Pirátská strana je skutečně nekonformní spolek lidí. Není to ani masová strana, neboť čítá několik set členů.
Většinu času teď trávím, po návratu z cesty po Francii, Itálii a Rakousku, ve svém venkovském domě mimo Prahu a jsem tam velmi spokojen.
Když přijedu do Prahy, čeká mě jen chaos, který v jiném městě významu Prahu, není.
Agentura pro výzkum veřejného mínění STEM, uskutečnila na konci května průzkum, kterým vlastně zjišťovala, zda a do jaké míry se Češi bojí chudoby, respektive, do jaké míry se obávají neúnosného snížení své životní úrovně.
Řada z nás má jistě v dobré paměti jeden z předvolebních triků pravice před volbami do poslanecké sněmovny v roce 2010.
Na serveru Parlamentní listy jsem se dozvěděl, že můj bývalý úhlavní politický soupeř, expremiér Topolánek, vyzývá k bombardování Moskvy. No, abych byl přesný, mluví o tom, že by se to mělo zvážit, což je de facto totéž.
Nejsme sice malá země, ale řada našich „státníků“ podporovaná širokou plejádou novinářů ráda mluví o Česku jako o malé zemi.
V denním tisku se objevila zpráva, že dosavadní šéfredaktor Práva, Porybný, skončil na pozici šéfredaktora. Nemá smysl příliš rekapitulovat, ale tak jako každému člověku, tak i jemu se něco povedl a něco nepovedlo.
Vedení Šmardovy strany za podpory jednoho z bývalých předsedů, V. Špidly a P. Buzkové, uzavřelo určité dohody se známým modernizátorem levice, údajným miliardářem Bartou.
Jakou filozofii přístupu čekat od pravicové vlády při konsolidaci veřejných financí?
Dnešní rozhovor předsedy Šmardy v Blesku.cz je zatímním vrcholem politického neumětelství soc. dem. Musím říci, že jsem za posledních 13 let viděl a slyšel od lídrů sociální demokracie, dnes už většinou padlých, seriál hloupostí.
Každým rokem už od počátku 90. let se o prázdninách vydávám alespoň na týden či deset dní do jižní Francie na místa, která mám rád. Tam, kde je krásná příroda a kde mohu plavat dlouhé trasy většinou v klidném moři.