V minulém týdnu v přívalu událostí na Ukrajině poněkud zanikl mimořádně důležitý vnitropolitický moment. Hlasování o důvěře nové vládě. Kyjev v plamenech a poté i Janukovyčovo prezidenství. Bude řešit státní bankrot Ukrajiny EU nebo Rusko? A kolik to bude stát peněz? Jak EU, tak Rusko má jistě zájem na Ukrajině nerozdělené a bez občanské války. Ropa, plyn a další suroviny putují z Ruska do střední a západní Evropy právě přes Ukrajinu. Bude-li tato země hořet jasným plamenem občanské války, bude mít Evropa včetně Ruska veliké problémy.

Selhání ukrajinských politických elit je bezpříkladné. Dovést za dvacet let existence nového státu tento potenciálně bohatý stát pilných lidí k ekonomickému debaklu je neuvěřitelné. A odpovědnost za to nesou všichni Janukovyčové, Tymošenkové, Juščenkové, Kučmové atd.

Sledovat schůzi sněmovny před hlasováním o důvěře vládě bylo poučné. Profesionální řečnické výkony Sobotky a Zaorálka nebyly vůbec špatné. Vládní prohlášení je oproti Nečasově vládě výrazným posunem dopředu. Ale zejména B. Sobotka správně zdůrazňoval, že důležitým momentem v činnosti nové vlády bude, coby jedna z vládních priorit, náprava chyb Nečasova kabinetu.

Když jsem slyšel předáky echtpravicové opozice, tedy ODS a TOP 09, mluvit ve sněmovně, měl jsem pocit, že jejich vláda loni skončila jen nepatřičnou shodou okolností. Za pár měsíců se budou tvářit, že případnou změnu k lepšímu zařídili vlastně oni. A začnou nelítostně tepat domnělé i skutečné přehmaty Sobotkovy vlády, nejraději zavedením nulové tolerance.

Útoky M. Kalouska na A. Babiše byly velmi osobní, a jak se ukázalo i riskantní. Ukazují silnou nervozitu bývalého ministra financí. Dva příklady děsuplných smluv podepsaných M. Kalouskem, o nichž mluvil ve sněmovně ve velké replice A. Babiš, lze bez velkých rozpaků označit jako kriminalizující. M. Kalousek zkrátka hraje o politický život. Řekněme si otevřeně, A. Babiš si jej vybral jako hlavní terč. Politicky velmi správně. Pokud zahájený hloubkový audit na ministerstvu financí objeví další hrůzy – a to je možné očekávat s naprostou jistotou – můžeme se těšit na další veřejná vyjádření A. Babiše. A pokud audit na MF povede až k obvinění M. Kalouska policií, veřejnost bude A. Babišovi tleskat. Zejména pokud se českému hospodářství bude dařit.

ODS dnes jde, pokud se jedná o podporu veřejnosti, doslova od pěti ke třem! Teď už je skoro jedno, co udělají. Jestli veřejně zavrhnou Nečase, Topolánka i s V. Klausem – tedy všechny své dosavadní přesedy – anebo budou P. Nečase hájit, když jeho politickou pozici a věrohodnost nelze uhájit.

Promyšlené útoky A. Babiše na M. Kalouska mohou destruovat také pozici TOP 09. A pokud partneři z alianční strany Starostů v určitém okamžiku zjistí, že pro ně již není holport s K. Schwarzenbergem výhodný, zbydou na palubě potápějící se TOP 09 jen dva borci: Kalousek a Schwarzenberg. Nepravděpodobné? Nemyslím.

A. Babiš postupuje velmi cílevědomě. Jeho současným cílem je odsátí voličů, tedy co nejvíce voličů TOP 09 a ODS směrem k ANO. Cílem A. Babiše je vytvořit v příštích volbách (nejspíše mimořádných) z hnutí ANO nejsilnější stranu v zemi. To se může stát již zhruba za rok. Pak, po pár měsících, může fluidum – byť přiživované vlastními médii - již tak trochu vyblednout. Ale na jedno celé volební období to jistě vydrží.

Zato fluidum sociální demokracie vybledne s jistotou. Tato strana bude během roku oslabovat, to je nepochybné.

První pozice ztratí ve volbách do Evropského parlamentu. To bude nepříjemné, ale kromě kandidátů ČSSD samotných toho bude želet málokdo.

Na podzim bude ČSSD obhajovat senátní výsledek dosažený ve volbách roku 2008. Kolik asi může tato strana z dnešních 23 mandátů v senátu obhájit? Osm či deset? Pochopitelně mne zajímá, kolik z těch výsledků, se kterými jsem byl v letech 2008 – 2009 osobně spojen, se podaří dnešnímu vedení obhájit.

A pokud ČSSD opravdu v letošních volbách oslabí zhruba tak, jak předpokládám, a naopak ANO A. Babiše posílí, máme zde nové volby do sněmovny coby dup. Tenhle scénář paradoxně může ČSSD ochránit před úplnou destrukcí v krajských volbách v roce 2016. Upřímně, ČSSD se tak zvolna vrací k období před rok 2005 – svými výsledky i mentálně. Naprostá většina funkcionářů si to uvědomuje, ale nejsou schopni, ani ochotni nic proti tomu udělat.

Máme před sebou další etapu destrukce tradičních, zavedených politických stran.