Za svůj život jsem se naučil, že prakticky všechno se dá zároveň dokázat i zpochybnit. A to vždy  s velmi závažnými argumenty.

A. Babiš přišel s tím, že chce jednokolové senátní volby. Samozřejmě, že pro jeho hnutí je to momentálně výhodné, neboť je zdaleka nejsilnější stranou v zemi ze všech. Z 27 senátorů, kteří jsou jednou za dva roky voleni, by tak toto hnutí mohlo získat, hladce nějakých 20 – 22 senátorů. Táži se, komu by to prospělo? Možná Andreji Babišovi a jeho kvazistraně, ale určitě ne kvalitě české demokracie. Umím si představit, že během 5 – 6 let by se po přijetí takového  zákona  Senát proměnil, pokud si hnutí A. Babiše udrží vysokou podporu veřejnosti, ve zpěvácký spolek podobný parlamentu dynastie Kimů v Severní Koreji. A v takovémto hudebním  tělese by se mohli všichni držet za ruce a pět sborové písně o moudrém vůdci hnutí, který toto způsobil. A o politických blbečcích z jiných politických stran, kteří mu to umožnili. Naštěstí se senátní kluby ČSSD, KDU-ČSL a ODS probraly a zdá se, že budou schopny tomuto úsilí řady politických romantiků (mezi nimi vyniká například Jiří Dientsbier) zabránit. Australský volební systém pro volbu do Senátu anebo britský, by přinesly do české politiky řadu nepříjemných překvapení. A upřímně, australský systém je poněkud silně komplikovaný až bizarní. Opravdu nechápu, jak jej někdo může v našich podmínkách se stoickým klidem prosazovat.....

 
Jiří Paroubek