Rozhodnutí místopředsedkyně vlády Karolíny Peake a několika dalších poslanců za Věci veřejné odejít ze strany a založit vlastní platformu, která je ochotná podporovat vládu Petra Nečase, není překvapivé.

V textu napsaném pro Český rozhlas jen pár hodin před vystoupením Peake z VV jsem napsal, že „spíše než převzetí strany křídlem Karolíny Peake a vytlačení Bárty z politiky i strany, se jeví jako více pravděpodobné, že se ze strany, nadále ovládané Bártou, rozhodne odejít určitý počet poslanců, kteří pak budou držet při životě vládu Petra Nečase.“

Bylo jasné, že Věci veřejné se nemohou změnit, protože v nich má i po svém odsouzení hlavní slovo Vít Bárta, který je považuje za svůj projekt. Jeho křídlo před pár dny prosadilo rezoluci vyzývající pod pohrůžkou vyloučení ze strany ministra dopravy Pavla Dobeše k rezignaci na jeho vládní post, neboť se nedávno při vládní krizi vzepřel „bártovskému“ vedení strany a odmítnul podat demisi.

Spolu s Peake pravděpodobně odejde z VV dostatečný počet poslanců k tomu, aby její platforma mohla vládě zajistit většinu. Navzdory tomu, že tito poslanci budou nejspíš chtít vládní projekt podporovat mnohem rezolutněji, než tak činily VV pod faktickým vedením Bárty, bude taková vláda vysoce nestabilní, a mnohem rozumnějším řešením by bylo vypsat předčasné volby. Zde jsou důvody.

Mnozí si jistě vzpomenou, že když kdysi revoltovala proti předsedovi ODS Václavu Klausovi skupina poslanců vedená Janem Rumlem a Ivanem Pilipem, stalo se tak během návštěvy Klause v Sarajevu. Pro vnitrostranický puč se pak ujalo označení „sarajevský atentát“.

Peake oznámila svoje rozhodnutí na konci návštěvy premiéra Nečase v Albánii a Makedonii, což umožnilo Nečasovi po vystoupení z letadla, aby se tvářil velmi překvapeně, jakkoliv prý „měl určité tuchy“.

To ale jen posílí spekulace, že když VV rozpoutaly poslední vládní krizi kvůli tvrzením Kristýny Kočí, že se stranu vloni pokusily ODS a TOP 09 rozštěpit s pomocí kupování jejich poslanců , měly nejen pravdu, ale ODS a TOP 09 nyní možná v podobě „přeběhnutí“ části poslaneckého klubu VV dosáhly toho, oč dlouho usilovaly.

Nečas se jen těžko bude zbavovat podezření, že nejenom o připravovaném puči věděl, ale že on i jeho strana v něm přímo mají prsty. Přitom se nevyhnou podezřením, že se do české politiky vrátily praktiky bůhvíjak, tedy možná korupčně získaných „přeběhlíků“. To není dobrý základ pro stabilní vládnutí.

Dalším riskantním faktorem je skutečnost, že Vít Bárta si jen těžko nechá „zradu“ líbit Zvážíme-li, že do politiky, jak se zdá, šel tento bývalý šéf bezpečnostní agentury vyzbrojen kompromitujícími materiály na potenciální protivníky, a že špiclování a pořizování tajných nahrávek bylo běžnou praxí uvnitř VV, máme se zřejmě na co těšit. Zveřejnění odposlechů bývalého primátora Prahy Pavla Béma a „kmotra“ Romana Janouška mohlo být jen nevinnou ochutnávkou mnohem výbušnějších materiálů.

Skupina, která v Poslanecké sněmovně zbude z VV po odchodu Peake a jejích spojenců, bude na vládu i platformu vytvářet enormní tlak, přičemž bude využívat tlaku levicové opozice a rozladěné veřejnosti. Naděje, že by emoce v české politice ustoupily do pozadí, a vláda tak dovládla v relativně klidné atmosféře, jsou tudíž malé. Na členy skupiny okolo Peake se budou vytahovat nejrůznější obvinění.

Důležitým faktorem je i prezident Václav Klaus. Ten je sice od jisté doby vykreslován jako spojenec VV, ale ve skutečnosti je spíše spojencem Bárty. Hned po odchodu Peake z VV se dal slyšet, že Peake vyvolává v české politice zbytečné otřesy, a že pokud se Nečasovi nepodaří zajistit si slušnou většinu, chce rychlé předčasné volby.

„Makedonský atentát“ tak může v horším případe skončit dlouhou agónií vládní politiky, v „lepším“ případě může skončit jako ten „sarajevský“, tedy předčasnými volbami a přerýsováním české politické scény na mnoho let.