Reportáž o ruském školství z dívčí internátní školy ministerstva obrany.

Ruské školství zažívá sociální krizi. Její hloubku ilustruje příspěvek na jednom internetovém fóru, který vyvolal bouřlivé diskuze po celém ruském internetu. Šestadvacetiletá mamka z dobře situované rodiny se ptá uživatelů ruské obdoby Mimibazaru, co má dělat s výchovou své dcery.

„Náš tatínek si vydělá dost na to, abych si nemusela dělat starosti o takové malichernosti jako práce, mateřská, školka a další. Máme všechno pro normální dětství. Učíme se v jednom z nejlepších center předškolního vzdělávání, chodíme plavat, na dětskou gymnastiku a masáž. To má své plody, protože už nyní je vidět rozdíl mezi námi a jinými dětmi... Problém spočívá v tom, že já moc nechci, aby má dcera, až začne chodit do školy, začala být jako její vrstevníci. Její pohled na svět se může úplně změnit a přestane se cítit kreativní a originální... Poraďte prosím, máme čekat, až dítě dosáhne školního věku a potom odjet do prosperující Evropy? Nebo máme odjet v nejbližší době,“ píše zcela vážně Ilona.

Psát o sociální nerovnosti, hodnotách hýbající současným Ruskem nebo neradostné úrovni školství, proti které protestují dokonce samotní učitelé, by nebylo moc originální. Mnohem zajímavější je podívat se na opačný příklad.

Škola mezi paneláky

Na hranici oddělující širší centrum Moskvy od propletence panelákových čtvrtí s průmyslovými zónami se nachází dívčí internátní škola ministerstva obrany. Škola, která byla v roce 2008 otevřena na místě carských Nikolajevských kasáren, leží v těsném obklíčení panelových domů a není lehké ji najít. A už vůbec se do ní dostat. Zařízení obehnané vysokou zdí funguje pod patronátem ministra obrany a projít do něho lze jen přes vrátnici.

Škola je zvláštní tím, že se v ní učí výlučně dívky, jejichž rodiče nosí uniformu ruských ozbrojených sil. Nejčastěji to jsou sirotci nebo děti ze vzdálenějších regionů. „Nehledě na to, budoucí žákyně se o své místo musí ucházet. Všechny kandidátky musí podstoupit přijímací zkoušky ze tří předmětů. Jedním z nich je povinně cizí jazyk,“ říká zástupkyně ředitelky pro inovace Marina Čerepanovová.

„Bylo docela obtížné se sem dostat. Protože v naší škole byla jiná úroveň vzdělávání. Mnohem nižší. Několik měsíců jsem si musela zvykat, ale teď se tu učím bez problémů,“ říká Nastja, která do školy přijela z Murmansku, ležícího na severozápadě Ruska u hranic s Norskem.

Podle Mariny Čerepanovové se v současné době v internátním zařízení učí 740 žákyň od páté do jedenácté třídy. „Dívky mají po celý den intenzivní program. Ve škole kromě klasických předmětů mohou navštěvovat bezmála čtyřicet výběrových kurzů – krasobruslení, jezdectví, šerm, fotbal, tanec nebo dokonce sumo. Kromě angličtiny, němčiny a francouzštiny se mohou učit i čínsky,“ vysvětluje pedagožka.

Pravidelně do ústavu přijíždí přednášet známí ruští politici nebo novináři. Ale také módní návrháři i zahraniční šéfkuchaři.

Skoro vojenská disciplína

Ve škole panuje skoro vojenská disciplína. Dívky nosí školní uniformu, mají stejné boty i fialové kabáty. Vedení ústavu, jak říká Čerepanovová, jim dovoluje mírnou individualitu. Mohou se lehce malovat a batohy, také fasované, si upravují různobarevnými stužkami.

„Zprvu bylo těžké si zvyknout na místní režim. Dřív můj život vypadal úplně jinak. Ale postupem času jsem to zvládla,“ vysvětluje deváťačka Nastja. Do školy přijela až z druhého konce Ruska, z dálněvýchodního Přímořského kraje.

Světský režim se vším všudy

„Hidžáby vyloženě nezakazujeme. Ale protože jsme světská instituce, nikdo je tu nenosí. Stejně jako pravoslavné dívky nenosí své šátky,“ odpovídá Čerepanovová na otázku, která je citlivá nejen pro Evropu, ale poslední dobou i pro jih Ruska.

Škola je natolik světská, že ve třídách nevisí ani portrét ruského prezidenta. Jen jeden snímek Vladimira Vladimirovič se žákyněmi školy se vyjímá nedaleko vchodu do jídelny. Na hlavu státu se z protější zdi dívá manželka exšéfa Kremlu Světlana Medveděvová.

Striktně zakázáno je kouření. Podle pedagožky nekouří nikdo z učitelského sboru. Pokud je dívka přistižena, jak si vychutnává cigaretu, automaticky ji čeká vyhazov.

Kluci na internetu

Opustit ústav mohou dívky jen když škola jede na exkurzi nebo v doprovodu příbuzných. „Moji rodiče za čtyři roky, co se tu učím, nemohli ani jednou přijet. Pokaždé jezdím za nimi o prázdninách sama,“ říká se smutkem v hlase Nastja z Murmansku.

Kasárenský režim a život za vysokou zdí neznamená, že dívky jsou zcela odtrženy od vnějšího světa. „Všechny mají mobily a notebooky. Ty nevydáváme, kupují jim je rodiče. Dívky, které nemají počítač, mohou v knihovně používat Skype. Ve všech budovách je wi-fi. Na pokojích také mají televize, na kterých běží federální kanály,“ říká Čerepanovová.

Ve škole, v rámci výběrových kurzů, funguje i televizní studio. Dívky v něm připravují pořady, které pak vysílá školní kanál. Ve studiu pracuje také jediný chlapec, se kterým na pozemku školy přijdou dívky do kontaktu.

Jak říká Olga Blotnickaja, vedoucí laboratoře inovačních vzdělávacích technologií, dívky se s vrstevníky opačného pohlaví setkávají jen na kadetských diskotékách, které pro ně ústav pořádá. O nějakém randění nemůže být ani řeč. Jak pedagožka ale dodává, žákyně s kluky komunikují v sociálních sítích. To jim nikdo nezakazuje.

Služba vlasti láká jen některé

„Asi třetina absolventek naší školy se po maturitní zkoušce vrací do regionu, odkud přijeli. Většinou záleží na finančních možnostech rodičů a dalším studiu,“ vysvětluje Blotnickaja. Podle jejich slov dívky nemají s přijetím na vysoké školy problém. V Rusku byly zrušeny přijímací zkoušky a při skládání státní maturity, díky výborné přípravě, dosahují dobrých výsledků.

Jen v loňském roce se reprezentantkám školy podařilo získat 24 mezinárodních a 83 celostátních ocenění z vědomostních olympiád a uměleckých soutěží.

Jak zároveň uvádí Marina Čerepanovová, dívky nemusí povinně pokračovat ve studiu na vojenských univerzitách. Přibližně polovina absolventek si přesto podává přihlášky do akademií ministerstva obrany. Nejčastěji do Petrohradu, na vojenské zdravotnictví nebo překladatelství.

„Já osobně neplánuju pokračovat v armádní kariéře. Láká mě studium na akademii FSB,“ bez ostychu přiznává Nastja. „Líbí se mi vyšetřovat různé zločiny,“ říká s úsměvem.