Odpověď na otázku, zda vláda Petra Nečase a česká politika obecně budou stabilnější s podporou platformy Karolíny Peake, jež zběhla z Věcí veřejných, bude dost záviset na tom, jak si média a veřejnost odpoví na související otázky: Je odchod Peake a spol. projevem politické uvážlivosti tváří v tvář neudržitelným praktikám ve VV, nebo si skupinku „zběhů“ o potřebné velikosti pořídily („koupily“) ODS a TOP 09?

Nebo je to kombinace obojího, kdy pro posouzení je důležitý i úhel pohledu aktéra a navíc se těžko rozlišuje fáma od faktu i hranice mezi slizem, pragmatismem, idealismem a státotvornosti?

Těmto otázkám nelze uniknout z několika důvodů. Ve veřejnosti totiž přetrvávají pochybnosti, do jaké míry byly opravdu politicky motivovány „přeběhy“ sociálně demokratických poslanců Melčáka a Pohanky během vlád Mirka Topolánka, a do jaké míry naopak byly naopak „koupené“. O kupování poslanců i senátorů se spekulovalo i během poslední volby prezidenta.

Navíc poslední velká vládní krize předcházející té současné vypukla poté, co zesílila podezření, že dvě velké strany chtěly odštípnut potřebný kus véček už před rokem.

Už dlouho se také šušká o tom, že VV byly vytvořeny jako béčko ODS s pomocí velkých peněz od kmotrů ODS, načež se Vít Bárta stranu těmto strukturám pokusil „vyvlastnit“, přičemž si kryl záda s pomocí kompromitujících materiálů, které na „Janoušky a spol.“ nashromáždil. Rozbití véček a odstavení Bárty by byl jen logický protiútok.

K tomu všemu se přidává skutečnost, že žádný z dnes už bývalých předních véčkařů, kteří drželi tak pevně s Vítem Bártou po skandálu spuštěném vloni poslankyní Kočí, se nemohl zcela vyhnout podivným praktikám ve straně, které nespočívaly jen v uplácení vlivných členů Bártou, ale souvisely s tím, že tato politická divize bezpečnostní agentury ABL byla hned na počátku koncipována
jako jakási politická pračka na veřejné peníze.

Karolína Peake vloni Bártu rezolutně bránila. Navíc byla příliš dlouho součástí těchto praktik na to, aby jí nyní veřejnost snadno uvěřila, že je poháněna politickým idealismem.

Ať už s vládou sympatizujeme nebo jsme k ní kritičtí, doufejme, že Peake idealismem poháněna je. Pokud totiž není, existuje reálné nebezpečí, že si ji i ostatní zběhy brzy poslechneme na nějakých tajně pořízených nahrávkách. To by pak nejen nevypadalo na nějaké stabilní vládnutí, ale byl by to další úder pro již beztak otřesenou víru veřejnosti v českou demokracii.

Právo, 19.4.2012