Kolega Zahradil sepsal, no spíše sepsul zde na blogu Vladimíra Špidlu, coby evropského komisařského kandidáta. Ten jeho text mi připomenul žalování paní učitelce, kterého jsme se dopouštěli na základní škole: „…sím, soudružko učitelko, Hruška házel o přestávce houbou.“ Ve třetí třídě je z nás stali muži, a považovali jsme takové žalování dále za nedůstojné. Při uvážení proslulé moudrosti kolegy Zahradila jsem byl tedy jeho článkem poněkud nemile překvapen.

Ve strategii obsazování významné mezinárodní pozice je nutno mít na paměti zájem vlastní země. V zájmu vlastní země je proto nutné vybrat kandidáta, který má nejvyšší šanci funkci získat. To je důvodem, proč nyní socialistická portugalská vláda jmenovala do Komise Barrosa, jakkoli je z konkurenční pravostředové strany. Portugalská vláda ví, že s Barrosem v čele Komise Portugalsko nikdo neošidí, jakkoli Barroso sám bude stokrát přísahat, že ve funkci není a nemůže být žádným Portugalcem alebrž čistokrevným Evropanem. Podobně se v roce 1995 zachovala britská konzervativní vláda, když do Bruselu jmenovala labouristu Kinnocka. Komise tehdy potřebovala politicky vyvážit.

Při nominaci evropského komisaře je nutno uvážit, kdo v Bruselu šanci má a kdo ji naopak nemá. Uvědomit si, že naše vyjednávací pozice už nemůže být slabší. Při průtazích s lisabonskou smlouvou nám dokonce hrozí, že dočasně budeme vůbec bez komisaře. Hledáme tudíž někoho, koho nemůže Brusel odmítnout.

Technicky to vypadá asi takto: Komisaře navrhují jednotlivé země, předseda Komise jim navrhuje portfolia. Komisi jako celek bude schvalovat Evropský parlament. Předseda Barroso ví, že bezpečně může vládnout pouze s podporou skupiny evropských lidovců (35 % hlasů v EP) a Socialistů a demokratů (25 % v EP). To je představa, kterou oznámil veřejně a bude na ní trvat. Jiné koalice by byly příliš křehké početně i ideově.

Věcně proto musí Barroso projednat složení Komise s oběma největšími parlamentními skupinami. Veřejným tajemstvím je, že skupiny jsou tentokrát při vyjednávání připraveny několik kandidátů vetovat a Barroso jim bude muset vyjít vstříc. Dále budou skupiny požadovat rozdělení vlivu v Komisi podle svých vah. Socialisté však vědí, že jim bude ve scházet portugalský socialista (místo něj už je v Komisi Barroso), rakouský sociální demokrat (díky interní dohodě bude za Rakousko nominován lidovec). Zmizel pak německý kandidát levice, a bude nahrazen řeckým. Slováci pak dali odbornou, nikoli politickou nominaci. Celkově bude nutno vyvážit menší počet míst pro kandidáty Socialistů jejich významnějšími portfolii. Jinak Komise parlamentem neprojde.

Komisařskou ambici po posledních šarádách jistě nemohou mít ti, kdo lisabonskou smlouvu torpédovali, tedy nikdo, kdo je spojen s ODS. Dalším problémem je, že ODS neuváženým odchodem z největší frakce v Evropském parlamentu bude stát mimo staronovou evropskou koalici. Kandidáti jako Topolánek, Zahradil či Vondra budou automaticky zamítnuti Socialisty a evropští lidovci je nebudou nijak jako své odpadlíky bránit. Naopak, na Topolánka a spol. mají žízeň za katastrofální předsednický výkon..

K politickému vyvážení Komise by Brusel potřeboval nominaci českého sociálního demokrata s praxí v Komisi a nejvyšší politickou zkušeností. V Bruselu je sociální portfolio velmi důležité a dvakrát tak důležité pro levici. Za určité teoretické situace by český kandidát mohl aspirovat na místo místopředsedy Komise, protože tam může právě scházet zkušený levicový reprezentant nové, středně velké země.

José Manuel Barroso mi v osobním rozhovoru řekl, že opětovné navržení Vladimíra Špidly by pro něj bylo dobrou zprávou. Potřebuje komisaře se zkušeností. Potřebuje vyvážit levici a pravici a budou mu chybět levicoví kandidáti. Váží si intelektu i práce Vladimíra Špidly. Pro Komisi je nyní důležitý i fakt, že byl předsedou a místopředsedou vlády a také předsedou vládní levicové strany.