Reforma penzí tak, jak ji připravila Nečasova vláda, poskytne občanům naší země pouze dvě jistoty. Tedy za předpokladu, že se odhodlají v této turbulentní době, ve které hrozí recidiva hospodářské recese, vstoupit do tzv. druhého (fondového) pilíře důchodového systému. První jistotou je, že státní příspěvek v důchodu pro ně bude nižší, a to až o dvacet procent. Druhou jistotou pak je, že z tohoto systému nebudou moci vystoupit.

Ještě jako předseda ČSSD jsem před posledními volbami do Poslanecké sněmovny varoval před nástupem pravicové vlády. Ta již všechny významnější předvolební sliby stačila porušit, jednoho se přece jen drží zuby nehty. Jedná se o každoroční vyvedení desítek miliard korun ze stávajícího průběžného systému důchodů do správy soukromých penzijních fondů, a to tzv. opt-outem.

Paradoxní je, že ačkoliv tento krok kritizují snad všichni renomovaní ekonomové, včetně těch z vládního poradního orgánu NERV, vláda prosazuje opt-out dál. Navíc, což je snad nejhorší, tento výpadek nezaplatí nikdo jiný, než občané, kterým Nečasův kabinet prostřednictvím zvýšením DPH zdraží potraviny, léky, knihy, dětské pleny, veřejnou dopravu atd.

V nepříliš rozsáhlé veřejné diskusi vedené k důchodové reformě bohužel stále není slyšet fakt, že na vzniku fondového pilíře kromě správců soukromých penzijních fondů nevydělá téměř vůbec nikdo. Tedy ani stát, ani účastníci systému. S výjimkou těch nemnoha, kteří si mohou dovoit spořit vyšší částky.

Přestože dnes vláda sebevědomě hlásá, že tato reforma penzí „ochrání před chudobou“, není to tak docela pravda. Nikdo, obzvláště v dnešní nejisté době, nedokáže zaručit, že investiční výsledky toho kterého fondu budou natolik dobré, že našich budoucích důchodců se už chudoba týkat nebude. Realita může být, bohužel, opačná.

Samotný smysl důchodového systému spatřuji v tom, že si občané po celý svůj ekonomicky aktivní život spoří na penzi tak, aby měli jistotu prožití důstojného života ve stáří. Současná tzv. reforma penzijního systému však tuto jistotu nedává. Z výsledků hospodaření soukromých fondů u nás v posledních deseti letech lze vyvodit, že zhodnocení naspořených peněz sotva pokrývá inflaci. Spořené peníze se fondům nedaří významně zhodnocovat, riziko nese jen investor – klient penzijních fondů. Netvrdím, že stávající penzijní systém je dokonalý a nepotřebuje změnu, ale to, čeho jsme svědky nyní, připomíná spíše piknik uspořádaný v souladu s přáním lobby majitelů soukromých fondů a na úkor naprosté většiny občanů České republiky. Vyšší DPH zaplatí všichni, včetně např. důchodců, kteří celý svůj život pojistné na důchodové zabezpečení platili.

Stačí se podívat do zahraničí, abychom se poučili, jak to dělat. Na Slovensku mají s výpadkem peněz z průběžného systému penzí velké problémy, které negativně působí na výši schodku státního rozpočtu. V Polsku podobný systém, jaký má vzniknout u nás, přehodnocují a pravděpodobně dozná značných změn, protože se neosvědčil. V Maďarsku pak byli nuceni peníze v soukromých fondech de facto znárodnit. Chci věřit, že nic takového, jako v Maďarsku nás nečeká. Přesto je zřejmé, že systém, který prosazuje Nečasova vláda, není pro stát a jeho občany rozumný.

Nečasova vláda nakonec zvolila cestu nepovinného vstupu do tzv. druhého pilíře. V této souvislosti bych proto rád varoval všechny občany před účastí v něm. Jsem totiž přesvědčen, že ve chvíli, kdy zde máme funkční pilíř první (státní) a třetí (dobrovolné penzijní spoření), je zřízení druhého pilíře, do kterého sice nemusíte vstoupit, ale pokud tak učiníte, není cesty zpět, naprosto zbytečné.
Věřím, že pokud příští vládu bude sestavovat dnešní opozice, bude nutně muset v penzijním systému prosazeném pravicovou koaliční vládou učinit změny tak, aby nebyl výhodný pouze pro občany s výrazně nadprůměrným příjmem.

Nemám velkou iluzi o tom, jak se věci budou vyvíjet poté, co penzijní fondy rozpoutají hon na klienty. Už vidím billboardy s opálenými sexy důchodci na plážích Karibiku. Kdo by pak mohl odolat. Lidé chtějí mít v životě naději a tu v kampani penzijních fondů dostanou.

Zatím v politickém spektru země chybí politická síla, která by jasně řekla, co udělá po volbách do sněmovny se systémem opt-outu. Začne-li k 1. 1. 2013 opt-out fungovat, je potřeba, aby příští levicová vláda prosadila několik principů, které napraví největší nehoráznosti systému, jak jej prosazuje Nečasova vláda:

- uplatnit pojištění (či odpovídajícím způsobem zajištění) a tedy garanci závěrečné výplaty – jde o to, aby zákonem byl definován pouze produkt a nikoliv jeho poskytovatelé

- uplatnit garanci výše výplaty doživotní penze a to nejlépe již při uzavírání smlouvy
půjde také o to, aby klient měl zákonem danou možnost si před ukončením svého spoření na penzi -

- rozhodnout, zda chce vyplatit celou uspořenou částku jednorázově či jako rentu.

Silné řeči o tom, že po volbách bude možné zrušit systém opt-out jsou nezodpovědné. Co je však možné a nutné, to je stanovení pravidel výhodných pro širokou veřejnost. A tím opustit nevyzkoušenou strategii, jak ji prosadila česká pravice a uplatnit dobré zkušenosti zajištění na stáří ve zkušenostech pěti generací sousedních států ČR (Německa a Rakouska).

(Text byl zaslán k otištění do několika českých deníků, všude byl však zpravidla bez udání důvodu odmítnut.)