Napadení na ruského novináře Olega Kašina svědčí o pochmurné náladě v ruské společnosti a neúspěchu její modernizace.

Je obtížné nezareagovat na událost hýbající zemí, v níž žijete, a přitom se vyhnuli subjektivnímu hodnocení, které v dané situaci je nevhodné, ba přímo cynické. Obzvlášť pokud se jedná o situaci, kdy byl za své aktivity zvěrským způsobem napaden a zbit novinář. V takovém případě zní jakákoliv slova nad rámec lidské slušnosti jako sprostý výsměch.

V noci šestého listopadu brutálně zaútočili na Olega Kašina, novináře ruského deníku Kommersant. Dva chlápci v černém si na něho počkali před branou domu, a když se žurnalista přiblížil, vrhli se na něho a začali ho surově bít. Ze záznamu z videokamery je vidět, že se nejednalo o typické přepadení kvůli peněžence. Rány železnou tyčí mířily především na novinářovi ruce. Co jiného, než signál, že psal, co neměl, to může být?

Novinář napadení zázrakem přežil. V těžkém stavu byl převezen do nemocnice, kde mu diagnostikovali zlomeninu obou čelistí, poranění lebky, zlomeniny nohou a přelámané prsty na rukou.

Kašin se ve svých článcích zaměřoval na ostré společenské problémy, a proto mohl mít mnoho nepřátel, kteří by se mu za jeho texty mohli chtít odvděčit. Jeho kolegové napadení spojují především se dvěma kauzami: s rozhovorem, který vzal novinář u radikálního aktivisty bojujícího proti kácení lesa v Chimkách a hrubou urážkou pskovského gubernátora Andreje Turčaka.

První verze by zapadala do mozaiky tragických událostí, jež postihly ochrance přírody protestující proti stavbě dálnice Moskva-Petrohrad vedoucí přes les na předměstí ruského hlavního města. Před dvěma lety byl brutálním způsobem zmrzačen Michail Beketov šéfredaktor místního deníku Chimkinská pravda, den před útokem na Kašina byl napaden aktivista Konstantnin Fetisov, kterému o hlavu doslova zlomili baseballovou pálku.

V druhém případě by se mohlo jednat o akt pomsty ze strany gubernátora Turčaka, kterého prostořeký žurnalista ve svém blogu nazval sráčem. Jak tvrdí Kašinovi spolupracovníci, tři týdny před napadením prohlásil, že hlava pskovské gubernie mu plánuje dát za vyučenou.

A právě na tomto místě se ve mně začínají objevovat krajně nechutné pocity, od kterých se abstrahovat nemohu. Pocity spojené s tím, jak a o čem Oleg Kašin ještě před několika lety, mimochodem v mém věku, psal.

Dlouhou dobu před tím, než přimkl k liberálnímu táboru, se angažoval coby prokremelským novinář. Z jeho pera vznikl například články o tom, jak oligarcha Chodorkovskij měl organizovat fašistické bojůvky k destabilizaci situace v Rusku, nebo de facto obhajoval případ bestiální šikany v ruské armádě.

Zpráva o hrůzostrašném zmrzačení vojína Syčeva, kterému následkem „nekolegiálního chování“ starších vojáků museli amputovat obě dolní končetiny, před čtyřmi lety znovu světu připomněla slovo dědovšina. Kašin v celé události viděl pouhou provokaci a cynicky prohlásil, že Syčeva o nohy připravila nemoc cévního systému, kterou jako by trpěl.

Nejsem na to vůbec hrdý, ba naopak, ale někde hluboko ve mně rezonuje myšlenka o božích mlýnech, která při vší snaze nelze potlačit.

Zde však jde o mnohem víc, než nějakou karmickou odplatu za hříchy z minulosti. Nežijeme na obláčku plujícím nad krajinou. Kašin nebyl jediný, koho v poslední době napadli a už vůbec ne jediný, koho v Rusku kvůli novinářské profesi div k smrti neubili (např. Fond na ochranu glasnosti letos takových případů registruje minimálně osm).

Problém spočívá v pochmurné náladě panující v ruské společnosti, kterou se navzdory všem legislativním a deklarativním snahám prezidenta Medveděva ozdravit nedaří. Právě takové případy jsou toho indikátorem. Jak byl ruský novinář v postavení lovné zvěře, za jejíž zmrzačení či zabití prakticky nehrozí žádný postih, tak jí zůstal. Tři roky vlády Putinova liberálního nástupce na tom nic nezměnily. Problém s nepohodlným žurnalistou se stále řeší „hezky postaru“, s pomocí železné tyče.

Jasný signál i v tomto případě musí přijít v první řadě ze shora. Nikoliv v podobě kondolence či formálního slibu, že zločinci budou náležitě potrestáni. Sama ruská vláda musí mít zájem na tom, aby vyšetřování podobných případů bylo dotaženo do konce. Aby nebyli chyceni pouze vykonavatelé (přinejhorším je vždycky možné obvinit „osobu kavkazské národnosti“), ale také ti, kteří si útok objednali. Padni komu padni. Ať se jedná o gubernátora, vlivného komunálního politika nebo podnikatele s vazbami na stát.

Až poté se Rusko může zbavit cejchu jedné z nejrizikovější země pro práci novinářů a nebude v žebříčku svobody stát za Etiopií. Až poté bude moci prezident Medveděv spokojeně prohlásit, že modernizace ruské společnosti jede po správné koleji.

Olegu Kašinovi přeji brzké uzdravení.