Je vskutku zbytečné se hádat s českými médii. S entuziasmem hledají rozpory v sociální demokracii a mají vždy pravdu. Tedy tu svou.

Co na tom, že je to všechno jinak. A jak to vlastně je? Nelze přece běžnou demokratickou diskusi v ČSSD vydávat za hluboké rozpory uvnitř této strany. A odvolávat se přitom na anonymní „nejmenované zdroje“ prý z vedení ČSSD. Jeden obvykle málo informovaný deník přinesl minulý čtvrtek zprávu, že ČSSD prý už nechce na své kandidátce D. Ratha. Čtrnáct dní před tím tento deník neúnavně každý den před jím vyhlášenou „deratizací“ intenzivně napadal předsedu ČSSD a hledal předsedu nového. Nic proti tomu. Na některé výplody ducha jsem příslušnému redaktorovi ze začátku zasílal SMS zprávy, kde jsem se jej tiše tázal, proč tak lže. Pak jsem rezignoval, on prostě lhal zcela promyšleně a programově. Vlastně kdyby spadla Eiffelova věž, určitě bych za to mohl já. Tedy podle něj.

V sobotu proběhla programová konference ČSSD a dychtiví čtenáři českých novin čekali – podle anoncí v tisku - tratoliště sociálně-demokratické krve prolité na tomto zasedání. A zejména čekali mou popravu anebo aspoň torturu. Nestalo se. A jak to vlastně v tu sobotu bylo?

Programové dokumenty ČSSD – volební program a protikrizový plán – byly sto čtyřiceti přítomnými členy Ústředního výboru (ÚVV) této strany schváleny jednomyslně. A také kandidátní listiny ČSSD do podzimních voleb byly schváleny zdrcující většinou přítomných členů ÚVV. Proti byl jediný člen ÚVV, zdrželo se osm členů tohoto nejvyššího stranického orgánu ČSSD mezi sjezdy. To jsou čísla, která nesvědčí o rozporech v ČSSD. Ale to samozřejmě novináře, kteří pracují proti ČSSD, vůbec nezajímá. Trapné konstrukce médií o údajných rozporech v ČSSD mají zakrýt fakt, že tato strana vyrazila na zteč před podzimními volbami vybavena uceleným programem. Jako zatím jediná česká politická strana. Hlavní soupeř ČSSD se místo konstrukce programu hodil do plavek a odjel na prázdniny. S vágním příslibem, že někdy před volbami prý s programem přijde. Nemít program je u ODS normální, neví kam se sama vydá a už vůbec neví, kam by chtěla vést tuto zemi.