Návrh zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy je 21 let po pádu komunistického režimu z mnoha hledisek absurdní. Opožděný antikomunismus je nicméně vděčný evergreen, který pravicové strany vytahují zejména v předvolebním boji nebo když potřebují odklonit pozornost médií a veřejnosti od jiných problémů.

Morální rozhořčení nad komunisty je přitom s každým rokem navíc, který uplynul od pádu bývalého režimu, falešnější. Všechny parlamentní strany s KSČM za posledních dvacet let tak či onak spolupracovaly, i když třeba jen na místní úrovni. Na Hradě máme prezidenta, který by se tam bez komunistů v roce 2003 nikdy nedostal.

Z hlediska politické analýzy je na pokusu zakázat KSČM zajímavá zejména skutečnost, že absence KSČM v parlamentní politice by v konečném součtu byla mnohem nevýhodnější pro pravici než pro ČSSD.

Nejen že by pravicové strany neměly proti komu pořádat předvolební mobilizace a nemohly by varovat, že tentokrát už určitě ČSSD vytvoří vládu s komunisty, což přece jen nakonec ubírá sociálním demokratům určité hlasy ve volbách. Pravice by zákazem KSČM především přímo posílila ČSSD.

Ačkoliv by se komunisté jistě pokusili vytvořit nějakou jinou stranu, je jisté, že část voličů KSČM by po případném zákazu strany přešla k sociálním demokratům. Z ČSSD by se tak mohla stát opravdu masová strana na levici.

Vezmeme-li v úvahu, že ČSSD má i v soutěži s komunisty o hlasy levice potenciál získávat mezi třiceti až čtyřiceti procenty hlasů, mohla by s několikaprocentní podporou navíc od bývalých voličů KSČM získat přes 40 procent hlasů, což by ji v našem volebním sytému mohlo stačit k nadpoloviční většině v Poslanecké sněmovně.

Pokud by komunisté vytvořili nějakou jinou stranu, a ta by se dokázala dostat do Sněmovny, značně by se také otupilo ostří varování o spolupráci ČSSD a komunistů. Zejména pokud by si nová strana nedala do názvu slovo „komunistická“.

V neposlední řadě by zákaz komunistů mohl posílit levicově populistické strany, v nichž se angažují politici, jako je Jana Bobošíková nebo Miloš Zeman. Ty by v případě zisku křesel ve Sněmovně byly spíše koaličními partnery ČSSD, než pravice. Ta si tak svým současným nadšením pro zákaz KSČM hraje s ohněm: v případě úspěchu by mohla skončit na mnoho let v opozici.

I proto její pokus KSČM zakázat není možné brát vážně. Ví, že si KSČM musí v parlamentní politice hýčkat. Nejde o to KSČM skutečně zakázat, ale pořádat „zakazovací“ kampaně.

Právo, 17.2.2011