Modré ptáče z regionů
Studenti z ruských regionů nedávno navštívili Českou republiku. Praha je očarovala, stereotypy jejich vrstevníků překvapily.
Žít stovky kilometrů od hlavního města není lehké. Zejména v Rusku. Moskvu a zbytek odděluje, dnes již spíše pomyslná, hranice sto prvního kilometru. Za čarou, kterou narýsovala sovětský režim, aby se ohradil od nespolehlivých elementů, je méně příležitostí a horší perspektivy. Jen lexusy tamních úředníků jsou stejné jako u těch moskevských.
Absence kariérních výtahů také sehrává svou roli. Talentovaní studenti ze sociálně slabších rodin se málokdy dostanou dál než do regionálních metropolí. O studiu v zahraničí mohou často jen snít. O tom, že Rusko v tomto směru prohrává v porovnání s ostatními státy, přiznal před dvěma roky i prezident Medveděv.
„Stát by měl vytvořit takový systém, který by dovolil vybírat talentované lidi. Naším slabým místem je právě systém výběru takových lidí a vytvoření pro ně efektivního kariérního výtahu,“ nechal se Medveděv slyšet na setkání s vítězi školních a studentských olympiád.
Modré ptáče
Od Medveděvova prohlášení se málo co změnilo. Naopak, nezřídka nevládní organizace, místo toho aby doplňovaly státní agentu, ji fakticky nahrazují. Mezi ně patří také fond Siňaja ptica, založený úvěrovou společností Home Credit, patřící do skupiny PPF českého podnikatele Petra Kellnera.
Fond třetím rokem pomáhá talentovaným dětem z ruských regionů, které sice pocházejí z nebohatých rodin, ale mají zájem o studium. Není přitom důležité, jakým oborem se zabývají. Účastníci projektu od prvního ročníku dostávají stipendia, přesahující státní pomoc, učebnice a fond pro ně pořádá tématické kurzy.
Nedávno aktivity fondu získaly mezinárodní rozměr, když se dvacet pět jeho účastníků zúčastnilo týdenního pobytu v České republice. Kromě prohlídky Prahy a obligátních Karlových Varů se studenti zúčastnili lekcí v Kellnerově soukromém gymnáziu Open Gate.
Obrovský rozdíl
Pro většinu ruských studentů to bylo poprvé, co se podívali do zahraničí. „Byla to má první cesta do Evropy a byla jsem jí zkrátka okouzlena. Mezi Českem a Ruskem je obrovský rozdíl. Tam je jiná atmosféra, rytmus života, kultura. Nechci říci, že Česko je lepší nebo horší, než má rodná země. Je zkrátka jiné,“ dělí se o své pocity dvacetiletá Xenie z Altajské státní univerzity.
Valentinu z Murmanské státní humanitární univerzity překvapilo, že Češi i po dvaceti letech umějí tak dobře rusky. „Lidé u vás jsou velmi pohostinní. Obzvlášť mě udivilo, jak dobře znají ruský jazyk. Některá děcka z Open Gate umí rusky a během našeho pobytu s námi zkoušela mluvit. To bylo samozřejmě příjemné,“ vypráví mladá studentka.
Obě dívky tvrdí, že je vyučovací metoda ve škole Open Gate překvapila. Podle jejich slov bylo zajímavé vidět, jak funguje škola, která se svým přístupem, nestandardním způsobem výuky a celkově liberálním prostředím diametrálně liší od toho, na co jsou zvyklé z domova.
Přitom, jak, tak trochu skromně, prohlásila jejich kamarádka Natalija z Petrozavodské státní univerzity, pro Rusa zvyklého na jiné školní pořádky to, co uviděli v Open Gate, nebylo zcela obvyklé a moc pochopitelné.
Pivo je lepší než vodka
Pro ruské studenty z regionů návštěva Česka nebyla vzdělávací cestou, jako spíše možnost, jak poznat jinou kulturu. Dívky otevřeně přiznávají, že v komunikaci s jejich českými protějšky jim bránila slabá znalost angličtiny. Ale pobavit se mezi s sebou přeci jen mohli.
„S českými dětmi jsme se viděli hlavně během jejich vyučování. Naštěstí jsme se stihli pobavit o různých věcech. Třeba o našich zájmech nebo o stereotypech. Ukázalo se, že pod Ruskem si většina českých dětí představila Putina, vodku, matrjošky, zimu a někdo si vzpomněl na hokej. Pamatuji si, jak jsme jim dlouho vysvětlovali, že vodka sice je tradiční ruský nápoj, ale pivo mámě přeci jen raději,“ vzpomíná s úsměvem Xenie.
Když však dojde na otázku o emigraci do zahraničí za lepším životem, kterou je stále aktuální pro nemalý počet ruských vysokoškolských studentů, dívky odmítavě kroutí hlavou. Svou zemi zatím vyměnit za jinou neplánují.
„Zatím se mi komfortně žije v Rusku. Má svou zemi velmi ráda. Ale třeba bych ráda přijela do Česka na nějakou stáž. Myslím si, že by bylo zajímavé rozšířit své znalosti o evropské zkušenosti,“ uzavírá studentka ekonomie Natalija.
Tento text není placenou reklamou PPF, Home Creditu, ani školy Open Gate. Autora zaujal především pohled ruských studentů z regionů na Českou republiku. Vyhazuji si proto právo nereagovat na komentáře obsahující podobná obvinění. Děkuji za pochopení.
Žít stovky kilometrů od hlavního města není lehké. Zejména v Rusku. Moskvu a zbytek odděluje, dnes již spíše pomyslná, hranice sto prvního kilometru. Za čarou, kterou narýsovala sovětský režim, aby se ohradil od nespolehlivých elementů, je méně příležitostí a horší perspektivy. Jen lexusy tamních úředníků jsou stejné jako u těch moskevských.
Absence kariérních výtahů také sehrává svou roli. Talentovaní studenti ze sociálně slabších rodin se málokdy dostanou dál než do regionálních metropolí. O studiu v zahraničí mohou často jen snít. O tom, že Rusko v tomto směru prohrává v porovnání s ostatními státy, přiznal před dvěma roky i prezident Medveděv.
„Stát by měl vytvořit takový systém, který by dovolil vybírat talentované lidi. Naším slabým místem je právě systém výběru takových lidí a vytvoření pro ně efektivního kariérního výtahu,“ nechal se Medveděv slyšet na setkání s vítězi školních a studentských olympiád.
Modré ptáče
Od Medveděvova prohlášení se málo co změnilo. Naopak, nezřídka nevládní organizace, místo toho aby doplňovaly státní agentu, ji fakticky nahrazují. Mezi ně patří také fond Siňaja ptica, založený úvěrovou společností Home Credit, patřící do skupiny PPF českého podnikatele Petra Kellnera.
Fond třetím rokem pomáhá talentovaným dětem z ruských regionů, které sice pocházejí z nebohatých rodin, ale mají zájem o studium. Není přitom důležité, jakým oborem se zabývají. Účastníci projektu od prvního ročníku dostávají stipendia, přesahující státní pomoc, učebnice a fond pro ně pořádá tématické kurzy.
Nedávno aktivity fondu získaly mezinárodní rozměr, když se dvacet pět jeho účastníků zúčastnilo týdenního pobytu v České republice. Kromě prohlídky Prahy a obligátních Karlových Varů se studenti zúčastnili lekcí v Kellnerově soukromém gymnáziu Open Gate.
Obrovský rozdíl
Pro většinu ruských studentů to bylo poprvé, co se podívali do zahraničí. „Byla to má první cesta do Evropy a byla jsem jí zkrátka okouzlena. Mezi Českem a Ruskem je obrovský rozdíl. Tam je jiná atmosféra, rytmus života, kultura. Nechci říci, že Česko je lepší nebo horší, než má rodná země. Je zkrátka jiné,“ dělí se o své pocity dvacetiletá Xenie z Altajské státní univerzity.
Valentinu z Murmanské státní humanitární univerzity překvapilo, že Češi i po dvaceti letech umějí tak dobře rusky. „Lidé u vás jsou velmi pohostinní. Obzvlášť mě udivilo, jak dobře znají ruský jazyk. Některá děcka z Open Gate umí rusky a během našeho pobytu s námi zkoušela mluvit. To bylo samozřejmě příjemné,“ vypráví mladá studentka.
Obě dívky tvrdí, že je vyučovací metoda ve škole Open Gate překvapila. Podle jejich slov bylo zajímavé vidět, jak funguje škola, která se svým přístupem, nestandardním způsobem výuky a celkově liberálním prostředím diametrálně liší od toho, na co jsou zvyklé z domova.
Přitom, jak, tak trochu skromně, prohlásila jejich kamarádka Natalija z Petrozavodské státní univerzity, pro Rusa zvyklého na jiné školní pořádky to, co uviděli v Open Gate, nebylo zcela obvyklé a moc pochopitelné.
Pivo je lepší než vodka
Pro ruské studenty z regionů návštěva Česka nebyla vzdělávací cestou, jako spíše možnost, jak poznat jinou kulturu. Dívky otevřeně přiznávají, že v komunikaci s jejich českými protějšky jim bránila slabá znalost angličtiny. Ale pobavit se mezi s sebou přeci jen mohli.
„S českými dětmi jsme se viděli hlavně během jejich vyučování. Naštěstí jsme se stihli pobavit o různých věcech. Třeba o našich zájmech nebo o stereotypech. Ukázalo se, že pod Ruskem si většina českých dětí představila Putina, vodku, matrjošky, zimu a někdo si vzpomněl na hokej. Pamatuji si, jak jsme jim dlouho vysvětlovali, že vodka sice je tradiční ruský nápoj, ale pivo mámě přeci jen raději,“ vzpomíná s úsměvem Xenie.
Když však dojde na otázku o emigraci do zahraničí za lepším životem, kterou je stále aktuální pro nemalý počet ruských vysokoškolských studentů, dívky odmítavě kroutí hlavou. Svou zemi zatím vyměnit za jinou neplánují.
„Zatím se mi komfortně žije v Rusku. Má svou zemi velmi ráda. Ale třeba bych ráda přijela do Česka na nějakou stáž. Myslím si, že by bylo zajímavé rozšířit své znalosti o evropské zkušenosti,“ uzavírá studentka ekonomie Natalija.
Tento text není placenou reklamou PPF, Home Creditu, ani školy Open Gate. Autora zaujal především pohled ruských studentů z regionů na Českou republiku. Vyhazuji si proto právo nereagovat na komentáře obsahující podobná obvinění. Děkuji za pochopení.