Líp bych to opravdu nenapsal, proto jen poníženě cituji: „Co nás tedy zachránilo před zopakováním velké hospodářské krize až do úplného konce?

Odpověď se téměř jistě skrývá v diametrálně odlišné roli tehdejší a současné vlády. Pravděpodobně nejdůležitějším aspektem vládní role v této krizi není to, co učinila, nýbrž to, co neučinila: na rozdíl od soukromého sektoru federální vláda neomezila po snížení příjmů výdaje. Daňové příjmy se výrazně snížily, avšak platby sociálních dávek stále odcházejí, z programu Medicare se hradí výlohy za pobyt v nemocnici a federální zaměstnanci od soudců přes správce parků až po vojáky stále dostávají výplaty.

Toto vše pomohlo podpořit ekonomiku v době, kdy to potřebovala - na rozdíl od roku 1930, kdy federální výdaje představovaly mnohem nižší procento HDP. Ano, znamená to sice rozpočtové schodky, které jsou v normální době špatné, avšak v současných podmínkách slouží ku prospěchu věci.

Kromě toho, že mají vládní kroky tento "automatický" stabilizační efekt, vystoupila vláda i na záchranu finančního sektoru. Lze namítnout (a já bych to udělal), že sanace finančních společností mohly a měly být provedeny lépe, že za ně daňoví poplatníci zaplatili příliš mnoho. Přesto můžeme být nespokojeni, ba přímo rozhořčeni ze způsobu, jakým finanční sanace fungovaly, a současně připouštět, že bez nich by situace vypadala mnohem hůře. Jde o to, že na rozdíl od 30. let vláda nedala ruce pryč od bankovní soustavy v době, kdy se její velká část hroutila.

A pak je zde snaha vlády rozproudit ekonomiku. Od počátku jsem tvrdil, že zákon o americkém zotavení a reinvesticích je málo rozsáhlý. Střízlivé odhady nicméně naznačují, že nebýt tohoto plánu, bylo by dnes bez zaměstnání přibližně o milion Američanů více - toto číslo se bude postupem času zvyšovat - a že stimul významně přispěl k odvrácení volného pádu ekonomiky.

Celkově vzato tedy vláda sehrála v této hospodářské krizi klíčovou stabilizační roli. Ronald Reagan se mýlil: někdy je problémem soukromý sektor a řešením vláda. Nevíme, jak by vypadala hospodářská politika administrativy v čele s McCainem a Palinovou. Víme však, co říkají opoziční republikáni - zjednodušeně řečeno požadují, aby vláda přestala stát v cestě možné depresi.“

Paul Krugman
nositel ceny Švédské národní banky v ekonomických vědách
udělované k uctění památky Alfreda Nobela

Citace podle Hospodářských novin 13. 8. 2009

Celý text najdete v Hospodářských novinách