Když je premiér Petr Nečas opravdu v úzkých, začne se vyjadřovat pojmy z oboru nukleární fyziky, kterou vystudoval.

Na rozbití Věcí veřejných Karolínou Peake a její následnou snahu vytvořit „platformu“, jež by podpořila vládu, tak nejprve reagoval slovy, že od ní bude požadovat vytvoření poslaneckého klubu o nejméně deseti členech, protože nebude spolupracovat s jakýmisi volnými radikály

Jak známo, slovo radikál se primárně vztahuje k lidskému jednání, ale svůj zásadní význam má i v chemii a fyzice. V těchto oborech je radikál vysoce reaktivní částice, která má jeden nebo více volných elektronů a je nebezpečná pro všechny živé struktury.

O tom se přesvědčila i Peake, když se z radikálů uvolněných z odporného slizu pokusila dát dohromady klub. Nepodařilo se, takže premiér musel svá původní slova tvořivě poopravit.

Prohlásil: „Nechceme spolupráci, která by byla založena na dvou poslaneckých klubech a pak nějakém souboru volných elektronů, ale založená na spolupráci tří subjektů, z nichž jeden, ano, momentálně zatím nesplňuje parametry poslaneckého klubu. Nicméně je to politický subjekt, se kterým počítáme.”

Vědec Nečas je evidentně na stopě zásadního politologického objevu. Fascinující je zejména jeho teze, že i soubor volných elektronů, které má Peake ve skutečnosti k dispozici, a které se zjevně uvolnily z životu nebezpečných radikálů, může být „politickým subjektem“, jakkoliv „zatím“ nesplňují parametry poslaneckého klubu.

Premiér se tímto už dotýká kvantové fyziky, v níž jak známo, může být tentýž elektron zároveň na dvou různých místech. Otázkou samozřejmě je, co to bude znamenat pro stabilitu vlády. Zdá se totiž, že některé z poslaneckých elektronů, na nichž chce svoji vládu vystavět s tím, že je sváže do podoby „subjektu“, mohou skutečně klidně fungovat ve dvou světech naráz.

Mohou tedy vládě vyslovit důvěru, protože nemají zájem na svém politickém zániku, ale zároveň proti ní konspirovat. Peake se nezdá být dostatečně silná, aby tomu zabránila, je pouze silně ambiciózní. Přitom nesmíme zapomínat, že trezor Víta Bárty může skrývat politické sloučeniny, na které mohou vládně-koaliční elektrony reagovat skutečně radikálně, budou-li s nimi konfrontovány.

Máme se tedy na co těšit. Možná se premiér ve své snaze vytvořit stabilní politický model nakonec posune až k teorii strun, která činí vzájemně kompatibilními newtonovskou, einsteinovskou a kvantovou fyziku, ale za jen za cenu, že uznáme existenci deseti, jedenácti či šestadvaceti prostorových dimenzí. Otázkou je, zda tomu budou voliči ještě rozumět.

Právo, 25.4.2012