Senátoru Oberfalzerovi se zármutkem…
Vážený pane senátore, vážím si hluboce toho, že máte vlastní názor. Uznávám též Vaše právo tento názor hájit. Demokracie je zajisté založena na tom, že jde o soutěž názorů. Každý může proto předstoupit před relevantní fórum a předložit své řešení problému.
V demokracii je však také principem, že většinové rozhodnutí je závazné. Platí to pro posledního občana, platí to pro senátora i pro samotného prezidenta republiky.
Tvrdíte, že společně s prezidentem nevěříte, že lisabonská smlouva je ku prospěchu naší země. Dovolte tedy otázku, proč tedy právě Váš prezident pověřil Vaši vládu vypracováním takové smlouvy a proč též pověřil předsedu Vaší vlády a předsedu Vaší strany podpisem vyjednané smlouvy? Proč není v archivu vlády žádná konkrétní připomínka prezidenta republiky k lisabonské smlouvě?
Proč Vámi zvolený prezident v rozporu se všemi diplomatickými zvyklostmi sdělil svou další podmínku telefonicky v rozhovoru na žádost předsedajícího premiéra EU? Proč, proboha, je ta podmínka sdělena neskutečných třiadvacet měsíců poté, co námi dohodnutá lhůta pro předkládání podobných připomínek definitivně vypršela?
Stěžujete si na to, že o lisabonské smlouvě nebylo uspořádáno referendum. Proč tedy právě Vaše politická strana vetovala všechny návrhy na zakotvení referenda do právního řádu? Proč jste se Vy sám o ono referendum ve Vaší straně nezasadil?
K demokracii ale i k obyčejné slušnosti patří to, že většinová rozhodnutí se respektují. Přijetí lisabonské smlouvy odhlasovala Vaše vláda a poté i ústavní většiny obou parlamentních komor. Se smlouvou se ztotožňuje i současná vláda a vedení všech demokratických parlamentních stran. Je jistě správné dbát zájmů menšin. Od toho je zde soudní moc. Ústavní soud už jednou odmítl stížnost vůči lisabonské smlouvě, a to všemi patnácti hlasy svých soudců.
Pět dlouhých měsíců Evropa čekala, než jste s Vašimi kolegy předložili další obstrukční stížnost. Její obsahová kvalita je zjevně taková, že ji Ústavní soud musí odmítnout, protože jinak by popřel sám sebe. Ale Vy se senátory ODS ještě na poslední chvíli podáváte doplnění stížnosti, aby rozhodnutí Ústavního soudu ani teoreticky nemohlo padnout před říjnovou schůzkou předsedů vlád a nemohlo dojít k dohodě o sestavení Evropské komise.
Vážený pane senátore, měl jsem možnost Vás poznat jako uvážlivého muže. Přestože mi imponuje Vaše zaujetí pro věc, myslím, že byste měl zvážit přiznání porážky v demokratickém boji a vyzvat prezidenta, kterého jste zvolil, k témuž. Další obstrukce jsou už v rozporu se sportovní i politickou etikou, zcela v rozporu se zvyklostmi mezinárodní politiky. Daň, kterou v tuto chvíli v Evropě platíme jako zcela nedůvěryhodní partneři, je už příliš vysoká. Ukončeme už, prosím, to trapné období.
Psáno pro prvnizpravy.cz
V demokracii je však také principem, že většinové rozhodnutí je závazné. Platí to pro posledního občana, platí to pro senátora i pro samotného prezidenta republiky.
Tvrdíte, že společně s prezidentem nevěříte, že lisabonská smlouva je ku prospěchu naší země. Dovolte tedy otázku, proč tedy právě Váš prezident pověřil Vaši vládu vypracováním takové smlouvy a proč též pověřil předsedu Vaší vlády a předsedu Vaší strany podpisem vyjednané smlouvy? Proč není v archivu vlády žádná konkrétní připomínka prezidenta republiky k lisabonské smlouvě?
Proč Vámi zvolený prezident v rozporu se všemi diplomatickými zvyklostmi sdělil svou další podmínku telefonicky v rozhovoru na žádost předsedajícího premiéra EU? Proč, proboha, je ta podmínka sdělena neskutečných třiadvacet měsíců poté, co námi dohodnutá lhůta pro předkládání podobných připomínek definitivně vypršela?
Stěžujete si na to, že o lisabonské smlouvě nebylo uspořádáno referendum. Proč tedy právě Vaše politická strana vetovala všechny návrhy na zakotvení referenda do právního řádu? Proč jste se Vy sám o ono referendum ve Vaší straně nezasadil?
K demokracii ale i k obyčejné slušnosti patří to, že většinová rozhodnutí se respektují. Přijetí lisabonské smlouvy odhlasovala Vaše vláda a poté i ústavní většiny obou parlamentních komor. Se smlouvou se ztotožňuje i současná vláda a vedení všech demokratických parlamentních stran. Je jistě správné dbát zájmů menšin. Od toho je zde soudní moc. Ústavní soud už jednou odmítl stížnost vůči lisabonské smlouvě, a to všemi patnácti hlasy svých soudců.
Pět dlouhých měsíců Evropa čekala, než jste s Vašimi kolegy předložili další obstrukční stížnost. Její obsahová kvalita je zjevně taková, že ji Ústavní soud musí odmítnout, protože jinak by popřel sám sebe. Ale Vy se senátory ODS ještě na poslední chvíli podáváte doplnění stížnosti, aby rozhodnutí Ústavního soudu ani teoreticky nemohlo padnout před říjnovou schůzkou předsedů vlád a nemohlo dojít k dohodě o sestavení Evropské komise.
Vážený pane senátore, měl jsem možnost Vás poznat jako uvážlivého muže. Přestože mi imponuje Vaše zaujetí pro věc, myslím, že byste měl zvážit přiznání porážky v demokratickém boji a vyzvat prezidenta, kterého jste zvolil, k témuž. Další obstrukce jsou už v rozporu se sportovní i politickou etikou, zcela v rozporu se zvyklostmi mezinárodní politiky. Daň, kterou v tuto chvíli v Evropě platíme jako zcela nedůvěryhodní partneři, je už příliš vysoká. Ukončeme už, prosím, to trapné období.
Psáno pro prvnizpravy.cz