Okurková sezóna zřejmě způsobila, že se už píše i o programu ČSSD (P. Kamberský: Berte socialisty za slovo, HN 22. 7.; P. Holub: ČSSD tvrdí, že zvýší sociální dávky a ještě ušetří, Aktuálně,cz 10. 7.). Stejně dlužíme novinám poděkování. Konečně totiž aspoň v parném létě diskutujeme nad programy, a nikoli nad malichernostmi. Těch pár nedorozumění se dá vysvětlit a validní připomínky je určitě možno akceptovat. Nicméně vzhledem k tomu, že v textech se vyskytuje několik obvyklých chybiček a nešťastných posunutí významu, které jsem zase pro Prvnizpravy.cz vysvětloval panu Zelenkovi tento týden na kameru, stojí za to si je blíže, věcně a nekonfliktně rozebrat.

Páni autoři mají, ač to každý formulují trochu jinak, pravdu v tom, že každý volební program je ambiciózní a jeho tvůrci se bojí námitky, že vlastně nic nechtějí měnit. Že si vystačí s heslem „smrádek ale teploučko…“ Každý volební program je proto na hraně splnitelnosti, a leckdy maličký kousek za ní. Každý program naznačuje ambici, protože lidé bez ambic nemají šanci. I my máme v ČSSD velké ambice, ale zároveň chceme být odpovědní.

Nyní k vysvětlení některých nedorozumění. Musím HN zklamat, požadavek na důchod ve výši 55 % čisté mzdy, není pro každého jednotlivě. Jde zde o průměrný důchod a průměrnou mzdu včetně drobného efektu připojištění. V programu je to popsáno až v podrobnější kapitole, nikoli v úvodním souhrnu. Nejedná se o revoluční zvýšení, HN zřejmě přehlédly, že nejde o vztah k hrubé mzdě, který v minulých letech činil odhadem mezi 40-42 %. Podobně třináctým důchodem je nadále míněna jen jednorázová kompenzace podle původního protikrizového plánu, tedy nikoli opakovatelný nárok ve výši běžného důchodu.

Pan Kamberský má zajisté terminologicky pravdu v tom, že opt out nemůže být povinný. Z definice pojmu skutečně jde o dobrovolné vystoupení z průběžného penzijního systému. Je to formulační chyba programu, hlásím formální zásah. Ale myslí se tím srozumitelně, že ani povinné ani dobrovolné důchodové spoření na úkor průběžného systému se neplánuje. Jakkoli nám to proroci důchodových systémů léta v HN doporučovali. Tyto mechanismy založené na spoření nyní kolabují, a budou příčinou potíží veřejných financí (kompenzace ztrát) a penzijního zabezpečení vyspělých zemí po následující desítku let.

Ohradil bych se s kapičkou hořkosti proti tvrzení HN, že ČSSD „konečně“ souhlasí s reformou penzí. Přístup ČSSD je v této oblasti léta konzistentní a po celých posledních pět let není námitek proti pokračujícím parametrickým změnám (některé právě ČSSD sama provedla). Předpokládá se i změna v dobrovolném systému. Nic z toho ovšem nemůže ovlivnit veřejné rozpočty až do roku 2015.

HN i Aktuálně.cz mají pochybnosti o tom, že lze splnit nároky v podpoře poptávky, sociální oblasti a přijetí eura. Formulace programu jsou možná trochu komplikované, ale znamenají, že přijetí eura je jednou z priorit programu, a že ČSSD přijímá závazek připravit zemi k přijetí eura v nejbližším možném termínu. Za rámec programu nyní říkám, že se buď kritéria pro přijetí eura změní (žádná země totiž nyní nebude plnit všechna maastrichtská kritéria), nebo to bude při prohloubení krize skutečně znamenat větší oběti ve fiskální oblasti. A to na výdajové i příjmové stránce.

Část opatření, ze kterých mají Aktuálně.cz i HN obavy, má být realizována až v období po odeznění krize, další část přepokládá mobilizaci mimorozpočtových zdrojů, jako partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), dosud nečerpané fondy EU a uvolněné úvěrové prostředky, které nyní syslí bankovní sektor. Stát by podnikatelům a občanům přispěl jen garancemi, drobnými dotacemi úroků či administrativními změnami. K dosažení cílů proto není zapotřebí téměř dvouciferný růst HDP, který HN s humorem zmiňují. Ten jen minule s daňovým kolečkem a vážnou tváří slibovali pánové Topolánek a Tlustý.

ČSSD, podle mého názoru, přistupuje před občany s realistickým a rozpočtově odpovědným programem. Žádný jiný ostatně dosud nebyl předložen, ostatní strany mají zatím promenádu v plavkách. ČSSD již jednou dokázala ekonomiku po hluboké bankovní krizi stabilizovat. K zásadnímu propadu veřejných financí došlo výměnou za záchranu vytunelovaného bankovního sektoru mezi roky 2000 a 2001 (podíl dluhu na HDP meziročně vzrostl zhruba o 40 %). Po roce 2003 nastala díky Sobotkovým reformám a nastartovanému růstu stabilizace a postupné snižování podílu dluhu na HDP. Významnější růst podílu dluhu na HDP byl naopak zaznamenán až po Kalouskových „reformách“ v nekrizovém roce 2008.

Psáno pro prvnizpravy.cz