového ekonomického mudrování. Překvapilo mne to, protože skutečný Rumcajs byl známým propagátorem progresivního zdanění na individuálním základě, bohatým bral a proletariátu dával. Pravda je, že to byl loupežník, a pravda taky je, že dnes jsou v kursu spíše pravicoví loupežníci z finančního sektoru. Pan Rumcajs jde holt s dobou. Těší mne však, že pan Rumcajs si na rozdíl od většiny ostatních kritiků text alespoň přečetl a klade dotazy. Tož bych se pokusil na ně zhovadile odpovědět.

Předně pan Rumcajs „nechápe,“ jak by jen mohlo české hospodářství povzbudit přijetí eura. Vidíte, a většina českých ekonomů i podnikatelů pozitivními vlivu eura na hospodářský růst dnes věří. Euro podporují bankovní analytici. Přijetím eura se české podniky zbaví nákladů na konverzi eura na koruny a nazpátek. To znáte, když jedete do zahraničí, musíte měnit třeba české koruny za slovenské. A chtějí za to od vás peníze. A když jedete zpátky, musíte poslední slovenské koruny utratit za panáky borovičky, protože nechcete dát směnárně znovu vydělat. To taky něco stojí.

Podniky ale mají ještě jeden problém, kursové riziko. Z prodeje výrobku máte nějakých deset procent zisku. Pohne-li se kurs nesprávným směrem, váš zisk se odpaří jak pára nad hrncem. Jenže podle zisku vás hodnotí akcionáři a banky vám (ne)dávají úvěry a stanovují úrokové sazby. Proti riziku se můžete i nějak zajistit, jenže to zase stojí peníze… Dokonce i ti bankéři rádi oželí výnosy z penězoměnectví, když za to budou úvěrovat stabilnější hospodářské subjekty.

Exportně orientovaná ekonomika vydělává na odstranění nákladů měnové konverze a na odstranění kursového rizika. Snížení těchto finančních nákladů potom přitahuje investory a stabilizuje cestovní ruch (i ten kolísá podle kursu). Ekonomové neradi vyčíslují přínosy eura na dynamiku hospodářského růstu, protože po takovém odhadu není pak přesného měření. Ale střízlivé pivní (a vinné) názory „odhadují,“ že v případě zavedení eura by byl HDP v roce zavedení asi o procento vyšší, a to přesto, že by zmizely výkony bank a směnáren z práce s cizími měnami. Produkt by patrně stoupal od chvíle samotného rozhodnutí, protože efekty společné měny by nastupovaly postupně.

Většina českých ekonomů dnes věří, že euro českému růstu pomůže. Nesmí tomu věřit jen ti členové bankovní rady, kteří chtějí od pana prezidenta jmenování na další šestileté volební období. Chcete-li, milý pane Rumcajsi, poslat za někým vašeho obecního vejpitku Lojzu Šmejkalovýho, aby mu poradil, pošlete ho na Hrad. Tam sedí eurodisident jako kůl v plotě a Lojzova návštěva ho vážně moc potěší.

Pan Rumcajs, na rozdíl od svého loupežnického předka, nevěří v růstový efekt daňové progrese. To máte tak, pane Rumcajsi, že když lidi přichází o práci, nemají čím platit hypotéky a ztrácí střechu nad hlavou či jen nechodí do hospody, protože na točené pivo fakt nemají, tak povídání o tom, že bohatí mají dostávat ještě víc peněz, moc nechápou. Když odečtete z mediánového platu stálé platby kolem bydlení a minimální obnos na základní potraviny, kolik asi mamině s dvěma dětmi zbude? Já vím, měla být tak nějak pravicově odpovědnější, neměla mít ty děti, a neměla dopustit, aby jí chlap zdrhnul se tou zrzavou štětkou… Realita je taková, že mimo manželství žije skoro polovina dětí a polovina lidí má hrubý plat pod dvacet tisíc. Z toho jim k volnému utrácení zbývá tak dvoutisícovka měsíčně…

Pokud, pane Rumcajsi, budete těm lidem nadále vysvětlovat, že vy bohatí musíte dostávat mnohem víc, protože se na ty pitomce chudý přece dřete, a oni, trubci jedni neschopní, nic nedělají, vyrobíte nám jen další levicové voliče. Porážku ODS v třinácti krajích zavinila hlavně ta arogantní pravicová nenažranost. Kdyby volilo jen pět procent nejbohatších, určitě byste vyhráli. Ale chcete-li vládnout, musíte nabídnout program většině. Říkám vám zcela upřímně a nezištně, že rovná daň programem pro většinu opravdu není. Nebo se to aspoň té hloupé většině nedá vysvětlit…

K tomu, abyste měl hospodářský růst, potřebujete sociální smír. Hlavním důvodem rekordních investic do ČR byla skutečnost, že tu byl deset let sociální klid. S náklady a výkony sociálního státu, které patří v evropských statistikách do říše snů. Přes všechny ideologické plky Nečasů a Julínků, kteří netuší, že ty statistiky existují (smát se můžete, dokud ty statistiky nenalistujete). Dalších deset let si teď můžete koupit tou progresí. Těch pár šupů, které to stojí, se vám bohatě vrátí na ziscích z hospodářského růstu. A přestaňte hlavně říkat těm, kdo vydělávají pod průměr, že jsou to blbá a neschopná motovidla: Socky. Jsou jich víc, jak dvě třetiny… A přijdou volit.

Pan Rumcajs nechápe, pročpak by stavba elektráren, a ausgerechnet jaderných, mohla povzbudit hospodářský růst. To máte tak, pane Rumcajsi, hospodářský růst se zvyšuje, když se víc vyrábí. Nebo staví. Když se budou stavět elektrárny, porosteme o nějakou desetinku navíc. Stavba elektráren je v podniku ČEZ připravena, tam se musí plánovat na desetiletí dopředu. Energetika už je taková. Můžete tedy ty stavby trochu urychlit, jde o rekonstrukce tepelných zdrojů a přípravu a dostavbu jaderného zdroje. Během tří let může jít o dodatečné výdaje v desítkách miliard. ČEZ na tyto investice peníze má, stejně jako má úžasnou úvěrovou kapacitu. Objednávky stavebních a strojních kapacit vyjdou samozřejmě v období útlumu levněji. Takže si pomůžeme s růstem a ještě ušetříme.

Konečně se náš dobrotivý přítel z Řáholce pozastavuje nad tím, že doporučujeme stopnout privatizaci. No, ono v krizi není peněz nazbyt. Takže zájem od nás něco koupit má minimum subjektů a to za minimální ceny. Svět je plný podniků na prodej a nikdo nechce zrovna teď kupovat. A nikdo na to nechce půjčit prachy. Prodávat u nás chtějí jen ti, co mají z prodeje provizi. To jsou investiční bankéři a nějací ti lobbyisti. Možná pár úplatných politiků. Každopádně za prodávaný podnik teď dostanete zlomek skutečné ceny. Zároveň se v privatizačním období ocitá podnik v zavařovací sklenici a podvazuje své výkony pozastavením řady strategických rozhodnutí, která čekají na investora. Pokud jde o reálné privatizační kauzy, jde už jen o to, že Topolánek chce výměnou za radar prodat Aeroflotu ČSA. Nevím, jak vy, ale já s Aeroflotem lítat nechci.

Pan Rumcajs též opakuje námitky Lojzy Šmejkalovýho o tom, že máme náramnou hypertrofii autoprůmyslu, a jak nás to teď strašlivě zasáhne. Kecáte si pentle, pane loupežníku, protože jste nikdy neotevřel reálné cifry. Opakujete od Lojzy zaslechnuté ptákoviny. Proč nenadáváte na elektroprůmyslovou monokultůru? Jestliže autoprůmysl představuje zhruba devatenáct procent průmyslu celkem a elektroprůmysl sedmnáct, nevidím dramatický rozdíl. Možná je to tím, že plzeňské televize Panasonic považujete za cizí… Jistě jsme mohli víc investovat do výroby umělého holubího trusu či zpracování diamantů nebo produkce plyšových medvědů. Jenže svět o náš trus a plyšáky nemá zájem.

On totiž o umístění investic dnes rozhoduje soudruh Trh. Pokud tvrdíte, že rozmach autoprůmyslu způsobily nějaké pobídky, nevidíte si, Rumcajs, do fousaté tlamajzny. Ty pobídky jsou totiž všude kolem stejné. Pardon, ty české byly o chlup nižší. Navíc v autoprůmyslu byly pobídky díky evropské regulaci dost omezené. Je ovšem pravda, že sodskomoušští hejtmani jako Tošenovský nebo Bendl se mohli strhat podporou automobilních investorů. Pokud vám autovýroba vadí, nesmíte holt volit ani ODS…

Pozoruhodná je též struktura automobilového průmyslu. Dokolečka kritizovaní finální výrobci jsou totiž v docela drsné menšině. Asi 62 % autoprůmyslu představuje výroba autodílů. Kdyby tu ti finalizéři nebyli, byl by ten podíl ještě větší. Ti výrobci jsou tu vlastnickým dílem naši, dílem cizí, třebas z Německa či Japonska. A jedou fest. Na export. Zatím na každé krizi autoprůmyslu vydělali. On vás normálně ten západní vejtaha do dodávek tak snadno nepustí. Ale když má tu krizi, tak musí znovu otevřít dodavatele a škrkat (cutovat) náklady. No a tam ti naši výrobci umí být o chlup rychlejší, kvalitnější i levnější, než ostatní. Berte to tak, že krize je pro nás taky zajímavá příležitost.

Zajímavostí je, že krize se v odvětví osobních aut projevovala méně než jinde v EU. Krize amerických autosaurů je zasloužená. Výkyvy jsou v tomto odvětví jinak obvykle mělčí a kratší. Důvodem je to, že osobní auto je dnes běžným spotřebním předmětem, který obyvatele staré EU stojí tři až pět měsíčních platů. Když se auto rozbije, musí si koupit nové. Bez auta neumí nakupovat, pracovat, odpočívat, zkrátka žít...

Hluboké má naopak projevy krize v odvětví nákladních a užitkových aut. Když nejsou zdroje, musí nákup firemních aut kromě těch nezbytných počkat. Proto má výroba náklaďáků a dodávek takové výkyvy. V ČR ovšem náklaďáky moc neděláme, Avie je zanedbatelná a Tatra maličko stabilizovaná dodávkami pro armádu. Menší poptávku čeká Boleslav u Roomsterů.

Pokud jde o letošní výsledky, je i přes krizi autoprůmysl naopak tahounem českého růstu. Boleslav čekají menší zisky, díky kursu, slevám a menšímu růstu. Přesto produkce jako u jednoho z mála evropských výrobců poroste, a to rychlejším tempem než česká ekonomika jako celek. Nebude ale asi dosaženo původně plánovaného dvouciferného růstu. Nadstandardní výrobu letos čeká Kolín. Krize zvýšila poptávku po malých vozech, a tak prý mají konjunkturu. Totéž očekávají v příštím roce.

První vozy vyrobila moravská automobilka Hyundai. Hlavní náběh výroby ji ale čeká v příštím roce. Příspěvek Hyundai k růstu příštího roku lze očekávat kolem jednoho procenta, automobilka tvrdí, že má dost objednávek a moravská výroba by zřejmě měla nahradit dovozy z Asie. Plná kapacita bude dosažena v roce 2010. Náběh Hyundai by měl také stabilizovat české dodavatele dílů.

A tak se zatím nezdá, že by autoprůmysl měl být letos či v příštím roce zdrojem potíží české ekonomiky. Možná ale máte informace, které neznám. Bude-li ovšem krize hluboká a dlouhá, nevyhne se ani výrobě vozidel. Nevyhne se potom ničemu. Pak je jedno, vyrábíte-li auta nebo koloběžky.

No a to je všechno. Až pojedu kolem Řáholce, nechám se od vás, Rumcajs, progresivně zdanit. S ohledem na vaši nechvalnou rodinnou tradici. S uctivým pozdravením paní Mance a panu Cipískovi.