V příloze uvádím část textu ze svých připravovaných pamětí, který se týká pseudokauz organizovaných Kubiceho policejním útvarem ÚOOZ před volbami do sněmovny v červnu 2006. Cíl byl jasný, ovlivnit výsledek voleb do poslanecké sněmovny.

Jednalo se:

1. o pseudokazu Bilolíh – Kubicem řízeným policejním útvarem ÚOOZ bylo obviněno a teatrálně zatčeno sedm lidí, z toho tři členové ČSSD; jak se později ukázalo, tito lidé byli nevinní

2. o tzv. Kubiceho zprávu – „zpráva“ zprefabrikovaná pod taktovkou Kubiceho obsahovala lži, polopravdy a konstrukce; její zveřejnění necelé čtyři dny před volbami do sněmovny bylo gangsterským zásahem do volebního výsledku

3. o nezákonné zatčení Věry Jourové na základě vykonstruovaného obvinění, a to jen proto, že byla na Ministerstvu pro místní rozvoj krátký čas mou náměstkyní; také v jejím případě se zjistilo, že je nevinná

4. o pseudokauze Budišov, kde skupina sociálních demokratů byla skandálně vláčena a obviněna policií před komunálními volbami v roce 2006 na základě vykonstruovaných obvinění, aniž by se těmto lidem cokoliv prokázalo.

Ve všech těchto „kauzách“ figuroval Kubiceho útvar ÚOOZ.

Plk. Kubice je člověk bez kvalifikace, bez skrupulí. Svým postupem před volbami v červnu 2006 také ukázal, že je to člověk zcela pohrdající zákonností.

Plk. Kubice se v posledních letech (http://www.subsa.cz/) živil ve své detektivní a bezpečnostní agentuře SUB.S.A. s.r.o. podle vlastní charakteristiky této firmy takto:

„Poskytujeme tedy bezpečnostní služby, detektivní služby, ochranu před odposlechem, vyhledávání odposlechů, zajišťujeme ochranu před sledováním, bezpečnostní audity a bezpečnostní prověrky osob a firem. Též vyhledání a zajištění důkazů“.

Zdá se, že se kruh uzavírá. Vazby mezi Johnem – ABL a Kubicem jsou dlouholeté. Nyní můžeme tušit, kde se vzala investigativnost Johnova pořadu Na vlastní oči.

Jmenování J. Kubiceho ministrem vnitra je zcela skandální a neuvěřitelné. Cesta na úroveň Zimbabwe se naší zemi otevřela dokořán. Kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to vlastně komické.

Výňatek z mé knihy vzpomínek:

Kauza Biolíh

Když se 9. a 10. března 2006 objevila v médiích zpráva, že policejním útvarem ÚOOZ bylo zatčeno sedm lidí, z nichž tři (Josef Láznička, Ludmila Švarcová a František Vybíral) byli členy sociální demokracie, nebylo mně dobře po těle.

Tito lidé měli podle ÚOOZ zajistit pro kolínský lihovar licenci na výrobu biolihu a to za úplatek 15 milionů korun. Jednalo se – jak se později ukázalo – o jakousi předehru tzv. Kubiceho zprávy. Řekněme si rovnou, jak tato záležitost skončila. Až do voleb pravicová média udržovala zdání podezřelosti těchto lidí a podezřelé korupční kauzy, kterou spojovaly s ČSSD.

V červenci roku 2007 skončila celá věc s tím, že vyšetřování bylo ukončeno, neboť chyběly relevantní důkazy. V dubnu 2008 skončila pak celá záležitost definitivně, státní zástupce shledal důkazy málo průkaznými.

Celá kauza byla jasným konstruktem z dílny policejní složky ÚOOZ. Věděl jsem velmi dobře, kam tato policejní provokace směřuje. V zásadě šlo o to, aby ČSSD tyto své členy začala hájit a stala se podezřelou i s nimi. Byl to jasný polský scénář, kdy celá věc byla silně hysterizována v médiích, které až na Právo nebyly schopné objektivního přístupu. Komentáře zejména K. Šteigerwalda, „zpravodajství“ J. Kmenty a dalších zejména v MFD, dělaly ze zatčených členů ČSSD vyvrhele lidstva. Vedení ČSSD se rozhodlo nezastávat se těchto lidí. Věděl jsem, že to je jediná možnost, jak odlehčit tlaku, který na nás v tu chvíli byl. Neuniklo mně, že žádné licence na výrobu biolihu ve skutečnosti nejsou a ani nebudou, protože tento záměr má vláda v polovině roku 2005 odmítla. Vlastně jej opustila a nechtěla se k němu již vrátit. Nechápal jsem tedy, co by měli a mohli zatčení, zejména státní úředníci ovlivnit. A proč by je tedy někdo měl chtít zkorumpovat. To by musel být buď zcela neinformovaný člověk anebo idiot. Nicméně, přiznávám, že jsem v té době věřil v principy právního státu. Na tak závažné věci, jako je obvinění občanů a jejich zatčení se přece museli shodnout policie, státní zástupce a soudce. Předpokládal jsem, že je téměř vyloučeno, aby tito tři reprezentanti právního státu společně chybovali. Stalo se a nespíše to nebyla chyba, ale záměr!

Všichni tři naši zatčení členové byli v souladu s uplatněním principu presumpce viny během několika dnů zbaveni členství v ČSSD. Byli občansky potupeni, zničeni profesionálně i lidsky, nemluvě ani o jejich rodinách. A my jsme se jich nezastávali, protože to konstruktéři kauzy očekávali s tím, že nás to pak následně politicky poškodí. Museli jsme se od nich jasně oddělit a tak ztratit co nejméně bodů u veřejnosti.

Případy s podobným koncem byla obvinění dvou blízkých spolupracovníků lídrů sociální demokracie, k nimž došlo také ještě v březnu. V případě Evy Klimovičové se jednalo o spolupracovnici D. Ratha ještě z ČLK a v případě Jana Hanáčka o spolupracovníka Z. Škromacha. V obou případech šlo o obvinění z korupce, v obou případech se po čase ukázalo, že to byla obvinění nepodložená. E. Klimovičová ani nebyla členkou ČSSD, J. Hanáček byl ovšem jejím funkcionářem. Členem ÚVV, místopředsedou krajské organizace a také kandidátem do sněmovních voleb v roce 2006. Bylo mu v souladu s uplatněním principu presumpce viny ukončeno členství ve straně, skončil tedy také ve stranických funkcích a byl vyškrtnut z kandidátky pro volby do sněmovny. Po létech jsem ho potkal na okresní konferenci ČSSD. Bylo na něm vidět, že ta poslední léta byla pro něj velmi těžká. Těžce ho to zasáhlo.

Přál bych těm, kdo zkonstruovali všechny tyto lžikauzy, poničili životy řadě slušných lidí, aby alespoň chvíli museli žít život místo nich např. v průběhu těchto „kauz“. Život nevinného člověka, který v jednu chvíli přijde o práci, společenské postavení, životní perspektivu. A jehož rodina trpí. Ale hlavně organizátoři těchto „kauz“ naši zemi přiblížili praxi zemí jako je Zimbabwe či Pobřeží slonoviny.

Aféra Biolíh byla v následujících týdnech roznětkou další nehezké hry, kterou se ÚOOZ snažila ovlivnit politickou situaci v zemi. Neslýchané bylo v tomto směru médiím sdělené tvrzení mluvčí ÚOOZ kpt. Kosinové, že ÚOOZ prý čelí snaze ovlivňovat vyšetřování této kauzy. Přes klopotnou snahu manipulátorů z ÚOOZ se nicméně ani za následující pravicové vlády nepodařilo pěti lidem, o kterých zde píši, nic prokázat. O to ale snad, jak jsem již napsal, ani nešlo. Šlo hlavně o to, udržovat podezření vůči nim a ČSSD, která je za ně odpovědná, až do termínu voleb do sněmovny. A pak už to bylo jedno. Byla to cynická a promyšlená hra.

Polský scénář se našim protivníkům podařil sice jen částečně. Ale o nějaké body u veřejnosti jsme jeho uplatněním přišli. Věděl jsem, že negativní kampaň proti nám ještě zintensivní. Ze strany politických protivníků i ze strany médií. Zejména proto, že kauza Biolíh neměla ten účinek, jak její organizátoři očekávali.

Tzv. Kubiceho zpráva

V pondělí 29. května, tedy čtyři dny před volbami do poslanecké sněmovny jsem obdržel průzkum veřejného mínění agentury Factum, ve kterém byl poprvé po třech a půl letech zaznamenán mírný předstih volebních preferencí ČSSD před ODS. Dynamika naší volební kampaně, její vygradování na mimořádném sjezdu 13. května, televizní debaty, v nichž jsem měl jasnou převahu nad svým soupeřem M. Topolánkem, to vše vedlo našeho hlavního soupeře – ODS – k rozhodnutí použít brutální postup ke zvratu situace, která se začala vyvíjet v náš prospěch.

Z výpisů z telefonních účtů, které jsem později sám na vlastní oči viděl ve spisu na státním zastupitelství v Praze 5 vyplývá, že několik dnů před zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy byl poslanec ODS Vidím v telefonním spojení s plk. Kubicem. Pochopitelně nevím, o čem se pánové bavili. Určitě ale ne o počasí. Komplicita ODS a Kubiceho lidí je jasná. Zdrojem tzv. Kubiceho zprávy byl Mrázkův archiv. Ten byl „nalezen“ policisty z ÚOOZ při prohlídce T. Pitra. Dovolím si zaspekulovat. Zmíněný archiv zprefabrikovali nejspíše lidé z Kubiceho týmu, tedy z významné, prý elitní, policejní složky. (Anebo – jak ukazují zkušenosti s agenturou ABL – se mohla angažovat nějaká „detektivní“ agentura.) A ze souhrnu drbů, polopravd a lží z tzv. Mrázkova archivu tento tým nakonec zprefabrikoval tzv. Kubiceho zprávu.

Pro vůdčí roli v připravovaném dramatu, jakéhosi cappo di tuti cappi pražského organizovaného zločinu, byl již zhruba rok předem vytipován Václav Kočka st., organizátor atrakcí Matějské pouti. Začátkem devadesátých let prý rodina Kočků přišla obchodně do kontaktu s I. Langrem. Někdy v červnu 2005 se v tisku začaly objevovat informace, že V. Kočka st., takto pořadatel Matějské pouti v Praze, je mým poradcem. Tedy, poradcem předsedy vlády. Vždy jsme takovou informaci popřeli tiskovou zprávou Úřadu vlády. Vždy však tato informace vyskočila znovu za pár týdnů někde v denním tisku. Jakoby někdo V. Kočku chtěl za každou cenu propojit se mnou jako s českým premiérem.

A tzv. Kubiceho zpráva a předtím už v TV Prima v neděli 21. května předseda ODS Topolánek z něj udělal hlavu organizovaného zločinu v Praze. Když nic jiného, šlo o to veřejnosti sdělit: má ten premiér ale podezřelé známosti..... Světský je poradcem premiéra. Konstrukt? Co na tom, ten Paroubek přece nekrade, tak alespoň něco na něj máme.

Zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy bylo klíčové pro výsledek voleb do poslanecké sněmovny. Proto se jí budu věnovat podrobněji.

Uvedu hlavní události související s tzv. Kubiceho zprávou ve zkratce v zásadě tak, jak byly zveřejněny v brožuře "Kubiceho zpráva 2 roky poté".

16. května 2006 Proběhla státním zástupcem schválená prohlídka kanceláří pracovníků ÚOOZ, kteří byli vyšetřováni již od října předešlého roku a kteří následně figurovali v kauze tzv. Kubiceho zprávy. Inspekce ministra vnitra (IMV) si do této doby zajistila jak důkazy, které prohlídku opravňovaly, tak především velmi zarážející informace o výši majetku některých důstojníků ÚOOZ.

21. května 2006 v televizním duelu v Partii TV Prima obvinil Mirek Topolánkek Jiřího Paroubka ze spolupráce s podsvětím, přičemž se odvolával na údajně veřejné informace. Některé jeho slovní obraty se ovšem nápadně podobaly těm, které se o týden později objevily v tzv. Kubiceho zprávě.

25. května 2006 MF Dnes přinesla informaci o stíhání důstojníků ÚOOZ, mezi nimi i kpt. Hrušky, jednoho z autorů tzv. Kubiceho zprávy. Souhlas s úkony Inspekce ministra vnitra (IMV) dal i dozorující státní zástupce. Přesto kpt. Hruška veřejně prohlásil: "Jdou po nás, protože jsme se při vyšetřování dostali až příliš blízko k politice.“ 26. května 2006 však Nejvyšší státní zastupitelství jeho slova zásadně popřelo a konstatovalo: "Provedená dohledová prověrka vyloučila jakékoli ovlivňování této trestní věci."

25. května 2006 Plk. Kubice se telefonicky třikrát spojil s předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost (VOB) za ODS Janem Vidímem. Tento fakt vyplynul až z následného vyšetřování.
Plk. Kubice však nejméně až do voleb veřejně tvrdil, že to byl on, kdo byl poslancem a předsedou VOB Vidímem kontaktován, a to až 26.5. 2006 dopoledne.

26. května 2006 Na ministerstvu vnitra se večer konala na přání ministra Františka Bublana schůzka s plk. Kubicem, kde o jeho vystoupení na Výboru pro obranu a bezpečnost či o záměru vypracovat jakoukoliv zprávu nepadlo podle výpovědi svědků schůzky ani slovo. Plk. Kubice nebyl ani na opakovanou žádost ministra Bublana schopen konkretizovat svá tvrzení o ovlivňování vyšetřování či účelovosti postupu Inspekce MV vůči jeho podřízeným. S ministrem Bublanem se dohodl, že se opět sejdou a celou záležitost projednají znovu.

V cca 21:45 téhož dne však plk. Kubice požádal předsedu sněmovního Výboru pro obranu a bezpečnost (VOB) a poslance ODS Jana Vidíma o svolání Výboru, kde by chtěl poslance informovat o údajném ovlivňování vyšetřování.

Předsedovi VOB Janu Vidímovi v rozporu se zákonem na tomto setkání předložil dokumenty z vyšetřovacích spisů, včetně výslechu utajeného svědka či přepisy a vyhodnocení odposlechů.
Nabízí se otázka, proč tedy plk. Kubice svůj záměr před ministrem vnitra a policejním prezidentem tajil a podrobně informoval pouze poslance z ODS?

Odpověď je jasná a vývoj v následujících dnech jí dal za pravdu. Celá věc byla koordinována z pozadí poslancem ODS Vidímem a ve prospěch ODS. A ČSSD se o vlastním postupu policistů z ÚOOZ měla dozvědět co nejméně.

27. května – 28. května Podle výpovědí příslušníků ÚOOZ kpt. Blanky Kosinové, kpt. Jaroslava Hrušky a mjr. Hynka Vlase vzniká text tzv. Kubiceho zprávy.

Nejpodivnější na celé věci je ale následující skutečnost: podle veřejné výpovědi poslance ODS Vidíma, kterou následně potvrdila i Kosinová, si měli oba aktéři telefonovat pouze jednou a to 26.5., kdy si domlouvali vystoupení na Výboru. Srovnáme-li však uveřejněné záznamy četnosti telefonních hovorů Kubiceho, Vidíma a Vlase, pak je zřejmá nejen nepravda o jediném telefonátu 26.5., ale především zaráží frekvence telefonátů hlavních aktérů, tedy Vidíma, Kubiceho a Vlase během víkendu, kdy podle jejich slov zpráva vznikala. Vidím Kubicemu volal mezi 26.5. a 29.5. celkem desetkrát, Kubice Vidímovi 27.5 a 28.5. celkem pětkrát, přičemž okolo 9 hod. volal Vidímovi, který byl podle výpisu přítomen v ÚOOZ na Zbraslavi. Vidím volal Vlasovi mezi 26.5. a 29.5. celkem pětkrát. Vzhledem k tomu, že aktéři veřejně lhali o svém častém telefonickém kontaktu, pak je zřejmé, že chtěli zastřít častý telefonický kontakt během doby, kdy vznikala tzv. Kubiceho zpráva a tudíž se lze domnívat, že hlavním důvodem tohoto zastírání kontaktu je fakt, že Vidím byl Kubicem informován již dopředu o obsahu zprávy a obráceně, Vidím mohl doporučovat Kubicemu, co by ve zprávě mělo či nemělo být.

Blanka Kosinová, mluvčí ÚOOZ, červen 2006 pro ČTK sdělila: "Informace o telefonování a kontaktech Jana Kubiceho a Hynka Vlase se straníky ODS důrazně odmítáme. Jedinou výjimkou je hovor kolem 26. května.“

Paní kapitánka buď nebyla o celé věci informována nebo o ní záměrně lhala.

29. května 2006 Proběhlo mimořádné jednání Výboru pro obranu a bezpečnost (VOB) Poslanecké sněmovny, na kterém vystoupil plk. Kubice a jeho podřízení a kde byla poslancům předložena tzv. Kubiceho zpráva, jejíž utajená část unikla do médií. Nemyslím si ale, že se tak stalo únikem ze schůze, ale zcela cílevědomě provedeným únikem zprávy přes novináře spřízněné s ODS.

1. června 2006 Došlo k ustavení speciální skupiny žalobců při Vrchním státním zastupitelství v Praze k vyhodnocení tzv. Kubiceho zprávy.

2. – 3. června 2006 Proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

1. července 2006 Ředitel NBÚ Petr Hostek podal trestní oznámení kvůli úniku tzv. Kubiceho zprávy pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení utajované informace.

11. července 2006 IMV na základě prověřování podezření ze spáchání trestného činu ohrožení utajované informace vyhodnotila výpisy z telekomunikačního hovoru a konstatovala vzájemnou provázanost u všech podezřelých. A to zejména u poslance ODS a předsedy VOB Jana Vidíma na jedné a šéfa ÚOOZ plk. Kubiceho a dalších pracovníků ÚOOZ na straně druhé. Intenzivní komunikaci zjistila i mezi Vidímem, Kubicem, Vlasem a novináři Hrbáčkem a Slonkovou. Média, kde oba novináři pracují (Český rozhlas a Aktuálně), zveřejnila tzv. Kubiceho zprávu, která podléhala zákonu o utajovaných skutečnostech, jako první.

11.srpna 2006 IMV vyhodnotila telekomunikační provoz (výpisy kdo s kým a v jaký čas volal, nikoliv odposlechy), který povolil soudce Obvodního soudu Prahy 5 a konstatovala dlouhodobou intenzivní komunikaci mezi Slonkovou, důstojníky ÚOOZ a Vidímem.

4. září 2006 Na základě vyhodnocení telekomunikačního provozu u všech podezřelých povolil soudce Obvodního soudu Prahy 5 nasadit odposlechy.

8. září 2006 IMV při jednání s dozorovou státní zástupkyní požádala o stanovisko , zda by případ neměl být předán jinému útvaru policie, neboť je pravděpodobné, že trestného činu se nedopustili policisté, ale tehdejší místopředseda sněmovny a současný ministr vnitra Langer.

16. září 2006 IMV informovala dozorovou státní zástupkyni, že navrhuje další prověřování možného spoluúčastenství policistů na vzniku tzv. Kubiceho zprávy, kdy trestná činnost má spočívat v politickém zadání k jejímu zpracování a tato zpráva mohla být některým politikům k dispozici ještě před jednáním sněmovního VOB 29.5. 2006. IMV dále informovala státní zástupkyni, že v tomto smyslu prověřovala i jednání fyzických osob, které by se mohly spolu s policisty podílet na možné trestné činnosti.

IMV v této zprávě pro dozorovou státní zástupkyni konstatuje, že výtisk tzv. Kubiceho zprávy, který tehdejší ministr vnitra Langer získal, neprošel podle zjištění IMV evidencí bezpečnostního útvaru sněmovny a nikdy v jejich protokolu nebyl zaevidován. Langer na přímý dotaz nedokázal policistům přesně určit, zda mu byl výtisk předán na jeho žádost anebo mu jej někdo z policistů ÚOOZ přímo nabídnul. Velmi pravděpodobné jek, že mu materiál byl předán někým z ÚOOZ.

20. září 2006 Ředitel IMV Borník pořídil úřední záznam, ve kterém uvádí, že mu telefonoval ministr vnitra Ivan Langer, který mu oznámil, že je mu známa skutečnost, kdy má být odposloucháván IMV. V této souvislosti mu pohrozil, že potvrdí-li se tato skutečnost, má ředitel Borník zvážit svoji rezignaci.

21. září 2006 Úřední záznam ředitele IMV Borníka byl postoupen dozorové státní zástupkyni se žádostí o stanovisko, kdy je zde podezření z politického ovlivňování vyšetřování okolností úniku tzv. Kubiceho zprávy ze strany současného ministra vnitra, který v celé věci figuruje jako podezřelý a může se tak dopouštět trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. IMV se také ohrazuje proti vyjádřením podezřelých osob v tisku, které skandalizují pracovníky IMV, ačkoliv ti získávají veškeré důkazy zákonným způsobem, po souhlasu dozorového státního zástupce, popřípadě se souhlasem soudu. IMV poukazuje také na to, že je zde tlak ze strany současného vedení ministerstva vnitra a na rozdíl od neprokazatelných tvrzení, obsažených v tzv. Kubiceho zprávě, jsou v tomto případě jasné důkazy o snaze ovlivňovat vyšetřování. Ačkoliv by bylo možné použít obdobný postup, jaký zvolil plk. Kubice, nepovažuje jej IMV za správný a žádá proto dozorového státního zástupce o další pokyny.

27. září 2006 Ředitel Útvaru zvláštních činností (zajišťuje pro potřeby policie např. odposlechy) Tomáš Almer zaslal dopisy předsedovi Výboru pro obranu, ministru vnitra a spravedlnosti, ve kterých informoval o podrobnostech nasazení soudem povolených odposlechů na osoby podezřelé v souvislosti s únikem tzv. Kubiceho zprávy.

Ministr Pospíšil nelenil, využil výsady imunity a na půdě sněmovny tento dopis přečetl. Vyzrazením těchto informací útvarem, který má zajišťovat pouze technickou podporu úkonů povolených soudem, došlo ke zmaření úkonů a se souhlasem státního zástupce k ukončení těchto úkonů.
Postup policistů IMV, státního zastupitelství i soudu ve věci nasazení odposlechů bylo následně vyhodnoceno jako správné, účelné a v souladu se zákonem.

Státní zástupce Městského státního zastupitelství Martin Omelka pro iDnes, 26. 4. 2007 sdělil: "Vše proběhlo v pořádku. O výsledku jsme informovali zmíněné obvodní státní zastupitelství, své nadřízené i nejvyšší státní zástupkyni. Výsledky přezkumu budou znát také osoby, které ho iniciovaly,"

29. září 2006 Z funkce byl odvolán ředitel IMV Borník. Odvolání mu bylo doručeno dramatickým způsobem za použití policejního vrtulníku. Ještě tentýž den byl jmenován nový ředitel IMV Zdeněk Pelc.

Mezi 8 a 9 hod. ranní prováděl příslušník IMV výslech v trestní věci tzv. Kubiceho zprávy. Po jeho skončení, asi v 9 hod., vstoupil do jeho kanceláře jiný příslušník IMV a bez udání důvodů mu sdělil, že má všeho nechat, s ničím nehýbat a svoji kancelář ihned opustit. Poté byla jeho kancelář spolu s ostatními kancelářemi jeho kolegů z vyšetřovacího týmu zapečetěna a to na základě příkazu nového ředitele IMV Zdeňka Pelce.

Dozorový státní zástupce byl o této věci okamžitě vyrozuměn. Státní zástupce reagoval požadavkem na okamžité předložení spisového materiálu. V jeho přítomnosti mu tento požadavek byl novým náměstkem ministra vnitra odmítnut s tím, že vše záleží na rozhodnutí ministra vnitra Ivana Langera.

2. října 2006 Vyšetřovatelům IMV, kteří šetří tzv. Kubiceho zprávu je opět bráněno v jejich práci. Po opakované urgenci státního zástupce bylo dohodnuto obnovení vstupu do kanceláří.

Nově jmenovaný ředitel IMV si pro potřeby ministra vnitra vyžádal po pracovnících IMV zprávu o šetření tzv. Kubiceho zprávy. Bylo mu sděleno, že lze tak učinit pouze v obecné rovině, protože zveřejněním konkrétních informací by byl porušen, s ohledem na probíhající šetření a prověřování žadatele informace, tj. ministra Langera, trestní řád.

3. října 2006 Na ministerstvo vnitra se opět dostavili dva státní zástupci a požadovali předložení spisového materiálu ke kauze tzv. Kubiceho zprávy. To jim bylo opět novým vedením IMV odmítnuto. Nakonec došlo k předání materiálů na pracoviště Městského státního zastupitelství v Praze.

11. října 2006 Média poprvé informují o údajné přípravě vraždy plk. Kubiceho skupinou z kauzy „Budišov“. Tajný tým policejního prezidia „Maxim“ k vyšetřování tohoto podezření byl sestaven již na přelomu května a června 2006. Vše nese znaky jasné policejní provokace. Informace o údajné přípravě vraždy Kubiceho byla poprvé zveřejněna v Johnově pořadu Na vlastní oči dva dny před senátními a komunálními volbami. Nikdy po volbách se o této věci již nehovořilo. Asi to mělo význam zmínit jen před volbami.

13. října 2006 Policisté IMV navrhli státnímu zástupci zahájení trestního stíhání plk. Jana Kubiceho, mjr. Hynka Vlase a kpt. Jaroslava Hrušky pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, neoprávněné nakládání s osobními údaji a pomluvy.
Prosinec 2006 Státní zastupitelství rozhodlo, že Kubice a jeho podřízení postupovali v rozporu se zákonem, avšak jejich provinění vyhodnotilo jako kázeňský prohřešek a celou věc předalo k vyřešení policejnímu prezidentovi. V zásadě se tedy jednalo o politické rozhodnutí Státního zastupitelství, které zametlo celou věc pod koberec.

Únor 2007 Kázeňské řízení s plk. Kubicem bylo zastaveno.

23. února 2007 Média informují o odložení vyšetřování údajné přípravy vraždy plk. Kubiceho z důvodu nedostatku důkazů.

25. dubna 2007 Skupina státních zástupců Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Praze vyšetřující okolnosti uvedené v tzv. Kubiceho zprávě zveřejnila závěr svého vyšetřování: Kubiceho obvinění se nepotvrdila, k žádnému ovlivňování vyšetřování nedocházelo. Podle žalobců navíc Kubice postupoval v rozporu se zákonem a řešil neadekvátně situaci jako šéf elitního policejního týmu. Citace ze „Závěrečné zprávy skupiny státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Praze k tzv. Kubiceho zprávě“: „Řešení, kdy se osoby služebně činné v ÚOOZ rozhodly prosadit svoji představu spravedlnosti cestou, jakou zvolily,skupina VSZ považuje na základě dosud zjištěných faktů nejen za nerespektování zákona, nýbrž i za zjevně nepřiměřenou reakci na konkrétní situaci, z níž by jediným byl jimi zvolený postup. A to tím spíše, že nikdo z nich o svých pochybnostech neinformoval státního zástupce vykonávajícího v konkrétní trestní věci dozor nebo státní zastupitelství, jemuž přísluší výkon dohledu na řádným výkonem dozoru.“

Srpen 2007 Policie podezřívá z úniku tzv. Kubiceho zprávy Pavla Severu. Jeho zavinění má dokazovat znalecký posudek, který si policie nechala vypracovat.

Září 2007 Vrchní státní zastupitelství v Praze se vložilo do případu Pavla Severy a zamítá žádost o jeho vydání k trestnímu stíhání. V celé věci nařizuje opatřit další znalecké posudky a to i přes to, že vyšetřovatel i dozorový státní zástupce mají za prokázané, že za únikem tzv. Kubiceho zprávy stojí právě Severa.

Říjen 2007 Ministr Ivan Langer dostal od NBÚ pokutu 9000 Kč za to, že nechal bez dozoru svůj výtisk tzv. Kubiceho zprávy, čímž umožnil novinářů pořídit si kopie její části.

14. prosince 2007 Státní zastupitelství po zásahu Vrchního státního zastupitelství v Praze rozhodlo přes opačný názor policie nestíhat poslance KDU-ČSL Pavla Severu za únik tzv. Kubiceho zprávy.

24.dubna 2008 Poslanec KDU-ČSL Pavel Severa dostal za únik tzv. Kubiceho zprávy od NBÚ pokutu 25 tis. Kč.