Současná proválečná kampaň české⁸ vlády a velké části českých mainstreamových médií je něco, co tu ještě po roce 1989 nebylo.
adě.

Kdokoliv by vystoupil z autocenzury s nějakým méně konformním názorem, byl by označen za Putinova pohůnka. Tedy v tom lepším případě. V tom horším by mu hrozilo trestní stíhání.

Vláda, prostřednictvím převodových pák, jako je CZ.NIC, na návrh zpravodajských služeb (!!) zastavila činnost řady serverů. Ty označila jako prokremelské.

Mám doma tři satelitní televize. Na žádné z nich nenajdu jediný ruský kanál. Ne, že bych je v minulosti často vyhledával, i když v ruštině rozumím prakticky všemu, ale platím televizím za služby, které mě nedodávají podle smluv kompletní. A nikoho z nich ani nenapadne, že by poskytl slevu s tím, že ruské televizní kanály nevysílá.

Prostě, žijeme v době cenzury, vymývání mozků, v době, kdy je nebezpečné mít jiný názor než ten jedině správný...

Pravicová vláda se předvedla v plné nádheře. To je jejich představa o demokracii. Ten, kdo má jiný názor, bude pěkně držet… (řekněme to slušně) ústa.

Kdyby ovšem byla jen cenzura a rozhodování zpravodajských služeb o tom, který server je vhodný k tomu, aby dále existoval, ještě by to snad bylo snesitelné. I když pak nevím, proč jsem chodil cinkat v roce 1989 na Václavské náměstí klíči, protože mně tehdy šlo především o svobodu slova. Vláda se ani neobtěžuje vyjádřit, kdy s tímto protiústavním stavem skončí. Předseda Ústavního soudu, Rychetský, místo aby se ohradil, že dochází k porušení Ústavy, dává lekce velmocem a vůbec světu, jak by měl reformovat Radu bezpečnosti OSN.

Je smutné, že si velká část politické elity ČR, ale bohužel také velká část politických elit EU, neuvědomuje dopady slovní pyrotechniky, ke které nyní dochází a která může vést k velmi závažným rozhodnutím, ohrožujícím životní úroveň širokých vrstev lidí v zemích EU.

Na Ukrajině je v plném běhu válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Dodávky plynu a ropy z Ruska však běží dál. Nikdo v Rusku neuzavřel kohouty. Ty si možná uzavře EU sama, když nebude ochotna platit za tyto dvě komodity – plyn a ropu – rubly, jak to požaduje Rusko.

A postupně bude Rusko požadovat platby za ruble také za jiné komodity (pšenice, kovy atd.).

Ale myslím, že uzavření kohoutku nakonec nenastane, protože dojde k nějakému oboustranně přijatelnému kompromisu. Odvolávat se na to, že Rusko chce porušit uzavřené smlouvy tímto požadavkem, je opravdu srandovní.

Zejména sankce vůči Rusku, kterými byla zmražena jeho aktiva ve formě deviz v zahraničních bankách, lidově řečeno Rusku byla zabavena část státního pokladu, který Rusko neopatrně uložil v západních bankách, důvěřujíc stabilitě bankovnímu systému, je přeci takovým zásahem v oblasti světových financí, který nemá obdoby. Proč se tedy divit "rublovému" požadavku Ruska?

Česká vládnoucí ekipa jako by vůbec nevnímala realitu v oblasti energií. Nové bloky jaderných elektráren ještě nestojí, a pokud o nich někdo z ministrů blouzní, tak by měl pochopit, že ještě nejméně 17 – 20 let se bez nich Česko bude muset obejít. Pokud je tedy vůbec kdy bude schopno postavit.

Dodávky LNG do Evropy, které přislíbil americký prezident, pokryjí v tomto roce tak zhruba 10% toho, co do Evropy dodával Gazprom. V těch dalších letech prý Amerika může dodávat i 50 miliard měrných jednotek LNG do Evropy. Tedy, zhruba třetinu plynu, který dodali v loňském roce do Evropy Rusové. Nějaké LNG je schopna dodat Austrálie. Katar, kam se chystá vycestovat zřejmě poněkud neinformovaný český ministr průmyslu, upozorňuje, že nemá kapacitu na zvyšování své produkce LNG. A dodávky LNG má dlouhodobě zesmluvněné s jinými státy. Nějaký prostor pro produkci LNG je ještě v Alžírsku, ale to má velmi úzké vztahy s Ruskem a s Čínou. Takže kde, jak a čím nahradit ruský plyn? A uvědomuje si vláda vůbec, že LNG je 3 až 4 krát dražší nežli plyn dodávaný z Ruska,?

Šílené nápady o tom, že můžeme vůbec přestat obchodovat s Ruskem atd., abychom náležitým způsobem potrestali Rusko, nezakoupením jeho zemní plynu a ropu. To by vedlo k tomu, že by se zastavila významná část evropského průmyslu. S velkým dopadem také v naší zemi a my bychom se museli, počínaje prvními mrazy v říjnu, zahalit do svých kožichů, abychom přečkali mrazivou zimu v bytech.

Samozřejmě, že ti, kdo na to půjdou od lesa a budou topit dřevem ve svých venkovských staveních, nebudou v zimě mrznout.

Když se dívám na maďarské a německé politické elity, ty jsou značně realističtější než elity české. Maďaři jsou realističtí úplně. Proč by se zbavovali ruského plynu, když ho mají dlouhodobě nekontrahovaný za čtvrtinu ceny, kterou platíme my. No a Němci chtějí provést svou Energiewende. Tedy chtějí ukončit provoz dolů a tedy tepelných elektráren a uzavřít poslední tři jaderné elektrárny.

Každá německá vláda po válce respektovala zájmy německého průmyslu. A dělala to v zájmu sociálního smíru v zemi. I tato německá vláda to bude dělat. Kancléř Scholz je naprosto realistický muž a čeká jen na výsledek francouzských prezidentských voleb, aby se mohl v Evropě opřít o francouzského prezidenta s pevným pětiletým mandátem.

Předpokládám, že Němci s Francouzi nedopustí další rozvoj avanturismu v energetické politice Evropské unie. A nedopustí ani rozvoj izolacionismu vůči světu, ke kterému Evropská unie směřuje.

Čerstvě se objevila zpráva, že maďarský premiér se silným a znovu potvrzeným mandátem Viktor Orbán vyzval válčící strany (zatím je potvrzena pozitivně jen reakce Ruska) k mírovým jednáním na území Maďarska. Kromě toho probleskla zpráva, že Němci jednají s Ukrajinou o bezpečnostních zárukách pro tuto zemi. A to by mohla být jedna z klíčových podmínek ze strany Ukrajiny, pokud nebude zapojena do žádného vojenského bloku, jak to požaduje Rusko.

Vojenský konflikt na Ukrajině během několika týdnů skončí. Nebude to asi tím způsobem, jak jsem dneska četl u jednoho novinářského poplety, že ukrajinské tanky vtrhnou do Kremlu. Bude to trochu jinak. Záleží v zásadě na výsledku rozsáhlého střetnutí mezi ruskými vojsky a ukrajinskou armádou na východě Ukrajiny. Pak bude možné dohodnout rychle příměří, ale zejména by obě strany měly dojít k udržitelnému kompromisnímu ujednání a řešení.



Jiří Paroubek