Ruské ministerstvo obrany uspořádalo pro zahraniční novináře exkurzi na základnu ruského námořnictva v Kaliningradu. Vojna v ruské armádě opravdu není kojná.

Kdepak, nikdy jsem nebyl žhavý fanoušek vojenství. Jako kluk jsem samozřejmě rád lepil letadýlka a na dovolené v Itálii jsem se vždycky těšil na obchod s vojáčky. Plastikoví panáčci se už však drahně let povalují na dně šuplíku u prarodičů a stíhačky skončily asi na skládce.

Jako vzpomínka na dětská léta mi zůstala malá tradice. Každý rok navštěvuji v Moskvě vojenskou přehlídku. Technické charakteristiky projíždějícího tanku mě však nedojímají. Daleko víc se mi líbí ta sváteční atmosféra.

Když se mi ale naskytla možnost zúčastnit se novinářské exkurze Baltské floty, organizované ruským ministerstvem obrany, neváhal jsem. Psát texty o doznívajících opozičních protestech je, po pravdě řečeno, už nezáživné. A ještě k tomu to zasněžené moskevské jaro, které přímo vybízí k změně prostředí. Tak proč si trochu neodpočinout v Kaliningradu?

Reportáž o návštěvě fregaty Jaroslav Mudryj a vojenského prostoru se pravděpodobně objeví na Aktuálně.cz v nejbližších dnech. Dovolím si proto zmínit pouze některé poznámky, které se v hlavním textu neobjeví.

Tak trochu naivně jsem si Kaliningrad představoval jako město se středoevropským šmrncem. Bohužel, britské bombardéry a sovětská architektura jej poznamenaly více, než je zdrávo. I současné architektonické "trendy" zanechaly svou nesmazatelnou stopu. Kaliningrad má proto blíž k typickému ruskému regionálnímu centru a evropské kořeny jsou ve větší míře zality do betonu.

Při cestě z Polska do Pobaltí však rozhodně stojí zato Kaliningrad navštívit. Už třeba jen kvůli místní katedrále, kde se nachází hrobka Immanuela Kanta.

Baltská flota je nejmodernější ze všech čtyřech flot ruského námořnictva. Fregata Jaroslav Mudryj, spuštěná na vodu před třemi roky, vypadá důstojně. Ostré akce se, na rozdíl od staršího sestry, fregaty Něustrašimyj, která několikrát pobývala u somálských břehů, ještě nezúčastnila.

Námořníci mají na palubě přísný suchý zákon. Ten se výjimečně může narušit během návštěvy zahraniční delegace. Podle slov ruských námořníků je s jejich kolegy ze zahraničí pojí pouto mořského bratrstva. Za nepřátele je nepovažují. Snad jen když bojují na fotbalovém poli. Na palubě Jaroslava Mudrého přesto visí tabule Znej a uč se lodě a letadla zahraničních států.

Kromě posádky se na fregatě plaví také rezavý kocour. Je to prý lodní mazlíček.

Mariňáci Baltské floty nemají jednoduchý život. Jejich výcvik není žádný med. Asi jsem příliš velká fajnovka, ale oblékat si atombordel v dýmu hořících pneumatik není nic pro mě. Vybavení mají na úrovni. Včetně nové uniformy, kterou si pochvalují. „Byl jsem v ní na našem krajním severu a na zimu jsem si nemohl stěžovat,“ ohodnotil maskáče od předního ruského návrháře Valentina Judaškina jeden z důstojníků, který nás doprovázel.

Samotné manévry vypadaly zajímavě. Palba z houfnic, útok obrněných transportérů, střelba z granátometů. Žádné divadlo pro novináře. Ostrý nácvik odražení invaze protivníka a protiútok. Jako nevojáka mě udivilo, jaký bordel dělá výstřel z RPG.

V malém muzeu 336. samostatné brigády námořní pěchoty je třetina expozice věnována účasti jednotky na dobytí hlavního města Čečenska Grozného v roce 1995. V další místnosti stojí velká busta Vladimira Putina. „Objevila se tady nedávno,“ nejistě okomentoval hlavu budoucího prezidenta jeden z vojáků.

Kolegové ze západních médií pořádně dopalovali velitele cvičení, když po něm chtěli přesný počet vojáku sloužících na Baltské flotě. Z nějakého důvodu se přitom odvolávali na jakési mezinárodní smlouvy. Když neuspěli, snažili se z něho vypáčit komentáře k ruské vojenské reformě a k umístění raket Iskander v Kaliningradské oblasti. Marně.

Nejvíc mě zaujalo chování kolegů z jedné asijské země. Na celé vojenské střelnici nebylo snad místo, které by si nenatočili na malou videokameru. Trojčlenný štáb šmejdil všude. Lezl na obrněný transportér a div nezačal spolu s mariňáky skákat přes opičí dráhu. A když vojáci položili před novináře zbraně, aby si z nich zastříleli, oči nejvíce zazářily právě asijskému šéf zpravodaji. Prý sedm let sloužil v armádě. Inu, proti gustu žádný dišputát.

Jak vypadala novinářská exkurze si můžete prohlédnout na následujících snímcích.