Myslel jsem si, že na otázky pana Patient OT odpovídat nebudu. Nepřišly mi ani zajímavé, ani nadprůměrně duchaplné, přišlo mi, že mají jen dále roztáčet onu dětinskou konfrontaci, kterou zde někteří pisatelé cítí povinnost krmit od minulé volební kampaně (Banik, čičo!). Věcná diskuse se nám občas vytrácí, stejně jako řada diskutujících, kteří bývali perlami intelektuální debaty nalevo i napravo. Snad se to po volbách zase brzy spraví.

Nicméně důstojný arbitr zdejší diskuse pan Stejskal pravil, že otázky páně Pacienta jsou legitimní. Možná si to úplně nemyslím, ale soudní verdikt bych měl respektovat, jakkoli autorita Libora Stejskala je zde více neformální než formální. Jenže: vystačí-li lidé s neformálními autoritami, je dobře. Pokud je špatně, dráb nepomůže. Zkusme tu lepší variantu.

Tedy v první otázce ptá se tazatel, jak se pozná pravicový novinář. Řekl bych, že pode toho, co píše. Máte-li jiný originální klíč k určování novinářů, sem s ním! Podle tohoto klíče jsou pak Komárek, Plesl, Steigerwald, Bendová, Buchert, Kamberský, Páral či Zlámalová pravicovými, v evropském kontextu až ultrapravicovými novináři. Němeček, Macháček, Holub, Tabery a Stejskal středovými liberály, Fischer levicový liberál, Hekrdla nebo Mitrofanov levicoví novináři. Lidovky a MfD jsou pravicovými novinami, Hospodářky pravostředové. Levé či levostředové je Právo, středový je Deník. Levicové jsou Literární noviny, pavlačově pravicový je Reflex. Intelektuální Respekt je maličko napravo od evropsky liberálního středu. V tištěném nákladu pravicový výklad zjevně převažuje, zatímco ve veřejnoprávní televizi i rozhlasu je už patrná jistá snaha o vyváženost.

Druhý dotaz: Na evropský plat se mne zeptali veřejně Petr Šimůnek (Prima + HN) a Martin Komárek, kteří jsou zřetelně napravo, taktní dotaz učinila i Naděžda Hábová (Z1), která patří spíše ke komentátorskému středu. Václav Moravec toto původně avizované téma ve svém pořadu vypustil. Kromě toho mne k dané věci kontaktovala nejméně desítka dalších novinářů včetně MfD, LN, bulváru atd. Z levicových novinářů se mne na věc ptal pouze pan Ovčáček, ale pak o tom psal velmi krotce.

Pokud jde o levicovou platovou závist, která zajímá pan Pacienta, absolvoval jsem před volbami přes stovku setkání, dohromady tak s třiceti tisíci lidmi, ale nesetkal jsem se s projevem závisti. Výjimkou byl transparent, který přinesli pravicoví rozbíječi mítinku. Odpusťte, že ho už neumím lokalizovat. Jo a pak někde byla taková výřečná paní, ale za jednu, prý daleko levicovější stranu. V diskusi lidé často kladli otázky, které se týkaly jejich osobních podmínek… Obecně bych řekl, že ti lidé mají výhrady k nezaslouženým výdělkům, zasloužený úspěch neprovokuje. Řada levicových příznivců v kampani hodnotila i pana Zahradila, nicméně za to, co řekl, co udělal a neudělal.

Pokud jde o fašismus, pokusil jsem se tomuto pojmu věnovat z jistého úhlu samostatný blog. Přečtěte si ho a snad trochu pochopíte můj pohled. Ovšem každá definice je ošidná a neúplná. Zkuste, prosím, na oplátku pod tímto blogem definovat vlastními slovy třeba známý pojem matematika. Většina mazaných matematiků říká, že je to to, co dělají dobří matematici… Obávám se, že lepší definici nesplácáte.

Nemám problém nazývat fašisty fašisty apod. Pokud ale říkám, že kdosi někoho fašistou nazývá, činím tak proto, abych zprostředkoval informaci. Nikoli tedy proto, že se s takovou nálepkou bezvýhradně ztotožňuji. Faragův UKIP se snaží i veřejně držet odstup od fašistů typu BNP. Nicméně pokud budete číst popis některých politických stran uskupení, v jehož čele v EP Farage stojí, najdete tam někdy také zmínky, že podle svých odpůrců jsou považovány za xenofóbní, rasistické atd. Tedy stejný postup, jaký jsem zvolil já. I Slotova Slovenská národní strana, která je v tomto uskupení, je někdy obviňována z neofašismu. Důvodem, proč někteří lidé dávají panu Faragovi nelichotivou nálepku, může být skutečnost, že mezi organizovanými frakcemi v EP představuje krajní pravici a na krajní pravici podle učených západních politologů bývají i fašisté. Farage nijak nemilují ani britští konzervativci.

Pokud jde o rozdíl mezi fašisty a komunisty, pak třeba v Itálii, kde lze tyto pojmy v čisté podobě zkoumat, byl tento rozdíl docela podstatný. Každá země má ovšem jinou historickou zkušenost. Já, když mluvím o fašismu, mám na mysli českou odrůdu, která spočívá v prvorepublikové a zejména druhorepublikové „tradici,“ a v rozsáhlé kolaboraci s nacismem. Jistě si rád vyhledáte bohatou literaturu k této věci a poučíte nás pod dalšími blogy.

Pokud jde o rozdíl mezi uskupením pana Farage a uskupením, kam patří česká KSČM, jsou na tom v Evropském parlamentu zcela stejně. Mají nulový koaliční potenciál. Vedle lidovců a sociálních demokratů jsou v EP „salonfähig“ ještě zelení a liberálové (ALDE).

Omlouvám se, že se mi díky mé omezené inteligenci a křivému charakteru nepodařilo odpovědět na vaše otázky v plném filosofickém, historickém, politickém a logickém rozsahu. Jako zadostiučinění ve smyslu rozsudku samosoudce Stejskala, by Vám to ale snad už mohlo postačovat. Sudí sic uznal legitimitu vašich otázek, nicméně též podotkl, že na odpověď není formálního nároku. Pokud nejste uspokojen, jsem vám samozřejmě k dispozici k osobnímu souboji. Máte právo volby mezi zbraněmi: Mezi červeným a bílým vínem. V takovém případě bych si dovolil požádat soudce Stejskala o nestranné rozhodování.