Sociální demokracie prohrála volby do Evropského parlamentu. Její hlavní soupeř, ODS, získal v EP 9 mandátů z 22, sociální demokracie 7. Před pěti lety ODS získala rovněž 9 mandátů, ČSSD jen 2. Za těch pět let zvýšila ODS počet svých voličů ve volbách do EP o 40 tisíc, ČSSD o 320 tisíc. Počty voličů lidovců (získali 2 mandáty) a komunistů (získali 4 mandáty) poklesly. Dá se říci – při účasti 28,3 % zaregistrovaných voličů – že u voleb v zásadě hlasovali voliči především z tvrdých voličských jader těchto čtyř stran.


Najít motivaci k účasti ve volbách do EP není jednoduché nejen v Česku, ale jak se ukazuje, ani v celé Evropské unii. A platí to zejména pro voliče stran demokratické levice, kteří nacházejí nejobtížněji motivaci jít volit. Je obtížné najít atraktivní téma pro evropské volby. A Evropský parlament sám je českými voliči v jejich většině vnímán odtažitě. Prostě se nestal součástí běžného života našich občanů a podle sociologických analýz jsou volby do něj vnímány zejména voliči ČSSD jako volby třetího řádu. V těchto analýzách, které máme k dispozici, se dlouhé měsíce ukazovala podstatně nižší ochota voličů ČSSD jít k volbám, nežli je tomu u voličů ODS, KSČM i KDU-ČSL.

Vedle témat volební kampaně sociální demokracie i v těchto volbách kladla velký důraz na televizní debaty svých lídrů, a to jak centrálních, tak i těch z kandidátky pro volby do EP. Je nutné říci, že tentokrát v této disciplíně nebyla ČSSD tak úspěšná jako loni na podzim.

Také pokud jde o kontaktní kampaň, uskutečňovanou především formou mítinků na náměstí českých a moravských měst, ani ta nebyla tak úspěšná jako na podzim.

Desítky mítinků ČSSD proběhly bez problémů, zcela v pohodě, s velkým zájmem lidí. Část mítinků byla však napadena odpůrci ČSSD.

Poprvé jsem zaznamenal útok rajčetem ve Vyškově, hned následující den došlo – shodou náhod, jak jinak – k prvnímu fyzickému útoku vejcem na mě v Kolíně. Za 24 hodin po útoku iniciátoři sami (po mé nulové reakci) informovali, když jsem to neudělal já, média o svém „hrdinství“. Začala apoteóza a popularizace těchto „hrdinů“ smutné postavy v tisku bez rozdílu jeho zaměření.

Příklady prvních „hrdinů“, Pavků Korčaginů nové doby, mocně podpořené tiskem dodaly odvahu dalším „hrdinům“ a celá rozsáhlá komunita mladých lidí dostala terč. Veřejného nepřítele, a tím se v jejich očích stal předseda ČSSD, který přece chce vést republiku zpět k totalitě, před listopad 1989. Nad primitivismem pravicové propagandy zůstává opravdu rozum stát. Ale jak říká klasik, zabralo to. Svatá prostoto.

Stejným způsobem jsou heroizováni, a to jak levicovým, tak i pravicovým českým tiskem, ti, kteří přicházeli napadat mítinky sociální demokracie. Je smutnou vizitkou tzv. svobodného tisku a nezávislých českých novinářů pokud nejobjektivněji psaly o útocích na mítinky ČSSD – komunistické noviny.

Zcela jistě platí, že pokud nebudou v naší zemi před volbami uskutečňovány svobodné mítinky, kde legitimní politické straně bude upírána možnost svobodně vyjádřit své programové cíle, nebude ani svobodných voleb. Bláboly médií o údajné brutalitě pořadatelů mítinků ČSSD jsou zcela nepodložené. Není totiž doloženo žádné zranění někoho z těch, co napadli mítinky.

Co bylo vlastně účelem vajíčkových útoků? Znervóznit, zesměšnit představitele sociální demokracie. V tisku se ihned objevily charakteristiky typu „Pan Vajíčko“ či rady, kde se nejblíže k místu pořádání mítinku soc. dem. prodávají vejce. Fyzické útoky – a těmi vrhy vejcem nesporně jsou – byly v médiích charakterizovány jako projevy těch, kdo brání ohrožené svobody. Co na tom, když by oběti vrhače bylo vejcem vyraženo oko, má přece ještě druhé. Vždyť je to jen sociální demokrat, tedy představitel strany, která prý drze lže. No, i kdyby tomu tak bylo a vrhači by měli pravdu, co vlastně vrhače vede k verdiktu, že on má pravdu a ten druhý lže, a k rozhodnutí fyzicky na někoho zaútočit? Kde se v něm vlastně bere ta odvaha a arogance?

Při jedné sérii vajíčkových útoků řídil velmi mladé lidi v Příbrami (asi mladší 18 let) člen Modrého týmu ODS Přemysl Pšenička. Média tuto informaci zcela potlačila. Časem se jistě ukáže víc, pokud jde o zákulisí vajíčkových útoků.

Útoky vyvrcholily stovkami útoků vejci na lídry ČSSD na mítinku u Anděla. Během následujících dvou dní po tomto útoku se většina médií vydala cestou zlehčování a vlastně zdůvodňování oprávněnosti tohoto útoku na demokracii. Ale stále platí, že pokud politická strana nemůže pořádat svobodně předvolební mítinky a nemůže na nich svobodně hlásat své názory, ohrožuje to svobodné volby. Pokud nějaká fašizoidní skupina tuto možnost politické straně plánovitě omezí, máme již jen kulisy demokracie.

Zvláštní kapitolou ve vajíčkové akci byla česká média. Savonarolovský fanatismus a nenávist k sociální demokracii jsou často jediným kvalifikačním předpokladem některých novinářů. Sociální demokracie neměla na své straně žádné médium. Jen několik málo osobností se odvážilo veřejně odsoudit fyzické útoky. Nenávistné útoky byly i na prezidenta republiky, který se vyjádřil kriticky k událostem u Anděla. Prostě ODS s pomocí ideově spřízněných novinářů útočí prakticky na každého, kdo vyjádří odlišný názor.

Čekají nás těžké čtyři měsíce. ODS udělá všechno pro to, aby se vrátila k moci. A úkolem sociální demokracie je zabránit jí v tom.

Co se ovšem zdařilo ODS vajíčkovými útoky bezvadně, to je, vyhnout se programové diskusi. Média pak zařídila, aby diskuse před volbami přešla směrem k diskusím o „vaječné omeletě“, k údajným „násilnostem“ pořadatelů a příznivců ČSSD na mítincích této strany vůči jejím odpůrcům. ČSSD bude k další volební kampani přistupovat velmi poučena.

(článek byl otištěn v deníku Právo dne 10. června 2009)