Na nedávných vyjádřeních prezidenta Václava Klause k důchodové reformě není nejzajímavější jejich obsah. Klaus vyjádřil jen to, co si o nepromyšleném a arogantním vládním postupu myslí spousta lidí, včetně některých z těch, kdo se snažili vytvořit pro reformy odborné zázemí.

Klaus nenabízí ani skutečné řešení: jeho vlastní představy o tom, jak by důchodový systém měl vypadat, jsou jen extrémem, blížícím se libertinským utopiím Strany svobodných občanů Petra Macha, a jsou tudíž ještě více scestné než představy vládní.

Důležité ovšem je, že se Klaus vůbec rozhodl na toto téma promluvit. Svou intervencí posunuje o kousek dál svůj dominantní vztah k vládě Petra Nečase. Tu dostal pod kontrolu, když v podobě „tajné“ dohody na konci minulého roku, zabránil rozpadu vládní koalice.

V předvánoční politické mele přitom nejenom ukázal, že premiér Nečas je de facto jeho „podřízeným“, jakkoliv ústavně by tomu tak být nemělo, ale navíc získal spojence v podobě faktického předsedy Věcí veřejných Víta Bárty. Klaus pochopil, že VV nevědí, kam se politicky vrtnout, a že jelikož se v poslední době pohybují těsně nad hranicí volitelnosti, jsou využitelné k populistickým ofenzivám, které zaštítí sám prezident.

Není tedy vůbec náhodou, že politického extremistu Ladislava Bátoru se snažil Hrad umístit na ministerstvo školství, které vede člen VV, stejně jako není náhodou, že svoji ofenzivu proti vládnímu návrhu důchodové reformy Klaus koordinuje s Bártou.

Jelikož si Klaus v politice vždy počínal jako šachový hráč, který má svoje tahy rozmyšlené dopředu, je na místě otázka, co sleduje. Chce mít vládu pod kontrolou, a Nečase tudíž drží v v šachu proto, že mu jen dělá dobře mít navrch, anebo chce mít navrch, protože má nějaký další plán?

Jelikož mluvíme o Klausovi, je nepochybně pravdou to druhé, i když o Klausových úmyslech můžeme jen spekulovat. Může to být například snaha nastolit ve vztahu s vládou převahu, která prezidentovi umožní vládu využít v některých nedokončených bitvách—například tu se „zpupnou“ soudcokracií, zejména pak Ústavním soudem.

Může mít i zájem dokončit svoje destruktivní dílo ve vztahu k Evropské unii, a je proto nutné oslabit především TOP 09,v jejímž čele stojí Klausem opovrhovaný Evropan Karel Schwarzenberg, kterému Nečas v čele vlády nepochybně dle Klausova mínění příliš ustupuje.

Klaus si ale také může pomalu připravovat nástupní pozici pro post-prezidentské období, neboť, jak sám říká, chce zůstat viditelný ve veřejném prostoru.

Jisté je, že ať už je jeho plán jakýkoliv, má v Nečasovi ideální nástroj. Klidně mu může rozbíjet jeho vládní záměry, spojovat se proti němu s vnitro-koaliční opozicí v podobě VV, a Nečas se nevzbouří. Dělá tak úplně stejnou chybu jako Mirek Topolánek, který se sice nakonec Klausovi postavil, ale bylo už pozdě. Bohužel i Nečas svoji příležitost už promeškal a on i jeho vláda za to politicky draze zaplatí.


Právo, 9.3.2011