Krize nekrize, Putinova hvězda nehasne. Nově se stal hrdinou básnické sbírky důchodkyně z ruského Saratova.

Často se hovoří o tom, že v Rusku je pěstován kult Vladimira Putina. Nikoliv v tom smyslu, že by bývalému prezidentovi stavěli sochy (pokud nebudeme počítat dárek ruského sochaře pro Arnolda Schwarzeneggera), ale spíš způsobem, jakým je Putin prezentován a vnímán ruskou společností, nebo alespoň její převážnou částí.

Přestože si podle výzkumu společnosti Levada-Centr Rusové nedělají iluze o tom, čí zájmy premiér hájí (podle 10 % respondentů prosazuje zájmy všech a podle 21 % dotazovaných zájmy obyčejných lidí) drží se i v období ekonomické krize suverénně na vrcholu popularity. Za rok se tábor kladně hodnotících Putinovu politiku zmenšil pouze o pět procent. Z 83 % na 78 %. Podle Fondu veřejného mínění se dokonce nezměnil a zůstal na 66 %.

Čím to je způsobeno? Vladimir Vladimirovič stále imponuje carskou náturou (jako tvrdý a spravedlivý panovník dokáže vše vyřešit a k poslušnosti přinutí i lačné oligarchy) a slovní ekvilibristikou, ve které často používá lidu blízký žargon. Stačí zmínit dnes již legendární výrok o topení teroristů v záchodě.

Takový obraz Putin pravidelně a zřejmě také rád přiživuje. Jak jinak vysvětlit epizody s rozdáváním hodinek, legendu o záchraně televizního štábu před tygrem nebo snímky do půli těla svlečeného Putina, jež se už staly letním folklórem?

Není proto divu, že se tu a tam objevuje „lidová tvořivost“ s nádechem upřímné servility nebo politické kampaně.

Například v roce 2001 vznikly hned dvě sklady oslavující tehdejšího prezidenta. Dívčí skupina Pojuščije Vmestě toužila po příteli, který by byl jako Putin, rockeři ze skupiny Bělyj orjol zase do refrénu zakomponovaly verš „v širé krajině stojí raketomet Grad, za námi je Putin a Stalingrad.“

Když se vláda druhého ruského prezidenta blížila ke konci, objevil se dokonce jeho fanklub. Činnost fanoušků, kteří byli součástí PR kampaně za zvolení Putina na třetí funkční období, neměla dlouhého trvání. Poté, co Vladimir Vladimirovič usedl do premiérského křesla, hnutí zaniklo.

Úctu ke svému patronovi projevil také čečenský prezident Ramzan Kadyrov, a to poněkud specifickým způsobem. Na počest 420. výročí rusko-čečenských vztahů nechal v Grozném po Putinovi pojmenovat hned celou ulici.

Nejnovějším dílem lidové tvořivosti je kniha dětských básniček Putiňata. Napsala ji důchodkyně Irina Konnová ze Saratova. Sborník obsahuje 21 básní, avšak samotnému Putinovi jsou věnovány pouze dvě. Zde je malá ukázka:

Putiňata

V našem rodnému Rusku
strejda Putin vládne
„Velká a silná země musí být“
zasnil se takhle.

Ale jak bez dětiček?
Máme jich málo!
Přečetl si hodně knížek
A pak bylo zemi přikázáno:

Na každou mámu pouze jedno dítě?
To je málo!.. Dvě jsou třeba!
A tak se v naší zemi
Náhle kupa dětí objevila

Je jich hodně a jsou nádherní
Jako kvítky, tu i tam
Capartům teď v Rusku
Putiňata říkají!
(volně přeloženo – originální verze zde)

Jak informuje server NEWSru.com, autorka reagovala na tíživou demografickou situaci, s níž země bojuje. Inspirací jí posloužila Putinova výzva, aby se žena neomezovala pouze jedním dítětem, ale porodila přinejmenším dvě.

Není jisté, stanou-li se verše hymnou ruské demografické politiky. Do análů ruských politických bizarností se však s jistotou zapsaly.


Obal knihy (zdroj 4vsar.ru)