Právnička Klára Samková a senátor Tomio Okamura chtějí torpédovat první přímou volbu hlavy českého státu. „Nedemokratická pravidla“, která chtějí napadnout, by nám však v Rusku mohli závidět.

Těšil jsem se, že v Moskvě budu moci volit prezidenta. Ne toho, který v Kremlu sedí od roku 2000 nebo jím vybraného nástupce, ale našeho. Českého. Ale ouha.

Když se politici po třech letech od vládní novely konečně rozhoupali a letos v srpnu to definitivně klaplo, přímé hlasování hlavy státu hodlají napadnout ze zdola.

Kdepak, nejde o čin hájkovských odbojářů, kteří v přímé volbě vidí nástup vlády Antikrista, ale truc právničky Kláry Samkové.

Samková chtěla také soutěžit o prezidentské křeslo. Získala jen ale 128 podpisů a do finálního souboje se nedostala. Následně napadla celý princip voleb.

Jak sdělila Novinkám.cz, celý zákon je popřením přímé volby a je nutné ho zrušit. „Od momentu, kdy jsem ten zákon přečetla, mi bylo jasné, že je to políček do tváře českého voliče. Měla jsem to v plánu od samého počátku,“ prohlásila Samková.

Nevím, co bylo první. Jestli vykalkulovaná hra s potenciálními voliči, kteří jí chtěli nominovat, nebo pokus o kandidaturu a následné rozčarování (říkejme tomu kulantně tak). Své rozhodnutí Samková plně nevysvětlila ani novinářům, ani odběratelům na Facebooku.

A aby toho nebylo málo, k šarádě s „nedemokratickými volbami, které je nutné zastavit“ se přidal rozzlobený populista Tomio Okamura.

„Tento sběr podpisů je nelegitimní. Diskriminoval kandidáty, kteří nemají potřebné finance na sběr, což je protiústavní, je lehce zneužitelný, nekontrolovatelný a v důsledku o ničem nevypovídá. Jen o schopnosti a možnostech sesbírat nějaká data,“ řekl Aktuálně.cz novopečený senátor.

Na chvilku si představme, že nešlo o kalkul nebo o snahu zviditelnit se, ale o skutečné „odemokratičnění“ českého volebního systému. Nezbývá, než jim v takovém případě popřát hodně štěstí. Bude to věru sisyfovská práce.

Nezávislí kandidáti totiž museli získávat podpisy ještě před schválením přímých prezidentských voleb. S podpisovými archy běhají po našich luzích a hájích třeba pretendenti na městské zastupitele nebo na senátorský post. Tisíc podpisů musel získat ve svém volebním obvodu i Okamura, aby nyní mohl usednout v horní komoře českého parlamentu.

Ale to jen tak na okraj.

Podpisy, proti kterým se vzpouzí Samková a Okamura, jsou běžně používanou praktikou. Takové síto funguje ve většině zemí, které volí hlavu státu přímo. Jako třeba u našich sousedů. Sto tisíc podpisů musí získat prezidentský kandidát v Polsku, na Slovensku kandidátovi stačí 15 tisíc podpisů.

Ve Francii je minimální limit 500 podpisů. Nikoliv však voličů, ale volených představitelů, a to alespoň z 30 departamentů.

Pokud je podle paní Samkové ověřování podpisů v praxi nemožné, jak to teda ti Slováci a Poláci dlouhá léta dělají?

A jak se vůbec ověřují u českých nezávislých kandidátů? Baj vočko?

Opravdu vypečený zákon o volbě hlavy státu mají v Rusku. Ten by se dozajista paní Samkové a panu Okamurovi líbil.

Nezávislý kandidát, který by chtěl letos v březnu vyzvat Vladimira Putina na souboj o Kreml, musel získat nejméně 2 miliony podpisů. Přitom v každém ze subjektů Ruské federace mohl maximálně shromáždit 50 tisíc podpisů. Na získání podpisů přitom kandidát má pouhý měsíc během novoročních svátků.

Poté na řadu přichází centrální volební komise, která v jedné pětině archů zjišťuje platnost podpisů. Pokud počet neplatných podpisů přesáhne 5 procent, kandidát je z hlasování diskvalifikován.

Někdejší předseda ruské vlády Michail Kasjanov, který chtěl kandidovat v prezidentských volbách v roce 2007, na anabázi s podpisy vzpomíná následovně.

„Z 600 tisíc podpisů, zkoumaných podle zákona centrální volební komisí, bylo pouze 213 uznáno za ‚nevěrohodné‘. To se týkalo těch příjmení a čísel občanských průkazů s podpisy, u nichž vznikly pochyby… Zbylé podpisy, které centrální volební komise odmítla schválit, byly z kategorie ‚neplatných‘. Jejich pravost nebyla zpochybněna, ale komise měla výhrady k podobě podpisových archů. Například, při uvedení adresy trvalého pobytu někdo napsal Peredělkino, přitom bylo třeba napsat obec Peredělkino.

Tedy, nikdo – ani centrální volební komise, ani později nejvyšší soud – nezpochybnil, že dva miliony občanů mi skutečně vlastnoručním podpisem vyjádřily podporu… Úřady si nicméně vyložily zákon takovým způsobem, že technologická specifika podoby podpisových archů byla postavena nad projev vůle občanů.“

Takto, alespoň podle mého názoru, vypadá diskriminace kandidátů.

Mám proto malou a čistě sobeckou prosbu. Paní Samková, pane Okamuro, nešaškujte. Nekažte mi tu možnost užít si v Rusku, alespoň jednou, svobodné prezidentské volby.