Chybělo málo, doslova píď, aby Rusko vkročilo do nového roku s nelichotivými titulky. Kreml však zachránila pokroková francouzská kulturní fronta. Respektive herec Gérard Depardieu a jeho neméně hvězdná kolegyně Brigitte Bardotová.

Na přelomu roku všechna média rozvibrovala informace, že Depardieu vytáhl do boje proti francouzskému prezidentu Hollandovi, který v zemi chce zavést 75 procentní milionářskou daň.

Přestože, jak se herec pochlubil, byl jeho otec komunista, dělit se se státem o své příjmy nechce. Rozhodl se proto přesídlit do sousední Belgie, která bohatým bere pouze 50 procent. A pak přišel dárek od přítele z Kremlu.

Depardieu mimoděk pohrozil, že raději bude žít v Rusku, než ve Francii. Nedávno tam dotočil film o Rasputinovi, zamiloval se do břízek v podmoskevském Domodědovu, a tak vůbec. Pár týdnů na to se už francouzská hvězda objímala v Soči s Vladimirem Putinem a z jeho rukou přebírala fungl novou ruskou občanku.

V Gérardu Reneoviči se následně vzhlédla Brigitte Bardotová. Ne, že by snad také chtěla byt v mordvinském Saransku (přibližně 650 kilometrů od Moskvy) nebo by ji lákala 13 procentní daň z příjmu. Bardotka pohrozila, že požádá o ruské občanství, pokud se francouzské úřady rozhodnou utratit dvě nemocné slonice v Lyonu.

„Považuji ho (Putina) za velmi humánního. Pokaždé, když ho o něco prosím, pomůže mi. Udělal pro ochranu zvířat více, než všichni naši prezidenti,“ prohlásila bývalá hvězda a dnes agilní aktivistka za práva zvířat.

O tom, že je staronový ruský prezident milovník zvířat, není pochyb. Svůj kladný vztah k nim demonstroval dokonce jako vůdce jeřabího hejna. Většina Rusů však k přírodě tak citlivá není. Až si Bardotová přiletí do Ruska pro občanku, asi dostane psotník už jen z toho, jak vášnivě se tu nosí kožichy.

„Dříve zoufalí hrozili vládě sebevraždou, nyní ruským občanstvím,“ trefně prohlásil zástupce šéfredaktora Moskevského komsomolce Ajder Muždabajev.

Kauza papírové emigrace francouzských hvězd stříbrného plátna na Rus však zastínila velmi ostudnou záležitost.

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal 28. prosince zákon Dimy Jakovleva. Má jít o odpověď Kremlu na nedávno v USA schválený zákon Magnitského. Rusku se totiž nelíbí, že Američané zmrazili konta a zakázali vstup na americké území ruským úředníkům, kteří jsou zapleteni do případu smrti právníka Sergeje Magnitského.

Kauza Magnitského není jen nejtemnější kaňka na prezidentství Dmitrije Medveděva, ale také pomyslná špička státní korupce, panující v Rusku. Současně ilustruje poměry v nejvyšších patrech ruské politiky.

Sergej Magnitskij byl právník amerického fondu Hermitage Capital. Za doposud nevyšetřených okolností zemřel v polovině listopadu 2009 ve věznici Matroskaja Tišina. Osudné se mu stalo, že přišel na obrovskou defraudaci, do které byli zapleteni ruští úředníci.

V roce 2007 ruské orgány zahájily vyšetřování místních poboček fondu Hermitage Capital, kvůli podezření z nezákonného nákupu akcií strategických podniků jako Gazprom nebo Rosněfť. Během prohlídek kanceláří vyšetřovatelé zkonfiskovali listiny, které, jak následně Magnitskij zjistil, byly použity ke krádeži z ruské pokladny 5,4 miliard rublů, maskované jako daňový přeplatek.

Najednou Magnitskij začal jednoduše překážet. Zažaloval policisty, kteří se na operaci podíleli, a o defraudaci příliš hlasitě mluvil. Koncem listopadu 2008 byl proto zatčen a umístěn do vazby. Kde také rok na to za doposud nejasných okolností zemřel.

Případ vyvolal v Rusku i v zahraničí velké znepokojení. Vyšlo totiž najevo, že právník byl ve vazbě mučen a osoby zapletené do případu záhadným způsobem přes noc zbohatly. Zainteresovaní policisté si, kromě nákupů nemovitostí a luxusních vozů za sta tisíce dolarů, navíc pomohli k povýšení.

Ruská justice však celý případ vyšetřovala velmi laxně. A loni v prosinci definitivně zprostila obvinění z posledního podezřelého z Magnistkého smrti - zástupce šéfa vazební věznice, ve které byl advokát držen.

Tři roky po nešťastném právníkově konci byl americkým Kongresem prolobbován zákon, jenž na dálku trestal všechny korupčníky, na které byla v Magnitského kauze ruská spravedlnost krátká.

Spojené státy jsou sice pro Rusko stále ideologický nepřítel, ale ruští úřednici a politici tam velmi rádi odpočívají. Zákon Magnitského je tak opravdu vystrašil. Co kdyby příště přišla řada na ně?

Proto skupina ruských senátorů dokonce osobně navštívila americký Kongres a pokusila se své kolegy přesvědčit, aby zákon neschvalovali. Situace vypadá stejně absurdně, jako kdyby se naše senátní delegace vydala do Irska orodovat za Berdychův gang.

Přestože ruští politici tlačili na Johna Kerryho ze všech sil, Barack Obama k jejich smůle zákon v polovině loňského prosince podepsal.

Za potrestání svých korupčníků slíbilo Rusko Američanům „symetrickou a asymetrickou“ odplatu. Tou má být právě zákon Dimy Jakovleva.

Podle něho mají osoby podílející se na narušení lidských práv Rusů v zahraničí zakázán vjezd do Ruska a budou zablokovány jejich účty v ruských bankách. Dále ruské nevládní organizace, financované z USA, budou zavřeny a Rusové s americkým občanstvím nesmí od 1. ledna 2013 v nevládkách působit.

Nejdůmyslnějším trestem pro Američany bezesporu je zákaz adopce ruských dětí. Jaký vztah mají malí obyvatelé dětských domů k Magnitskému není jasné, ale Kreml tím skutečně ukázal svou sílu. Doslova položil USA na lopatky. Ne náhodou je Vladimir Putin podle blogu Foreign Policy druhý nejvlivnější muž na planetě. A před ním prázdno.

Autory zákona nezajímalo, že každoročně rodiny z USA adoptují bezmála tisíc dětí, z toho několik desítek postižených, které by v Rusku čekala pomalá smrt (paralympijská medailistka Tatyana McFaddenová by mohla vyprávět). Pro ruské byrokraty je celý problém pouze zástupný. Zákon musel dostat nějaký název. Pojmenovat ho po vězněném v USA pašeráku zbraní Viktoru Butovi by bylo příliš okaté. Proto si vybrali jméno chlapce, kterého nechal zemřít jeho americký adoptivní rodič.

Nevinné děti jsou tak jediné, koho ruským režim potrestal za smrt Sergeje Magnitského. Média na to už pozapomněla. Novodobý Dean Reed z gradující ostudy Rusko vysekal. Za to si bezesporu ruské občanství a možná i to křeslo ministra kultury Mordvinska zaslouží.