Není patrně v českých dějinách zaznamenáno období, kdy byl český stát z mezinárodního hlediska tak bezvýznamný jako právě dnes. Česká republika se stala nejvíce „nezávislým“ státem na světě - nezávisí totiž na ní naprosto nic. Už více než pětiletá absence jakékoli ucelené a přitom rozumné zahraničně-politické vize a české mezinárodní praxe je v nedávné, ale i v dávnější a dávné minulosti Čechů bez příkladu.
Výročí 17. listopadu se významně zapsalo do našich dějin a pamětí lidí. Datum má pro Čechy dvojjedinou symboliku - v tento den došlo k zlomovým událostem, které předznamenaly další osud českého národa.
Považuji dnešní prohlášení ČSSD ohledně jejího postupu proti vládní daňové reformě v podobě, jak i jejím přičiněním byla schválena tento týden poslaneckou sněmovnou, za výraz naprosté bezradnosti a absence jakékoliv dlouhodobější strategie.
Kauza ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka odhaluje mnohé. Na jedné straně naprostou prohnilost vlády Petra Nečase, kde už se nikdo neobtěžuje ani předstírat nějaké zásady či důrazný boj s korupcí. Prostě stačí, když TOP09 a VV řeknou, že kauzy ministrů za ODS se jich netýkají a opačně, čímž považují problém za vyřešený. Na straně druhé jsme však svědky vlažného postoje nejsilnější politické strany, ČSSD, která překvapivě nepožaduje Kocourkovu rezignaci. Jen ústy Bohuslava Sobotky žádá „včasné a důvěryhodné vysvětlení“.
Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, je to již druhý státní rozpočet, který bude projednávat tato poslanecká sněmovna. Nebudu v úvodu svého vystoupení unavovat příliš mnoha čísly, ale některá zmínit musím.