Žádný sport, ani vodka nebo ropa. Rusko může být hrdé především na své dívky. (článek nemá nic společného s kauzou Pussy Riot)

Přátelé, povězte, na co Rusko může být ve skutečnosti hrdé? Na vynikající sportovce? Možná, několikrát do roka. Na vodku? Také v Polsku nedělají špatnou. Na plyn a ropu? Třeba, pokud to je pro někoho důležité, nebo pokud se na vás usmálo štěstí a jste akcionář Gazpromu. Asi to bude znít banálně, ale Rusko může být hrdé především na své dívky.

Nevím přesně proč, ale v mém rodném městečku byly ruské dívky považovány za šeredy. Kdo ví, na vině může být, většině Čechům přirozený, měšťácký patriotismus nebo namalovaná jako strašák a zuby louskající ořechy Marfuša z populární filmové pohádky Mrazík. Nevím. Ať je to jakkoliv, v mém okolí nikdo ruské dívky a ženy za vzor krásy nepovažoval.

A taky proč? Vždyť Češky jsou právem považovány za jedny z nejkrásnějších dívek v Evropě. A to nehledě na to, že jsme skoro čtyři století trpěli pod německou nadvládou.
Ta se ale naštěstí na českých dívkách neprojevila, žádné Gertrudy se z nich nestaly, a naopak si uchovaly svou krásu. Proč bychom si tedy měli všímat nějakých Rusek?

Avšak, když poprvé překročíte ruskou hranici, tak zjistíte, nakolik jsou mylné stereotypy, které jste si přivezli z městečka svého mládí. A co hůř, ruské dívky nejenže mohou dívkám z Česka konkurovat, ale jsou, k smůle našich spoluobčanek, mnohem zajímavější.

Než budu pokračovat dál, dovolím si malou poznámku. Text je věnován normálním dívkám. O umělých dámách, které jsou nacpané silikonem a botoxem, hovořit nebudu. Ne, že by se mi nelíbily (co si to nalhávám, vždyť je to pravda), ale žiji mimo jejich místo výskytu a zřídka kdy jsem s nimi v kontaktu. Také se mi zdá, že móda na umělost se postupně vytrácí a zůstávají pouze její oběti se rty jako vzducholoď.

Ale vraťme se k obyčejným ruským dívkám. Jejich hlavním rysem je vášeň ke kráse. Samozřejmě, české dívky se také rády dobře oblékají a chtějí vypadat hezky, ale Rusky jsou v tomto směru mnohem ambicióznější. Ruská dívka nechce jen vypadat hezky, jejím cílem je být nejpřitažlivější v místě, kde se právě nachází. Ať se jedná o noční klub, práci nebo knihovnu. To není důležité. Cíl je vždy stejný: podrobit si svou krásou okolí.

V moskevské podzemce je možné každý den a v jakoukoliv dobu vidět nemalý počet dívek, které si ve svých nejlepších kostýmcích a sukních pyšně sedají na hnědá sedadla a míří dobývat centrum města. To se přitom netýká pouze mladých slečen. Není to tak dlouho, co jsem pozorovat starší dámy, které se v horkém srpnovém dni procházely po Arbatu v tom nejlepším, co jejich šatník nabízí. Poté, co si užily procházku, v celé své parádě zašly do bistra zchladit žízeň pivem.

A to se týká nejen Moskvy nebo ruských velkoměst. Leninova ulice, tradiční hlavní tepna ruských obcí, se prakticky ve všech regionech se stává kolbištěm, na kterém dívky soutěží o titul místní miss.

Přitom ruské dámy si své vášně ke kráse jsou vědomy. Jak mně vysvětlila jedna kamarádka, která mimochodem bydlí daleko za Moskvou, ruské dívky se, na rozdíl od evropských představitelek slabého pohlaví, snaží vypadat jako ženy. A svou ženskost se snaží vždy zdůraznit.

Avšak všechno má svou mez. Víte, jak s absolutní přesností poznáte na ulici ruskou dívku? Bude mít na sobě lodičky na jehlových podpatcích. Právě tato nepochopitelná záliba ve vysokých podpatcích s vysokou přesností demaskuje Rusky a dívky z republik bývalého Sovětského svazu celkově. Cizinci tyto "španělské boty" na jehlách považují za fenomén. Před několika lety novináři z jednoho českého týdeníku o něm dokonce natočili krátkometrážní film.

Pokud snaha hezky se oblékat a dobře vypadat ruské dívky zkrášluje, na obřích jehlových podpatcích ve většině případech vypadají jako žirafy na chůdách. Díky bohu, že se českým dívkám tato móda vyhnula.

Čím se však, zatím, většina městských ruských dívek může pochlubit je jejich "sovětská" výchova. Je podivuhodné, kolik během svého dětství stihne zvládnout průměrná Ruska: učí se hrát na hudební nástroje, chodí do pěveckého nebo tanečního kroužku, učí se cizí jazyky nebo sportuje.

Musím se přiznat, že mě to vždycky přitahovalo a zdá se mi, že to je jakási "přidaná hodnota" ke kráse ruských dívek. V České republice neznám ani jednu dívku, která by se mohla pochlubit například hrou na piáno a znalostí anglického jazyka, které získala ve svém mládí.

Přesto se mi zdá, že největší přednost ruských dívek a žen je jejich duševní vytrvalost a vůle žít nehledě na úděl osudu.

Doposud se ženám na Rusi nežije lehce. Ruská společnost je, oproti té české, daleko více patriarchální, což nemůže neovlivnit na vztah mezi ruskými muži a ženami. Obzvlášť, když galantnost nepatří mezi vlastnosti, kterými se proslavili ruští chlapi .

Myslím si, že mnozí ruští čtenáři nejednou slyšeli smutné příběhy o alkoholicích, ničících své rodiny, o mužích, žijících na úkor svých "bab" a tak dále. Jak ukazuje březnový průzkum veřejného mínění sociologické společnosti VCIOM, ne náhodou na druhém místě v ratingu důvodů k emigraci do jiné země je ženy zmiňují možnost realizovat své možnosti. Pro ruské muže v tomto směru je důležitější pořádek v dané zemi.

Ale aby se text definitivně nezměnil v socialistické přáníčko k MDŽ, dovolte mi na jeho konci zmínit nejhorší "nedostatek" ruských dívek. Jejich největší kaz na kráse je, že se velmi brzy vdávají. Je to poněkud zvláštní syndrom: sotva se včerejší školačka dostala na univerzitu, už zve své kolegy na svatbu.

Byl jsem překvapen, když jsem se dozvěděl, že jedna má kamarádka se v 19 letech chtěla vdát za svého chlapce ze školy. I když kvůli tomu mladíkovi celý příběh nakonec happyendem neskončil, nemohu si však představit, že by ve svých bezmála dvaceti pěti letech měla na krku děti a nemohla si užívat mládí. Nehovořím už o tom, že by na nějaké cestování mohla na několik let zapomenout.

Nezřídka přitom takové předčasné svatby dříve nebo později končí rozvodem. Osobně znám dvě dívky, kterým není ani 30 a jsou už podruhé vdané. V Česku naopak počet mých "okroužkovaných" kamarádů a kamarádek, kteří se narodili v 80. letech, mohu spočítat na prstech jedné ruce.

V tomto smyslu považuji za hrdinku jednu mojí kolegyni, pocházející ze Severního Kavkazu, která se ve svých 24 letech ještě nevdala. Ale jak sama říká, její dny svobody jsou sečteny.

Ruské dívky jsou unikum a Rusko má plné právo být na ně hrdé. Mimochodem, svého nejlepšího českého kamaráda už dávno zvu do Ruska. Nikoliv proto, aby si prohlédl Kreml nebo Petergrof, ale aby se pokochal pohledem na místní krasavice. Je proto dobře, že kdysi ruský parlament nevyslyšel žádost svérázného ruského politika Vladimira Žirinovského, aby ruské dívky měly zakázáno ženit se s cizinci.

(Upravený text byl 17. srpna 2012 zveřejněn v ČR vycházejícím ruskojazyčném týdeníku Inform Praga)