Vladimir Putin se vrací do Kremlu. Nečeká ho však jednoduché období. Ani na domácí aréně, ani na té mezinárodní.

Ruská Centrální volební komise s konečnou platností oznámila výsledky prezidentských voleb. Výhru Vladimira Putina již nemůže zpochybnit ani velké množství narušení (nevládní asociace Golos jich zaregistrovala 5 tisíc), ani opoziční hnutí. Putinovo vítězství je nyní skutečnost, kterou si v euforii protivládních protestů málo kdo byl ochoten připustit.

Dosluhující předseda ruského kabinetu by přesto souboj o Kreml vyhrál, i kdyby hlasování bylo do maximální míry čestné. Podle údajů asociace Golos by obdržel bez mála 51 procent hlasů. Zajímavé by přesto bylo, kolik by bez manipulací Putin získal hlasů v Moskvě či Kaliningradu, kde jeho oficiální preference nepřekročily 50 procent.

Vladimir Putin se vrací na prezidentský post, avšak jeho návrat pro něho nebude jednoduchý. V příštích šesti letech Rusko bude čelit problémům, kterými v předchozím desetiletí do jisté míry lehce proplouvalo.

Jen sliby, kterými kandidující předseda vlády lákal voliče, by, podle deníku Moskevský komsomolec, měly státní kasu stát zhruba 10 bilionů rublů. Sám Putin ohodnotil výdaje spojené s předvolebními sliby na 1,5 procenta HDP. Agentura Fitch již varovala, že v případě razantního zvýšení státních výdajů může Rusku snížit úvěrový rating.

Určujícím faktorem bude cena ropy, podle níž se vytváří státní rozpočet. Před volbami se ruské ministerstvo financí orientovalo na cenu 100 dolarů. Po nárůstu výdajů bude zřejmě nuceno přehodnotit tuto cenu směrem nahoru. Jen pro připomenutí, v roce 2008 ruský rozpočet počítal s cenou 74 dolarů za barel.

Pro náš pohled zpoza hranic je nicméně důležitější, jak si Rusko bude vést na aréně mezinárodních vztahů. Když Vladimir Putin v roce 2008 opustil Kreml, zanechal po sobě napjaté vztahy se Spojenými státy, nevyřešené podmínky spolupráce s Evropskou unií a ambivalentní integraci na postsovětském prostoru. Dlužno říci, že vina za vše neleží pouze na Moskvě. Přesto takovým způsobem vypadal stav na konci Putinova druhého funkčního období.

Po čtyřech letech se Putin znovu vrací na prezidentský post a Rusko v zahraničních vztazích bude čelit ještě vážnějším problémů.

V regionálním měřítku bude muset završit nový integrační projekt – Euroasijský svaz, a to takovým způsobem, aby se z něho nestala jen další organizace s nejasným cílem a funkcemi, kterých na postsovětském existuje nemalé množství.

Na pozadí intenzifikace integračních procesů bude Moskva muset zvýšit úsilí na zajištění bezpečnosti ve Střední Asii. Přestože tamní režimy jsou zatím stabilní, tato stabilita je závislá na tamních vládcích, jejichž stáří se blíží k brežněvovým létům. Za dva roky rovněž dojde k úplnému stažení mezinárodních sil z Afghánistánu, což beze sporu ovlivní také situaci v regionu.

Náhlé úmrtí středoasijského autokrata v kombinaci s nárůstem vlivu militantních radikálních organizací může vznítit celý region a tamní státy se budou jeden po druhém pohroužet do náboženských a národnostních konfliktů. S touto hrozbou se v první řadě může setkat Uzbekistán, Tádžikistán a následně i doposud plně nestabilizovaný Kyrgyzstán.

V příštích letech Rusko bude muset současně přesvědčit Evropskou unii, že je připraveno k úplnému zrušení vízového režimu. Brusel k této otázce přistupuje nadmíru opatrně a se závazným rozhodnutím stále váhá. Je zřejmé, že víza jsou předmětem ostrého vyjednávání, ale také předmětem obav z nekontrolovaného pohybu rizikových osob a zboží.

Je možné očekávat, že určitou korekci očekávají vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem. Optimistický duch restartu vzájemných vztahů se začíná pomalu vytrácet a na obzoru se začínají rýsovat staronové třecí plochy.

Moskva a Washington mají rozdílný pohled na legitimitě odstranění nepohodlných lídrů (motivace je zde jasná: nejen, že by taková praktika mohla být použita proti ruskému režimu, zásadním způsobem narušuje státní suverenitu aktérů mezinárodních vztahů), na jednostranném rozhodování o zásadních bezpečnostních otázkách a na plány rozmisťování americké protiraketové obrany.

Dislokace segmentů americké protiraketové obrany zůstává stále ostrým bodem, nehledě na korekci amerických plánů. Je přitom zřejmé, že ruská nabídka společné, evropské protiraketové obrany zůstane z různých důvodů nevyslyšena. Rusko proto plánuje v nejbližších posílit svůj jaderný potenciál.

Není proto vyloučeno, že vztahy mezi Moskvou a Washingtonem se znovu ocitnou na "předrestartové" úrovni. Zabránit tomu má nedávno jmenovaný americký velvyslanec Michael McFaul, který byl jedním z autorů rusko-amerického oteplení.

Příštích šest let Putina nebude pro Vladimira procházkou růžovým sadem. Bude čelit řadě vnitropolitickým a zahraničněpolitickým problémům, které ukáží, nakolik byl opodstatněný jeho návrat do Kremlu.