A je to konečně tady. Tři měsíce po mimořádných volbách do sněmovny máme novou vládu. Pokud by ale pan prezident postupoval standardně, skončila by vláda jeho kamarádů již před měsícem. Co daly sudičky do vínku této vládě? Jaká bude, čí zájmy bude hájit? Jak dlouho vydrží? Poslední dvě české vlády vzniklé v letech 2006 a 2010 z voleb, nedožily konce volebního období. Čeká i tuto vládu podobný osud? Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL je poněkud zvláštní koalicí nejvýznamnější levicové strany, velkokapitálu a klerikálů.

Musím říci, že nejsympatičtěji alespoň na mě v povolebním období z těchto tří politických sil budoucí vlády působili, možná trochu překvapivě – lidovci. Kdyby nebylo jejich rigidní pozice ve věci církevních restitucí, byl by můj dojem o nich dokonce ještě lepší. Sepjetí s vysokým katolickým klérem je u této strany jasné. Církevní hierarchie se zcela nepochybně bude snažit promyšleně využít obrovských prostředků (majetku i financí), které v restitucích získala, k vytvoření základny, o níž se v budoucnu bude moci opřít jak katolická církev, tak reprezentanti politického katolicismu. Mateřské školky, základní, střední a perspektivně i vysoké školy, ústavy sociální péče, dětské domovy, nemocnice, ale třeba také kulturní zařízení atd. Vzdělávacím systémem ovlivněným katolickou církví mohou perspektivně projít desetitisíce lidí. Mladých, talentovaných lidí. To mohou být pluky nových voličů lidové strany. Špinavá práce, kterou při přijetí zákona o církevních restitucích odvedly TOP 09 a ODS, může být plně zúročena v příštích letech politickou odnoží českého katolicismu – lidovci.

Mladí lídři KDU-ČSL budou sbírat zkušenosti z vysoké politiky a pokud budou dělat solidní politiku bez velkých politických přemetů, mají šanci i do budoucna. Udržet a rozšířit své pozice.

Hnutí ANO díky vynikajícím vyjednávacím schopnostem svého šéfa získalo ve vládě všechny rezorty, přes které jdou nejvýznamnější toky peněz (s výjimkou ministerstva zemědělství, které připadne lidovcům). A. Babiš, zcela bez zkušeností v problematice veřejných a mezinárodních financí, se stane v nové vládě ministrem financí. Je otázkou, jak kompetentní bude tým jeho nejbližších spolupracovníků a jak A. Babiš dokáže jako zkušený manažer vstřebávat informace, které bude dostávat k problematice státních financí. Jinak řečeno, jak dokáže svůj obrovský znalostní handicap v oblasti veřejných financí sám eliminovat. Už párkrát jej v posledních dnech odborná veřejnost přistihla, jak trefil kozla. Uvidíme.

V každém případě A. Babiš udržuje stálou strategickou iniciativu. Postupuje chytře. Tu pocvičí Sobotku s náměstky ministrů. Pak se veřejnost dozví, že jako náměstek ministra kultury za hnutí ANO bude V. Franz, před rokem jeden z protikandidátů M. Zemana. Kandidát na prezidenství, který ve volbách získal nečekaně vynikající podporu mladých lidí. A stejný den vyběhne informace, že kandidátem na primátora za ANO se stane J. Kasl, někdejší primátor za ODS a poté představitel Evropských demokratů. To je také dobrá volba. Můžu celkem oprávněně a z vlastní zkušenosti pochybovat o Kaslových schopnostech řídit hlavní město a rozhodovat, ale pověst ve veřejnosti má dobrou, zcela zapadající do Babišovy politické hry na obrodu společnosti. V tomto případě může Kasl skutečně zapůsobit ve volbách velmi dobře u neinformované pražské veřejnosti, která má potřebu stále nových a nových mesiášů – zachránců. Mesiášství vydrží každému z mesiášů většinou jen jednu dvě sezony, ale to našim Pražanům stačí. A. Babiš zkrátka musí pospíchat. Zdá se, že to ví. Také jemu vydrží mesiášství ve veřejnosti tak dva roky. Během té doby musí zformovat program (změť pouťových marketingových hesel už nikdo podruhé nespolkne), udělat akvizice desítek zajímavých osobností na kandidátky ANO pro senátní a komunální volby. Zkrátka zkusit vytvořit standardní strukturu politické strany. A zejména vysát voliče stranám klasické pravice ODS a TOP 09. Zdá se, že zejména ODS je v koncích a že její voliči budou rezervoárem hlasů pro ANO. Podobně může fungovat i voličská základna TOP 09.

A v okamžiku, kdy bude mít hnutí ANO v průzkumech veřejného mínění 25 až 30%, může A. Babiš vyvolat mimořádné volby. K tomu, aby to mělo smysl, musí ale sociální demokracie současně oslabovat. To se zdá být více než pravděpodobné.

A co sociální demokracie? Doutná v ní spor. Ve vládě jsou za ČSSD zastoupeni jen představitelé jednoho jejího křídla nebo spíše mocenská skupina. Varoval jsem před tímto postupem. Druhé křídlo zatím připravuje v duchu „nejlepších tradic“ této strany vendetu. Ta přijde v okamžiku krizové situace a oslabení B. Sobotky. A oslabení B. Sobotky bude generovat jen další oslabení pozic strany jako celku. Do toho se vloží M. Zeman a dílo zkázy bude dokonáno. Otázkou jen je, jak dlouho to bude trvat.

Obě kauzy, které dnes média rozvíjejí v souvislosti s B. Sobotkou, mají silný potenciál jej politicky zničit. Jak kauza OKD, tak kauza poslaneckých náhrad. Obě dvě záležitosti budou B. Sobotku trvale oslabovat. Osobně neočekávám dlouhou životnost této vládní koalice. ČSSD výrazně oslabí ve volbách do Evropského parlamentu a zejména pak v podzimních senátních i komunálních volbách. V senátních volbách bude soc. dem. obhajovat 23 mandátů z roku 2008. Obhájí jich tak polovinu. Z absolutní většiny senátorů zbude něco málo přes třicet senátorů. To bude pro stranu šok. A v komunálních volbách si ČSSD může udržet pozice jen na Ostravsku, i tam ale ztratí. I tam si ale tato strana sama zakládá na budoucí problémy. Odstavení úspěšného primátora Ostravy Kajnara je obrovská politická chyba. V komunálních volbách tato strana silně oslabí na střední Moravě (Přerov, Prostějov i Olomouc), ztratí primátory v Brně, v Ústeckém kraji. Prostě ČSSD se zvolna bude svou politickou vahou na všech úrovních politické práce vracet tam, kde jsem ji našel v dubnu 2005, kdy jsem převzal, tehdy jako nový premiér, za tuto stranu odpovědnost.

Jediné, co může snad ještě zabránit úplnému pádu ČSSD v termínu krajských voleb na podzim 2016 na úroveň ODS, je to, že sociální demokraté v krátké době ve vládě skončí. Prostě ČSSD v nejbližších letech nic dobrého nečeká.