Když tak srovnávám ty dnešní partaje s těmi předlistopadovými, nevidím valných rozdílů. Prostředí se určitě změnilo k lepšímu, to jo. Ale lidé, ti jsou dost podobní. Ačkoli mnozí dodnes udávají jako svou hlavní přednost, že nebyli v KSČ, nezdá se mi, že by to zas nějak silně zvyšovalo jejich odbornou a morální kvalifikaci. Lidé se dělí všelijak: na ty slušné, odborně zdatné, vzdělané, chápavé, citlivé atd. Ale nevšiml jsem si, že by tato dělící čára dříve nebo dnes nějak nápadněji souvisela se stranickými legitimacemi.

Kdosi velmi mocný se zeptal postaršího vládního řidiče, jak dlouho jezdí na úřadu vlády. Šofér se usmál a odpověděl, že čtyřicet let. Ministr se na něj překvapeně podíval jako na exponát z muzea, a promítl si v hlavě, kdy ten muž na úřad nastoupil a koho asi vozil. A pak to nevydržel a položil tu otázku. Jací, že byli ti před ním. Tenkrát. Řidič ubral plyn a zamyslel se. A pak řekl, že ti „tenkrát“ byli vlastně stejní.

Nevím. Řekl bych, že šofér byl upřímný. I podle průzkumů veřejného mínění si totiž lidé o současných politicích nemyslí, že by byli lepší než ti před listopadem. Nemyslí si to ani o současných partajích. Samozřejmě lidé na dnešku oceňují, že mohou cestovat přes hranice bez omezení, a že v obchodech je stále k mání toaletní papír, jsou banány, mango, lososi, kaviár, bůček a sto druhů šampaňského. Vysokoškolské vzdělání je všeobecně dostupné a k diplomu už leckdy netřeba znát ani malou násobilku. To důležitější je pak asi v tom, že můžeme svobodně myslet a občas i mluvit.

Jsme určitě jiní, máme počítače, mluvíme lépe anglicky a hůře rusky. Jsme ale také lepší, vzdělanější, kulturnější, citově a morálně hlubší? Pochybuji. Olizovači šéfovských zadnic mi naopak dnes přijdou mnohem agilnější a někdejší přikrádání leckde vystřídala „korupce“ ve velkém. Agresivita, chamtivost a mělkost se staly vzorci chování v dlouhé řadě směrů.

Je jistě moderní nadávat na politiku. I já to rád dělám, protože dámám všech věkových skupin to imponuje a člověk by se přece neměl brát zas moc vážně. Mám ovšem temné podezření, že politika objektivně ani nemůže být o moc lepší než já sám. A to nemám o sobě příliš vysoké mínění. Ale možná bychom se mohli také zeptat, zdali ta politika může být lepší než my. Než naše společnost. My ji přece formujeme svým zájmem nebo nezájmem, svou poptávkou a požadavky. Jsme to my, kdo si demokraticky a moudře vybíráme mezi Grossem, Kalouskem, Bémem a Tlustým…

Jistě, důvěryhodný politik se nám taky musí trochu podobat. Měl by být proto trochu tlustý, trochu vzdělaný, ale ne moc, trochu charakterní, ale ne otravně, trochu nepořádný, trochu umytý a … No a tohle všechno já přece splňuju. Trochu… Snad nechcete volit nějaké vycmrdlé Barbíny, akademické suchary, mnišské askety nebo naduté svalovce?

Ale možná, že přece jen… Když se budou lidi o politiku víc starat a budou motivovat ty slušné, charakterní, citlivé, odpovědné, vzdělané, ba kompetentní, třeba se politika přece jen zlepší. Měli byste se víc snažit, milí voliči. Jinak vám zůstanu na krku. Přiznejte si upřímně, že to není vábná perspektiva.