Výzva k uveřejnění odpovědi v časopisu Respekt
Věc: porušení práv na ochranu osobnosti a uplatnění práva na odpověď dle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, v platném znění
Vážení,
obracíme se na Vás v právním zastoupení klienta naší advokátní kanceláře, Váženého pana Jiřího Paroubka, ve věci ochrany jeho osobnostních práv, do nichž bylo zasaženo Vámi vydávaným časopisem Respekt č. 42/2008, kde jste na straně 6 uveřejnili článek „Vražda na křtu“.
Tento článek obsahuje nepravdivá skutková tvrzení týkající se našeho klienta, jež jsou způsobilá zasáhnout do jeho osobnostních práv a poškodit jej v soukromém a zejména veřejném životě.
Předmětný článek se mimo jiné zaobírá vztahem mezi naším klientem a osobou Bohumíra Ďuričky, jenž je podezřelý z usmrcení pana Václava Kočky ml. dne 9. 10. 2008 v prostorách restaurace Monarch, kde se dříve konal křest knihy našeho klienta. Autoři článku uvádějí skutková tvrzení ohledně vztahu mezi panem Ďuričkou a naším klientem, konkrétně o přátelském vztahu mezi nimi, a dále se zaobírají vztahem našeho klienta k uzavřeným smlouvám mezi Hlavním městem Prahou a spol. Incheba. Tvrzení tam zveřejněná však nejsou pravdivá.
Konkrétně se v článku uvádí, že „..jeden přítel předsedy ČSSD tasil revolver a zavraždil jiného předsedova přítele...“ Dále konstatujete, že „...se oba muži (myšleno pan Ďuričko a pan Kočka ml.) sešli v luxusní pražské restauraci Monarch, kam je pozval šéf ČSSD Paroubek...“ V souvislosti s panem Ďuričkou následně autoři článku sdělují, že „...po pádu komunismu si Ďuričko pronajal od podniku Restaurace a jídelny Praha 1 několik restaurací. Ekonomickým náměstkem podniku v té době byl Jiří Paroubek...“
Dále v článku prezentujete další nepravdivá skutková tvrzení tentokrát o okolnostech uzavření nájemních smluv mezi spol. Incheba a pražským magistrátem týkajících se holešovického výstaviště, kdy čtenářům podsouváte domněnky o možném ovlivnění tohoto obchodu v neprospěch Hlavního města Prahy ze strany našeho klienta.
Sdělujete tak, že „...Pražský magistrát totiž pronajal na počátku tisíciletí holešovické výstaviště společnosti Incheba. Stalo se tak v době, kdy byl Jiří Paroubek ekonomickým náměstkem primátora...“ a poté „...pražský magistrát pod vedením ekonoma Paroubka pronajal Inchebě výstaviště na šedesát let, a to pro Prahu za neuvěřitelně nevýhodných podmínek...“
Veškerá shora citovaná tvrzení jsou nepravdivá a jsou založena na smyšlenkách, když nejsou doložena jakýmikoliv fakty, ale toliko dohady a konfabulacemi.
Především se náš klient ohrazuje vůči sdělení, že jeden jeho přítel zavraždil druhého jeho přítele. Taktéž se ohrazuje vůči uměle vytvářené vazbě mezi ním a panem Ďuričkou již v době před rokem 1989.
S panem Ďuričkou se klient poznal teprve po roce 1999 a osobní vztahy, jež by mohly být s jistou dávkou velkorysosti považovány za přátelské, s ním udržoval do července 2005. Po zveřejnění informací o jeho údajné spolupráci se Státní bezpečností v tomto roce tyto kontakty, jež probíhaly zhruba jednou měsíčně, přehodnotil a s panem Ďuričkou se již setkával toliko příležitostně, a to přibližně třikrát až čtyřikrát ročně v rámci různých společenských příležitostí. Nikdy však vztahy mezi naším klientem a panem Ďuričkou nedosáhly takové intenzity, aby spolu trávili dovolené apod. Tvrzení, že jeden přítel našeho klienta zavraždil jiného jeho přítele, je proto v této souvislosti zcela nepravdivé a zavádějící.
Pouze s ohledem na stále opakované odkazy na dřívější výroky našeho klienta ve vztahu k panu Ďuričkovi, kdy jej měl označit za přítele, poukazujeme na zvyklost členů sociální demokracie nejen vzájemně mezi sebou se zdvořilostně oslovovat a označovat slovem „přítel“, a to bez jakékoliv souvztažnosti k osobnímu vztahu k takto oslovované či označované osobě.
Rozhodně není pravdou, že by náš klient znal nebo mohl znát pana Ďuričku z doby po pádu komunismu, kdy si pan Ďuričko měl pronajmout od státního podniku Restaurace a jídelny Praha 1 některé restaurace a kdy náš klient měl působit jako ekonomický náměstek v tomto podniku. Nepravdivost této informace je zjevná již s ohledem na to, že náš klient ukončil své působení v tomto podniku již v roce 1984, tedy dávno před obchodními kontakty tohoto podniku s panem Ďuričkou. Podpis našeho klienta na nájemních smlouvách uzavřených mezi státním podnikem Restaurace a jídelny Praha 1 a panem Ďuričkou po roce 1989 tak s ohledem na tuto skutečnost být nemůže.
Úvahy o možném spolupůsobení našeho klienta a pana Ďuričky při nakládání s majetkem státního podniku Restaurace a jídelny Praha 1 po pádu komunismu jsou taktéž pouhými fabulacemi bez reálného základu.
Po červenci 2005, kdy byly zveřejněny informace o údajné spolupráci pana Ďuričky se Státní bezpečností, náš klient omezil své kontakty s panem Ďuričkou pouze na příležitostná setkání. Zcela je neukončil pouze z toho důvodu, že jej pan Ďuričko ujistil o svém úmyslu z tohoto obvinění se očistit, a to pravděpodobně soudní cestou.
O působení pana Ďuričky před rokem 2005, včetně jeho aktivit v rámci pronájmů restaurací po roce 1989, našemu klientu nebylo nic známo, rozhodně mu nebyly známy jakékoliv skutečnosti, v jejichž světle by takové aktivity bylo možné hodnotit negativně. Byl si vědom toliko toho, že pan Ďuričko se stýká s politiky napříč celým politickým spektrem, což nevnímal jakkoliv záporně, považoval to za jeho zcela soukromou záležitost.
Křtu knihy našeho klienta konaného předmětného dne v restauraci Monarch se pan Ďuričko neúčastnil na pozvání našeho klienta, jak mylně uvádíte. Stejně tak nebyl mezi pozvanými hosty ani pan Václav Kočka ml. Pan Ďuričko do této restaurace přišel nezávisle na našem klientu po skončení jeho oficiálního programu.
Taktéž nejsou pravdivými podsouvané informace o vztahu našeho klienta k obchodům uskutečněným mezi pražským magistrátem a spol. Incheba ohledně pronájmu výstaviště v Holešovicích.
Především náš klient nebyl ekonomickým náměstkem primátora, jak nesprávně uvádíte, nýbrž náměstkem primátora Hlavního města Prahy pro oblast finanční politiky. Náš klient nebyl s předmětnými smlouvami se spol. Incheba spojen osobně. Návrhy těchto smluv Rady Hlavního města Prahy nepředkládal on, ale jiný pověřený člen této Rady. Schválení těchto smluv potom bylo v pravomoci toliko této Rady, tedy kolektivního orgánu. Byť pro samotnou smlouvu o pronájmu se spol. Incheba náš klient jako člen Rady hlasoval, v případě dodatků k této smlouvě, jež jsou vnímány jako nevýhodné pro Hlavní město Prahu, pro jejich přijetí nehlasoval. Předkladatelem těchto dokumentů v žádném případě nebyl nikdo z členů ČSSD.
Náš klient proto odmítá odpovědnost, jež je na něj v předmětném článku za obsah těchto smluv svalována, neboť tyto smlouvy nebyly v jeho výlučné kompetenci, ale naopak byly navrženy pověřeným členem Rady města a jejich schválení potom pouze v pravomoci této Rady. Vaše informace v tom směru, že pod vedením našeho klienta pražský magistrát takové smlouvy uzavřel, jsou proto hrubě zavádějící, a to nejen s ohledem na objektivní fakt, že pražský magistrát rozhodně není veden náměstkem primátora pro oblast finanční politiky či kterýmkoliv náměstkem jiným.
Uvedená sdělení ve svém souhrnu a vzájemném, Vámi uměle vytvořeném kontextu, vytvářejí silně negativní dojem o našem klientu, zásadním způsobem jej poškozují na jeho právech. Ve svých čtenářích zcela jednostranně a účelově vytváříte dojem jeho napojení na třetí osoby v souvislosti s jeho působením ve veřejných funkcích, kdy důsledkem jeho činnosti měly být jednostranně nevýhodné obchody pro Hlavní město Prahu. Taktéž nepravdivě informujete o jeho vztahu s panem Ďuričkou.
Váš článek tak nelze považovat za projev práva na informace, nýbrž za jeho překročení, kdy dochází k nepřípustnému očerňování veřejně činné osoby, a to v době předvolební. Předmětný článek je proto plně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv našeho klienta a zásadně jej poškodit jak v očích veřejnosti, tak v jeho soukromém životě, když dochází ke snižování jeho cti, dobré pověsti a občanské bezúhonnosti.
Pro shora podané Vás v zastoupení našeho klienta nanejvýš důrazně vyzýváme k upuštění a zdržení se dalších zásahů do jeho práv a současně v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, v platném znění, uplatňujeme právo na odpověď ve Vašem periodiku, tedy v časopise Respekt, a to otištěním následujícího textu na straně 6 uprostřed ve lhůtě nejpozději osmi dnů od doručení této výzvy:
„Odpověď:
Není pravdivá informace zveřejněná v časopise Respekt č. 42/2008 na str. 6 o tom, že přítel předsedy ČSSD zavraždil jiného přítele předsedy ČSSD a že se pan Bohumír Ďuričko s panem Václavem Kočkou mladším sešel v pražské restauraci Monarch, kam je pozval šéf ČSSD Jiří Paroubek. Není pravdou, že Jiří Paroubek byl ekonomickým náměstkem primátora Hlavního města Prahy v době, kdy byly uzavřeny smlouvy se spol. Incheba o pronájmu holešovického výstaviště, taktéž není pravdou tvrzení, že pražský magistrát pod vedením ekonoma Jiřího Paroubka pronajal Inchebě výstaviště na šedesát let, a to pro Prahu za neuvěřitelně nevýhodných podmínek.
Jiří Paroubek“
Závěrem Vás upozorňujeme, že nevyhovíte-li této výzvě v zákonné lhůtě, jsme naším klientem pověřeni učinit veškeré právní kroky směřující k ochraně jeho práv, a to včetně podání žaloby k příslušnému soudu na ochranu jeho osobnosti, náhradu vzniklé škody, jakož i případných nároků dalších.
Vážení,
obracíme se na Vás v právním zastoupení klienta naší advokátní kanceláře, Váženého pana Jiřího Paroubka, ve věci ochrany jeho osobnostních práv, do nichž bylo zasaženo Vámi vydávaným časopisem Respekt č. 42/2008, kde jste na straně 6 uveřejnili článek „Vražda na křtu“.
Tento článek obsahuje nepravdivá skutková tvrzení týkající se našeho klienta, jež jsou způsobilá zasáhnout do jeho osobnostních práv a poškodit jej v soukromém a zejména veřejném životě.
Předmětný článek se mimo jiné zaobírá vztahem mezi naším klientem a osobou Bohumíra Ďuričky, jenž je podezřelý z usmrcení pana Václava Kočky ml. dne 9. 10. 2008 v prostorách restaurace Monarch, kde se dříve konal křest knihy našeho klienta. Autoři článku uvádějí skutková tvrzení ohledně vztahu mezi panem Ďuričkou a naším klientem, konkrétně o přátelském vztahu mezi nimi, a dále se zaobírají vztahem našeho klienta k uzavřeným smlouvám mezi Hlavním městem Prahou a spol. Incheba. Tvrzení tam zveřejněná však nejsou pravdivá.
Konkrétně se v článku uvádí, že „..jeden přítel předsedy ČSSD tasil revolver a zavraždil jiného předsedova přítele...“ Dále konstatujete, že „...se oba muži (myšleno pan Ďuričko a pan Kočka ml.) sešli v luxusní pražské restauraci Monarch, kam je pozval šéf ČSSD Paroubek...“ V souvislosti s panem Ďuričkou následně autoři článku sdělují, že „...po pádu komunismu si Ďuričko pronajal od podniku Restaurace a jídelny Praha 1 několik restaurací. Ekonomickým náměstkem podniku v té době byl Jiří Paroubek...“
Dále v článku prezentujete další nepravdivá skutková tvrzení tentokrát o okolnostech uzavření nájemních smluv mezi spol. Incheba a pražským magistrátem týkajících se holešovického výstaviště, kdy čtenářům podsouváte domněnky o možném ovlivnění tohoto obchodu v neprospěch Hlavního města Prahy ze strany našeho klienta.
Sdělujete tak, že „...Pražský magistrát totiž pronajal na počátku tisíciletí holešovické výstaviště společnosti Incheba. Stalo se tak v době, kdy byl Jiří Paroubek ekonomickým náměstkem primátora...“ a poté „...pražský magistrát pod vedením ekonoma Paroubka pronajal Inchebě výstaviště na šedesát let, a to pro Prahu za neuvěřitelně nevýhodných podmínek...“
Veškerá shora citovaná tvrzení jsou nepravdivá a jsou založena na smyšlenkách, když nejsou doložena jakýmikoliv fakty, ale toliko dohady a konfabulacemi.
Především se náš klient ohrazuje vůči sdělení, že jeden jeho přítel zavraždil druhého jeho přítele. Taktéž se ohrazuje vůči uměle vytvářené vazbě mezi ním a panem Ďuričkou již v době před rokem 1989.
S panem Ďuričkou se klient poznal teprve po roce 1999 a osobní vztahy, jež by mohly být s jistou dávkou velkorysosti považovány za přátelské, s ním udržoval do července 2005. Po zveřejnění informací o jeho údajné spolupráci se Státní bezpečností v tomto roce tyto kontakty, jež probíhaly zhruba jednou měsíčně, přehodnotil a s panem Ďuričkou se již setkával toliko příležitostně, a to přibližně třikrát až čtyřikrát ročně v rámci různých společenských příležitostí. Nikdy však vztahy mezi naším klientem a panem Ďuričkou nedosáhly takové intenzity, aby spolu trávili dovolené apod. Tvrzení, že jeden přítel našeho klienta zavraždil jiného jeho přítele, je proto v této souvislosti zcela nepravdivé a zavádějící.
Pouze s ohledem na stále opakované odkazy na dřívější výroky našeho klienta ve vztahu k panu Ďuričkovi, kdy jej měl označit za přítele, poukazujeme na zvyklost členů sociální demokracie nejen vzájemně mezi sebou se zdvořilostně oslovovat a označovat slovem „přítel“, a to bez jakékoliv souvztažnosti k osobnímu vztahu k takto oslovované či označované osobě.
Rozhodně není pravdou, že by náš klient znal nebo mohl znát pana Ďuričku z doby po pádu komunismu, kdy si pan Ďuričko měl pronajmout od státního podniku Restaurace a jídelny Praha 1 některé restaurace a kdy náš klient měl působit jako ekonomický náměstek v tomto podniku. Nepravdivost této informace je zjevná již s ohledem na to, že náš klient ukončil své působení v tomto podniku již v roce 1984, tedy dávno před obchodními kontakty tohoto podniku s panem Ďuričkou. Podpis našeho klienta na nájemních smlouvách uzavřených mezi státním podnikem Restaurace a jídelny Praha 1 a panem Ďuričkou po roce 1989 tak s ohledem na tuto skutečnost být nemůže.
Úvahy o možném spolupůsobení našeho klienta a pana Ďuričky při nakládání s majetkem státního podniku Restaurace a jídelny Praha 1 po pádu komunismu jsou taktéž pouhými fabulacemi bez reálného základu.
Po červenci 2005, kdy byly zveřejněny informace o údajné spolupráci pana Ďuričky se Státní bezpečností, náš klient omezil své kontakty s panem Ďuričkou pouze na příležitostná setkání. Zcela je neukončil pouze z toho důvodu, že jej pan Ďuričko ujistil o svém úmyslu z tohoto obvinění se očistit, a to pravděpodobně soudní cestou.
O působení pana Ďuričky před rokem 2005, včetně jeho aktivit v rámci pronájmů restaurací po roce 1989, našemu klientu nebylo nic známo, rozhodně mu nebyly známy jakékoliv skutečnosti, v jejichž světle by takové aktivity bylo možné hodnotit negativně. Byl si vědom toliko toho, že pan Ďuričko se stýká s politiky napříč celým politickým spektrem, což nevnímal jakkoliv záporně, považoval to za jeho zcela soukromou záležitost.
Křtu knihy našeho klienta konaného předmětného dne v restauraci Monarch se pan Ďuričko neúčastnil na pozvání našeho klienta, jak mylně uvádíte. Stejně tak nebyl mezi pozvanými hosty ani pan Václav Kočka ml. Pan Ďuričko do této restaurace přišel nezávisle na našem klientu po skončení jeho oficiálního programu.
Taktéž nejsou pravdivými podsouvané informace o vztahu našeho klienta k obchodům uskutečněným mezi pražským magistrátem a spol. Incheba ohledně pronájmu výstaviště v Holešovicích.
Především náš klient nebyl ekonomickým náměstkem primátora, jak nesprávně uvádíte, nýbrž náměstkem primátora Hlavního města Prahy pro oblast finanční politiky. Náš klient nebyl s předmětnými smlouvami se spol. Incheba spojen osobně. Návrhy těchto smluv Rady Hlavního města Prahy nepředkládal on, ale jiný pověřený člen této Rady. Schválení těchto smluv potom bylo v pravomoci toliko této Rady, tedy kolektivního orgánu. Byť pro samotnou smlouvu o pronájmu se spol. Incheba náš klient jako člen Rady hlasoval, v případě dodatků k této smlouvě, jež jsou vnímány jako nevýhodné pro Hlavní město Prahu, pro jejich přijetí nehlasoval. Předkladatelem těchto dokumentů v žádném případě nebyl nikdo z členů ČSSD.
Náš klient proto odmítá odpovědnost, jež je na něj v předmětném článku za obsah těchto smluv svalována, neboť tyto smlouvy nebyly v jeho výlučné kompetenci, ale naopak byly navrženy pověřeným členem Rady města a jejich schválení potom pouze v pravomoci této Rady. Vaše informace v tom směru, že pod vedením našeho klienta pražský magistrát takové smlouvy uzavřel, jsou proto hrubě zavádějící, a to nejen s ohledem na objektivní fakt, že pražský magistrát rozhodně není veden náměstkem primátora pro oblast finanční politiky či kterýmkoliv náměstkem jiným.
Uvedená sdělení ve svém souhrnu a vzájemném, Vámi uměle vytvořeném kontextu, vytvářejí silně negativní dojem o našem klientu, zásadním způsobem jej poškozují na jeho právech. Ve svých čtenářích zcela jednostranně a účelově vytváříte dojem jeho napojení na třetí osoby v souvislosti s jeho působením ve veřejných funkcích, kdy důsledkem jeho činnosti měly být jednostranně nevýhodné obchody pro Hlavní město Prahu. Taktéž nepravdivě informujete o jeho vztahu s panem Ďuričkou.
Váš článek tak nelze považovat za projev práva na informace, nýbrž za jeho překročení, kdy dochází k nepřípustnému očerňování veřejně činné osoby, a to v době předvolební. Předmětný článek je proto plně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv našeho klienta a zásadně jej poškodit jak v očích veřejnosti, tak v jeho soukromém životě, když dochází ke snižování jeho cti, dobré pověsti a občanské bezúhonnosti.
Pro shora podané Vás v zastoupení našeho klienta nanejvýš důrazně vyzýváme k upuštění a zdržení se dalších zásahů do jeho práv a současně v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, v platném znění, uplatňujeme právo na odpověď ve Vašem periodiku, tedy v časopise Respekt, a to otištěním následujícího textu na straně 6 uprostřed ve lhůtě nejpozději osmi dnů od doručení této výzvy:
„Odpověď:
Není pravdivá informace zveřejněná v časopise Respekt č. 42/2008 na str. 6 o tom, že přítel předsedy ČSSD zavraždil jiného přítele předsedy ČSSD a že se pan Bohumír Ďuričko s panem Václavem Kočkou mladším sešel v pražské restauraci Monarch, kam je pozval šéf ČSSD Jiří Paroubek. Není pravdou, že Jiří Paroubek byl ekonomickým náměstkem primátora Hlavního města Prahy v době, kdy byly uzavřeny smlouvy se spol. Incheba o pronájmu holešovického výstaviště, taktéž není pravdou tvrzení, že pražský magistrát pod vedením ekonoma Jiřího Paroubka pronajal Inchebě výstaviště na šedesát let, a to pro Prahu za neuvěřitelně nevýhodných podmínek.
Jiří Paroubek“
Závěrem Vás upozorňujeme, že nevyhovíte-li této výzvě v zákonné lhůtě, jsme naším klientem pověřeni učinit veškeré právní kroky směřující k ochraně jeho práv, a to včetně podání žaloby k příslušnému soudu na ochranu jeho osobnosti, náhradu vzniklé škody, jakož i případných nároků dalších.