Proč nebudeme mít evropského komisaře
Zatímco české noviny senzacechtivě rozebírají, kdo se na podzim stane českým zástupcem v Evropské komisi a padají jména jako Topolánek, Fischer, Švejnar nebo Špidla, realitou může být také to, že budeme jedinou nebo jednou z mála zemí bez komisaře. Pokud Česká republika neschválí Lisabonskou smlouvu, bude se totiž Komise sestavovat podle platné smlouvy z Nice.
Smlouva z Nice říká, že od chvíle, kdy EU dosáhne 27 členských zemí, bude počet komisařů nižší než počet členských zemí. Neříká, jaký ten počet bude, ale nařizuje, že tento počet musí být nižší. Zmíněného počtu zemí EU dosáhla, a proto bude pravidlo poprvé uplatněno při sestavování Komise právě teď.
Jiná věc by byla, pokud by se už postupovalo podle Lisabonské smlouvy. Ta předpokládá redukci počtu komisařů až od roku 2014. Velmi pravděpodobně by k ní ale vůbec nedošlo, protože irskou podmínku mít stále vlastního komisaře lze spravedlivě splnit pouze tak, že všechny země budou stále mít nárok na svého komisaře.
Princip z Nice je spravedlivý v tom, že země by byla bez komisaře jen jedno období. Smlouva z Nice nařizuje rotační princip. Pokud by se např. zvolilo řešení s šestadvaceti zeměmi, pak následujících šestadvacet období by první země bez komisaře měla zaručen komisařský post. To je ovšem teorie, protože země EU už projevily přání pravidlo revidovat, nicméně to nemohou stihnout pro toto období, protože odklad uplatnění pravidla řešily právě zpožděným Lisabonem…
Jest proto otázkou, jak by se přistoupilo k „losování“ země, která v komisi dočasně nebude. Němci se vážně obávají, že by mohl vzniknout požadavek, aby bez komisaře byla země, která Lisabonský odklad zamítla, nebo v ní dosud nebyl schválen. Proto urychleně mění ústavu, aby v okamžiku jednání o Komisi byli zemí, která nemá ve chvíli jednání o jejím složení formální rest. Podobně zvýšila i polská vláda aktivitu ve vyjednávání s prezidentem Kaczynskim, který už ale slíbil, že Lisabon podepíše.
Pokud Irové v novém referendu na počátku října schválí Lisabonskou smlouvu, stane se Česká republika v EU pověstným jakešovským kůlem v plotě. Bude-li se poté sestavovat Komise podle Nice, stane se ČR snadným terčem požadavku, aby bez komisaře byla právě ta jediná země, která nestihla odklad tohoto pravidla schválit… Oponovat vůči této pozici by bylo velmi složité.
Být po jedno volební období bez vlastního komisaře by bylo nejen potupné, ale pro Českou republiku téměř zhoubné. Ačkoli komisař formálně není zástupcem jednotlivé země, ale Evropské unie, je jeho přítomnost v daném orgánu pro národní zájmy zcela zásadní. Uvážíme-li, že v bezprostředním okolí evropských komisařů téměř žádní Češi nepracují, nebezpečí odsunu naší země na rozhodovací periférii Evropské unie je realitou.
Cesta vpřed je jednoduchá. Spočívá v podpisu Lisabonské smlouvy.
Plné znění textu, který otiskla MfD 29. 7.
Smlouva z Nice říká, že od chvíle, kdy EU dosáhne 27 členských zemí, bude počet komisařů nižší než počet členských zemí. Neříká, jaký ten počet bude, ale nařizuje, že tento počet musí být nižší. Zmíněného počtu zemí EU dosáhla, a proto bude pravidlo poprvé uplatněno při sestavování Komise právě teď.
Jiná věc by byla, pokud by se už postupovalo podle Lisabonské smlouvy. Ta předpokládá redukci počtu komisařů až od roku 2014. Velmi pravděpodobně by k ní ale vůbec nedošlo, protože irskou podmínku mít stále vlastního komisaře lze spravedlivě splnit pouze tak, že všechny země budou stále mít nárok na svého komisaře.
Princip z Nice je spravedlivý v tom, že země by byla bez komisaře jen jedno období. Smlouva z Nice nařizuje rotační princip. Pokud by se např. zvolilo řešení s šestadvaceti zeměmi, pak následujících šestadvacet období by první země bez komisaře měla zaručen komisařský post. To je ovšem teorie, protože země EU už projevily přání pravidlo revidovat, nicméně to nemohou stihnout pro toto období, protože odklad uplatnění pravidla řešily právě zpožděným Lisabonem…
Jest proto otázkou, jak by se přistoupilo k „losování“ země, která v komisi dočasně nebude. Němci se vážně obávají, že by mohl vzniknout požadavek, aby bez komisaře byla země, která Lisabonský odklad zamítla, nebo v ní dosud nebyl schválen. Proto urychleně mění ústavu, aby v okamžiku jednání o Komisi byli zemí, která nemá ve chvíli jednání o jejím složení formální rest. Podobně zvýšila i polská vláda aktivitu ve vyjednávání s prezidentem Kaczynskim, který už ale slíbil, že Lisabon podepíše.
Pokud Irové v novém referendu na počátku října schválí Lisabonskou smlouvu, stane se Česká republika v EU pověstným jakešovským kůlem v plotě. Bude-li se poté sestavovat Komise podle Nice, stane se ČR snadným terčem požadavku, aby bez komisaře byla právě ta jediná země, která nestihla odklad tohoto pravidla schválit… Oponovat vůči této pozici by bylo velmi složité.
Být po jedno volební období bez vlastního komisaře by bylo nejen potupné, ale pro Českou republiku téměř zhoubné. Ačkoli komisař formálně není zástupcem jednotlivé země, ale Evropské unie, je jeho přítomnost v daném orgánu pro národní zájmy zcela zásadní. Uvážíme-li, že v bezprostředním okolí evropských komisařů téměř žádní Češi nepracují, nebezpečí odsunu naší země na rozhodovací periférii Evropské unie je realitou.
Cesta vpřed je jednoduchá. Spočívá v podpisu Lisabonské smlouvy.
Plné znění textu, který otiskla MfD 29. 7.