Hrozba předčasných voleb, kterou si předáci občanských demokratů a TOP 09 úspěšně vyzkoušeli vůči Věcem veřejným při minulé krizi, visí ve vzduchu i nyní, po odchodu Karolíny Peake a několika dalších poslanců z klubu VV. Je ovšem otázkou, do jaké míry je tato hrozba míněna skutečně vážně, a do jaké míry je to jen divadlo pro veřejnost a forma nátlaku na véčka.

V české politice se totiž bohužel nedá vyloučit, že odchod Peake a její následná snaha dát dohromady nový poslanecký klub o deseti lidech je jen šaráda. Jinými slovy, vše může být už dávno předjednáno, potřebná desítka jistě bude, protože už nějakou dobu je. Divadla je zapotřebí proto, aby se otupily spekulace, že si tento scénář objednaly nebo dokonce nějakou formou koupily ODS a TOP 09.

V takovém divadelním kusu může být vše pečlivě naplánováno: premiér vystupuje z letadla po cestě na Balkán, a je opravdu, ale opravdu velmi „překvapený“ činem „solitérky“ Peake, v níž se najednou probudilo politické svědomí. Premiér ale postupuje uvážlivě: to, zda by s její „platformou“ pokračoval ve vládnutí, by záleželo na počtu členů platformy, jinak prý budou určitě předčasné volby.

Jenže jak věrohodná je taková hrozba? Vždyť předčasné volby si nemůže skutečně dovolit ani jeden ze čtyř aktérů vládní krize. ODS a TOP 09 by výrazně ztratily, a VV i platforma by byly vymazány z politické mapy. I kdyby Petr Nečas osobně uvěřil, že očistný dopad voleb je důležitější než nestabilní vláda opírající se o nějakou stodvojku, pak by docela jistě narazil uvnitř své strany, v níž politický vliv pevně srostl s ekonomickými zájmy.

Nečas a Kalousek ovšem veřejnosti potřebují ukázat alespoň nějaké principy, jakož i to, že se ODS a TOP 09 voleb „nebojí“. Mírnější verzí tohoto poněkud cynického argumentu je, že Peake pro svojí platformu potřebný počet členů hned na začátku neměla, a je tedy nutné jí „pomoci“.

Váhající véčkaři si musí uvědomit, že pokud nepřeběhnou, budou volby, což pro ně znamená politický konec. Jejich rozhodování ovšem není lehké. Mnozí vědí, že v prošpiclované politické sektě na ně může i dohasínající guru leccos vytáhnout. I proto je hrozbu voleb ze strany ODS a TOP 09 třeba stupňovat tak, aby byl strach z politického nebytí větší než strach z případné diskreditace.

Hrozivá vidina voleb nicméně evidentně funguje i na ty, kteří z VV přebíhat neplánují, takže Radek John nabízí vládě podporu VV i z opozičních lavic. Zdůvodňuje to nebezpečím vzniku socialisticko-komunistické vlády po volbách, ve skutečnosti nám chce ale říct, že véčka chtějí zůstat za každou cenu v politice. Mají ještě nejspíš nějaké plány, o kterých by nejlépe mohl vyprávět Bárta. Nedá se například vyloučit, že existuje dost kompromitujících materiálů na to, aby někteří „zběhové“ šli Bártovi na ruku, i když budou v jakési platformě.

Jisté je, že úsilí dát dohromady „většinu“, pokud už dávno není v zákulisí hotová, bude enormní, a kmotrové budou muset možná sáhnout hluboko do kapes. Předčasné volby, o kterých Nečas a Kalousek mluví jako o rovnocenné alternativě, jsou ve skutečnosti pro všechny aktéry napravo od politického středu děsivou noční můrou.

Uskuteční-li se nakonec, bude to nezamýšlený důsledek, selhání plánu, spíše než záměr. Mezitím se ovšem hraje politický poker, jehož důležitou součástí je, jak známo, blafování. ODS tak už několik dní pouští do médií zprávy o tom, že její volební štáb pracuje na plné obrátky.

Jistě, volby opravdu budou, a to krajské a senátní na podzim. A jak už je dlouho známo, ODS, poučená úspěchem ČSSD v roce 2008, pro tyto volby nachystala kampaň s celostátními tématy. Jimi tedy může strašit nejisté poslance už na jaře.

Právo, 21.4, 2012